OČKOVÁNÍ - MUDr. Gerhard Buchwald
Jak se již stalo tradicí, čerpal jsem informace o vlivu očkování na lidský organismus z knih přeložených a vydaných společností ALTERNATIVA. V tomto konkrétním případě z knihy Očkování obchod se strachem od německého autora MUDr. Gerharda Buchvalda, se svolením pana Jiřího Čehovského. Knihy vydané společností ALTERNATIVA, mají nejen vysoký informační přínos, ale také pečlivým výběrem tématů jsou absolutní kvalitou v oblasti alternativní léčeby nenahraditelné.
Petr Legdan
Na úvod bych začal od konce knihy "Očkování obchod se strachem", protože mě velice zaujali právě ty poslední věty knihy, které napsal MUDr. Gerhard Buchwald.
Smyslem tohoto článku není zpochybňovat nebezpečí, infekčních chorob proti kterým se ze zákona musíme nechat povinně očkovat. Jedná se o strašné choroby, které mají často hrozné následky, ale jejím smyslem je naopak ukázat, že očkování nemohlo být důvodem pro jejich snížený výskyt". Naše dnešní příznivá infekční situace má jiné příčiny.
Očkování má - jestli vůbec - pouze malý ochranný účinek. Zavádí se převážně proto, že je zdrojem velkých zisků pro farmaceutický průmysl. Nemá se nic namítat proti tomu, do čeho se investuje tak nesmyslně mnoho peněz.
Očkování je však příčinou strašných poškození organismu, která se tají, zahrávají do autu, zlehčují nebo dokonce, jako u očkování proti černému kašli, zcela popírají. Lékaři při každé příležitosti zdůrazňují, že jejich práce spočívá na etických principech.V případě očkování, na kterém vydělávají také lékaři, se ale zapomíná, že nejstarší lékařská zásada "primum nil nocere" (především neškodit), by se měla vztahovat také na očkování. MUDr. Gerhard Buchvald, který působí 38 let jako lékařský poradce "sdružení na ochranu poškozených očkováním" shrnul ve stručnosti hlavní rysy očkování.
Očkování nechrání! Očkování nepomáhá! Očkování škodí!
Poškození následkem očkování. Brzy po zavedení očkovací povinnosti ze zákona, která byla v Německu zavedena roku 1806, se začala objevovat první poškození, která tehdy byla kladena za vinu lékařům, ale ne očkování. Říkalo se: "V rodině X po očkování děti zblbly", nebo "V rodině Y dostaly děti po očkování křeče". Klasická medicína poškození následkem očkování stále popírala a vina se dávala rodičům. Například se jim říkalo, že příčinou deficitu inteligence, nebo křečových stavů je vrozená syfylis, jako následek rodičovských hříchů z mladí.
První úředně hlášený případ poškození mozku byl zaznamenán roku 1912 ve Frankfurtu nad Mohanem. Dvanáctiletá dívka onemocněla 12 den po očkování - trpěla horečkami a křečovými stavy bez ochrnutí. V literatuře jsou této dívence věnována 3 slova. "Demence se dostavila později". Zoufalí rodiče vedli tehdy soudní proces přes všechny instance až k říšskému soudu v Lipsku. Soud popřel odpovědnost státu. V rozsudku bylo rodičům řečeno, že mají tento osud nést v zájmu obecného blaha! Když po skončení 2. světové války byly všechny děti přeočkovávány nebo dodatečně očkovány ty, které během války očkování nedostaly, dostavila se poškození, která měla z části až charakter epidemie. Opět rodiče postižených dětí podali soudní žaloby s Spolkový soudní dvůr poprvé uznal nárok na odškodnění poškozené očkováním. To znamená, že stát není jen odpovědný za zdravotní poškození, ale že se musí postarat o odškodnění obětí očkování.
Druhy zvířat používané pro výrobu očkovacích látek
Poté, co pěstování očkovací látky proti neštovicím na opuštěných dětech vedlo k šíření všech nemocí přenosných krevní cestou, se přešlo k pěstování očkovacího séra na telata (pozn. nevím v kterých letech minulého století to bylo, ale lékaři alopaté nám lžou stále...). Při každém očkování se malému dítěti aplikuje několikanásobně více patogenních zárodků, než by se kdy dostalo do jeho organismu v rámci skutečného onemocnění. Farmaceutický průmysl nyní tvrdí, že většina očkovacích látek se připravuje "genovou technologií". Nikdo však není schopen říci, jestli tyto očkovací látky mají ještě vůbec nějaký ochranný účinek. Hlavně, že jsou ze zákona povinné.
Podrobná tabulka druhů zvířat používaných k získávání očkovací látkyOČKOVÁNÍ POUŽITÉ ZVÍŘE
NEŠTOVICE Telata (kůže), Ovce (kůže), Králíci (oči)
TETANUS Koně
VZTEKLINA Psi, Ovce, Opice, Králíci, Krysy, Myši, Křečci, Slepičí a kachní vejce,
TUBERKULÓZA (BCG) Krávy (vemeno), Hraboš polní
DĚTSKÁ OBRNA (poliomyelitis) Opice (ledviny a varlata)
ZARDĚNKY Králíci (ledviny)
SPALNIČKY Psi, Morčata (ledviny), Kuřecí embria, Japonská křepelčí vejce
ČERNÝ KAŠEL Myši
CHŘIPKA Kuřecí embrya
Nemoci proti kterým se musíme za zákona nechat očkovat a jejich krátká charakteristika
TUBERKULÓZA:
Celosvětově rozšířené infekční onemocnění, má chronický průběh, v 90% všech primárních onemocnění se jedná o plicní formu. Inkubační doba: 4 - 6 týdnů. Průběh je dán množstvím a virulencí patogenů, stejně jako odolností (resistence, imunita, alergie) organismu. Častost výskytu závisí z velké části na sociálních faktorech. Očkovací látka (BCG = Bacilus Calmette-Guérin) je tvořena bakteriemi tuberkulózy hovězího skotu, jejichž virulence je snížena pomocí vaječné kultury. Očkovací dávka o objemu 0,1ml obsahuje 100 000 až 180 000 zárodků. Ochranný účinek nebyl prokázán.
Tuberkulóza je vyvolána acidoresistentními tyčinkami (Mycobakterium tuberkulosis). Hlavní vstupní cestou infekce nejsou tedy dýchací cesty, tak jak se vždy tvrdilo a tvrdí, ale mléko. Zní to až neuvěřitelně, ale více na vysvětlenou se dočtete v knize ze které čerpám informace (opravdu velmi zajímavé čtení).
ČERNÝ KAŠEL:
Původcem je bakterie Bordetella pertussis. Inkubační doba: 7 - 10 dní, vzácně více než 2 týdny. Infekční onemocnění provázené nebezpečnými záchvaty kašle. 10% onemocnění připadá na dětský věk, 80% na věk předškolní. Očkovací látka proti černému kašli je k dispozici pouze v kombinaci s očkováním proti záškrtu a tetanu (tvz "DPT"). Jako jednotlivá dávka se vstřikuje 9 -11 miliard mrtvých bakterií Pertussis.
Příčinou onemocnění je baktérie černého kašle ( Bordetella pertussis), gramnegativní zárodek, který mezi jinými produkuje pertussis - toxin, který je u černého kašle velmi důležitý. Černý kašel se dá léčit např: erythromycinem, 50mg na kg a den. Antibiotika působí mezi jinými také na zmírnění záchvatů kašle. Jestliže dnes dítě "má kašel" delší dobu než tři týdny, mělo by se při léčbě postupovat odpovídajícím způsobem.
Mimochodem, nebýt očkování, bylo by bodu nula ve Švýcarsku dosaženo pravděpodobně již v roce 1950, díky němu se opozdilo o 20 let. V této zemi totiž přestali povinně očkovat v roce 1970 a od té doby na černý kašel, už nezemřelo žádné dítě... "Vědci" to však oslavují jako zásluhu plošného proočkování dětí!
ZÁŠKRT
Původcem nemoci je Corynobacterium diphteriae. Jedná se o infekční onemocněí vyznačující se místním i vzdáleným působením toxinů. Lokálně: fibrinové povlaky na kůži a sliznici. Vzdáleně: poškození srdečního svalu, nervové ochrnutí. Inkubační doba: 2 - 7 dní. Epidemie často probíhají ve vlnách, příčina je neznámá. V období mimo epidemie se vyskytuje přibližně 1% bacilonosičů a trvalých bacilonosičů a v době epidemie je jich asi 50%. Rozlišují se 2 průběhové formy: benigní (nezhoubná) a maligní (zhobná) forma. Očkovací látka: toxiny diftérie detoxikované formalínem, izolované a vyčištěné, absorbované na sloučeniny hliníku. Očkovací dávka: 0,5ml = 75 IE difterického toxoidu v kombinaci s černým kašlem a tetanem, ale pouze 50 IE. Od roku 1984 existuje očkovací látka pro dospělé, která obsahuje pouze 5 iE Di. - toxoidu monovalentního (jednomocného) v kombinaci s očkovací látkou proti tetanu.
Jaké škody může očkování způsobit - nejen ve vztahu k jednotlivci, který může být očkováním poškozen, ale také ve vztahu k celkové situaci, tedy i v případě ústupu epidemie - lze ukázat právě na případu záškrtu. Od roku 1918 do roku 1925 je zaznamenám prudký pokles difterie cca z 100 000 na 25 000 případů ročně, jako u všech ostatních infekčních onemocněních. V roce 1925 bylo zavedeno očkování proti záškrtu. Po té začal prudký nárust onemocnění difterií. V roce 1945 to již bylo více jak 250 000 případů ročně.
Jako pro mnoho jiných infekčních onemocnění ( tuberkulóza, černý kašel), platí i pro záškrt jedno velice důležité pravidlo: bída, hlad, nedodržování základních hygienických zásad a nouze je živnou půdou pro tyto nemoci.
V Americe ručí výrobci očkovacích látek za poškození způsobena očkováním. Protože si v Americe cení lidského života několikanásobně více než v Německu či Česku, jdou odškodnění, ke kterým byli výrobci očkovacích látek odsouzení, většinou do výše několika milionů dolarů. Díky tomu se menší výrobci dostávali do konkurzu nebo zastavily výrobu. Jeden z mnoha příkladů: firma SmithKline Beecham přeložila své aktivity z tohoto důvodu do Německa, protože zde nese náklady za poškození vlivem očkování celá společnost. V rámci propagace svých výrobků v Německu zdůvodňovala potřebu očkování proti záškrtu tím, že právě došlo k epidemii záškrtu provázené úmrtími.
Kromě toho se epidemie vyskytla také ve Švédsku. Budeme-li se zabývat tímto tvrzením, zjistíme, že v Německu v roce 1989 byla stanovena diagnóza záškrt u ročního neočkovaného chlapce. Dítě za několik dní zemřelo. O tomto případu velice podrobně informoval Zdravotní úřad v Reutlingenu v Deutsche Ärzteblatt pod titulkem "Epidemie záškrtu v Reutlingenu" Opakovaně se tam tvrdí, že dítě pocházelo ze "společného zařízení". Nikde však není vysvětleno, co je to "společné zařízení". Jestliže se podobným způsobem zaměříme na původní zprávu o epidemii záškrtu ve Švédsku, tak přesný překlad názvu zní: "Epidemie záškrtu mezi švédskými alkoholiky".
V obou případech lze s jistotou mluvit o okrajových skupinách naší společnosti. U dítěte zemřelého na záškrt v Německu se nejedná o dítě zahrnované péči svých rodičů, ale o dítě ze "společného zařízení" Taktéž případ ze Švédska se rekrutuje z prostředí alkoholiků. Obě tyto zkutečnosti, které mají podle mého názoru mimořádný význam, propagandisté očkovací firmy SmithKline Beecham obezřetně nezmínily.
Já, osobně nesnáším lidi, kteří Vám tvrdí do očí, že tato modrá barva je modrá, i když ve skutečnosti je to světle zelená (pozn: -pl- ).
TETANUS
Původce nemoci je bacil Clostridum tetani. Akutní, většinou závažné infekční onemocnění, které je způsobeno toxinem bacilu tetanu, projevující se křečovitovou strnulostí svalstva. Inkubační doba 4 - 14dní, zřídka několik měsíců. Koně mají v zažívacím traktu velké množství vegetativních zárodků tetanových bacilů. Mohou se množit pouze za anaerobních podmínek (bez přístupu vzduchu), proto nemůže dojít k infekci tetanu v případě velkých ran provázených silným krvácením. Očkovací látka obsahuje padesátinásobně smrtelné množství toxinu, detoxinovaného formolem. Základní imuzace se provádí mezi 10. a 16 měsícem života.
Tetanus je způsoben toxiny bacilu - Clostridum tetani. Jedy (toxiny) produkované tímto bacilem mají zvláštní vztah (afinitu) k nervovému systému. Vyskytují se převážně v koňském trusu, ale také v trusu dalších pasoucích se zvířat, stejně jako ve staré zahradní půdě, rezavých kovových předmětech, dřevěných třískách a nošeném oblečení. Ve třetím světě naopak dochází k nákaze často při propichování uší a nosu, stejně jako při jiných uměle způsobených poraněních běžných v těchto oblastech.
Překonání tetanu nezanechává ochranu před opakovaným onemocněním! Pro tuto pozoruhodnost má klasická medicína - jako pro většinu otázek týkajících se očkování - zdánlivě jasné vysvětlení. Smrtelné množství tetanového toxinu je tak male, že na ně imunitní systém ještě nereaguje tvorbou antitoxických imunokomplexů. Toto vysvětlení, ale nikoho nepřesvědčí. Přesně vzato musíme říci, že není známo, proč tak tomu je.
K nakažení dochází pouze v případě přímého kontaktu organismu s patogenem. Navíc z jednotlivého nakažení nevznikne epidemie: onemocnění není nakažlivé!!! Infekce může vzniknout pouze u ran uzavřeným přístupu vzduchu, protože bacily tetanu se mohou vyvíjet pouze v nepřítomnosti vzduchu. Z tohoto důvodu jsou nebezpečnější zalepovaná poranění chodidla vpichem jehly nebo trnem než povrchové krvácející rány. Z odřelých kolen, např. u "divokých" kluků, se nikdy nerozvine tetanus.
V této souvislosti by mohlo být zajímavé, co napsal jeden známý německý chirurg profesor Hackethal o očkování proti tetanu: "Porušoval jsem minimálně po dobu 30ti let obecná doporučení očkovat každé otevřené zranění proti tetanu, a to i v době, kdy jsem byl řadovým lékařem. Pacienti očkování téměř nikdy nechtěli, když jsem je seznámil se svými pochybnostmi. Mimochodem není mi znám ani jediný případ tetanu!
DĚTSKÁ OBRNA
(polyomelitis): původcem je neurotropní enterovirus. Rozlišujeme 3 typy, označované jako typ I, II, III. Často dvoufázový průběh: napřed chřipková infekce - poté zlepšení. Inkubační období 3 - 14dní. Pravděpodobnost onemocnění při eventuálním nakažení závisí významně na ekonomicko - sociální úrovni obyvatelstva. 90 - 95% všech případů polyomelitidy probíhá bez klinických příznaků (to znamená s malým množstvím symptomů nebo bez nich).
Tito lidé jsou však po zbytek života imunní proti nové nákaze.U 5% se dostaví infekce chřipkového typu, může také dojít k aseptické meningitidě. Uzdravení se dostaví během několika dní. Také v těchto případech se jedná o celoživotní imunitu vůči opakované nákaze. Onemocnění může skončit v jakékoliv fázi. U 0,1 až 1% nakažených se objeví typické symptomy poliomelitidy, většinou ve formě spinální paralýzy (ochrnutí končetin), ale u většiny pacientů dojde během jednoho roku k recidivě symptomů.
