Budou lidé žít 1000 let?
Člověk, který chce zavraždit smrt
De Grey argumentuje, že do 10 - 20 let pokročí věda natolik, že umožní
lidem žít po dobu 150 - 200 let. A než jim bude 200, věda se naučí, jak jim
umožnit žít do 500 let. Brzo bude k dispozici tolik vědeckých informací, že
nakonec budeme všichni moci žít navždy. Někteří vědci jsou však skeptičtí.
Poněkud výstřední - a záměrně výstředně vystupující -
dvaačtyřicetiletý anglický biogerontolog Aubrey de Grey proslul svým tvrzením,
že někteří lidé by mohli žít 1000 let nebo déle. Stárnutí není podle jeho
názoru nevyhnutelné. Je to důsledkem hromadícího se poškození na úrovni buněk a
molekul. Lékařský pokrok bude brzo schopen těmto škodám zabraňovat a dokonce je
zvrátit. Lidé budou moci žít donekonečna, tvrdí de Grey.
Mainstreamoví gerontologové nesouhlasí a nechtějí o věci ani na veřejnosti
debatovat. Nechtějí hovořit o prodlužování života ani o možnosti
"vyléčit" stárnutí, zaměřují se jen na úsilí udržovat starší lidi co
nejdéle při zdraví.
De Grey však není šílenec. Je to vážný, inteligentní,
brilantní vědec a myslitel. Má mnoho stoupenců a odpůrců a někteří
nejvýznamnější vědci na světě mu projevují značný respekt, píše americký
časopis Chronicle of Higher Education.
De Grey má dokonce už i konkrétní plán. Je velmi
ambiciózní a závisí na celé řadě technik a léčeb, které musejí být teprve
vytvořeny (například na možnosti vyléčit rakovinu). "Každý den umírá 150 000
lidí a dvě třetiny z nich umírají na stárnutí," konstatuje. "Pokud
zrychlím léčbu stárnutí o jediný den, zachráním 100 000 lidí.
De Grey doporučuje, aby se začala používat terapie
kmenových buněk a aby se její pomocí začaly včleňovat do lidského těla nové
buňky, které by nahradily odumřelé buňky. De Grey také poukazuje na to, že
odpad, který vzniká v okolí buněk, a který možná způsobuje nemoci, jako je
Alzheimerova choroba, lze rozpustit pomocí malých molekul jménem
"beta-breakers".
De Grey netvrdí, že ví přesně, jak vyřešit tyto
problémy, ale zdůrazňuje, že tyto problémy způsobují postupný fyzický úpadek
našeho těla, jak stárneme. Pokud je odstraníme, zlikvidujeme stárnutí,
argumentuje.
De Grey na toto téma nedávno uspořádal v anglické
Cambridgi konferenci. Promluvil na ní i Anthony Atala, ředitel Wake Forest
Institute for Regenerative Medicine na Wake Forest University. Atala je chirurg
a vědec a vysvětlil, jak s kolegy pěstuje v laboratoři z pacientových vlastních
buněk nové lidské tkáně a orgány - močový měchýř, ledviny, žíly, chrupavky.
Například jeho tým odebírá několik zdravých buněk z
močového měchýře, zasaženého rakovinou, a vypěstují z toho nový močový měchýř,
který by mohl být teoreticky transplatován pacientovi při minimálním riziku
odmítnutí. V roce 1999 byl Atalův tým prvním vědeckým týmem, který
transplantoval močový měchýř malému stavěcímu psovi. Nyní budou zahájeny
klinické zkoušky, zda by tatáž procedura fungovala i u lidí.
Největší celebritou na konferenci byl Woo Suk Hwang,
Jihokorejec, který udělal na vědecký svět v posledních letech obrovský dojem
svými vědeckými úspěchy. Letos dr. Hwang a jeho kolegové na univerzitě v Seoulu
oznámili, že naklonovali psa, což se považuje za velmi obtížné a dosud to nikdo
nedokázal. Psi se velmi těžko klonují, protože mají složitý rozmnožovací
systém. Hwang v květnu oznámil, že naklonoval lidská embrya a vytvořil 11 linií
kmenových buněk, které se geneticky shodují s 11 pacienty - to je mezník, o
němž si dosud vědci mysleli, že jeho dosažení bude trvat léta, možná celá
desetiletí. Další uznávaní vědci na cambridgské konferenci studují protirakovinové
terapie, nemoci imunitního systému a stárnutí buněk.
De Gray byl původně odborníkem na počítače. Několik
let psal programy, které hledají chyby v jiných programech. Pak si udělal v
Cambridgi doktorát z biologie.
V roce 1990 se seznámil se svou budoucí manželkou.
Bylo mu tehdy kolem dvaceti a jí kolem čtyřiceti. Stále spolu žijí. De Greyova
manželka byla uznávanou genetičkou na univerzitě v Kalifornii a některé její
objevy jsou nyní v učebnicích. Práci opustila a stala se v Cambridgi techničkou
v laboratoři, studující život mušek. Dvacetiletý věkový rozdíl jí nevadil - De
Grey je podle ní výjimečně inteligentní a "potřebovala partnera, který
bude chytřejší než já". Naučila manžela genetice postupně při večeři.
Poté, co De Grey zvládl genetiku, začal v roce 1995
studovat gerontologii. Dva měsíce studoval gerontologickou literaturu a pak
objevil nový mechanismus mutací mitochondrií, napsal na to téma vědecký článek
a poslal ho do respektovaného vědeckého časopisu. Článek byl přijat k vydání.
De Grey dál studoval gerontologii a dospěl brzo k
názoru, že se ve světě problém stárnutí skoro vůbec nestuduje. Obor potřeboval
podle jeho názoru jeho samotného. "Gerontologií se nezabývají moc chytří
lidé. Je to proto, že pokrok v této vědě je velmi pomalý a je malá šance pro
mladého vědce rychle se stát slavným, a tak jdou nejlepší mozky jinam."
De Grey nedělá experimenty v laboratoři. Čte
literaturu a hledá souvislosti, které specialistům ušly. Kritizuje vědce, že si
myslí, že stárnutí je nevyhnutelné. Ale co když tomu tak není? Co když smrt
není nutná?
Letos v únoru vydal časopis Technology Review
na MIT o de Greyovi kritické články. De Grey sice není ani šílenec, ani
zločinec, ale "jeho plán téměř určitě nevyjde". A i kdyby se mu
podařilo uskutečnit, co chce dokázat, "zničil by tím lidskou rasu",
protože "kdybychom žili tak dlouho, zlikvidovalo by to všechno, co nás
činí lidmi". Redakční komentář časopisu pak označil možnost, že by lidi
žili donekonečna, jako něco "strašlivého".
Čtenáři reagovali na oba články obrovským množstvím
záporných reakcí. Redakce dostala tisíce mailů od "rozzuřených"
čtenářů. "Bylo to, jako bych jim osobně upíral možnost
nesmrtelnosti," konstatoval šéfredaktor Pontin. Internetová verze článku o
De Greyovi zaznamenala téměř milion přístupů. článek se tak stal nejčtenějším v
historii časopisu.
Čtenáři zazlívali časopisu Technology Review
především to, že de Greyovy myšlenky odmítl, aniž by se jimi vážně zabýval.
Proto požádal šéfredaktor Pontin Cynthii Kenyonovou, profesorku biochemie a
biofyziky na University of California a odbornici na stárnutí, aby de Greyovy
myšlenky zhodnotila. Kenyonová je známá mezi gerontology a sama je autorkou
několika významných objevů. Změnila jeden gen v určitém červu a prodloužila tak
jeho život ze 2 týdnů na 20 týdnů.
Kenyonová však článek nakonec nenapsala, že prý nemá
čas. Tak šéfredaktor Ponting vyhlásil konkurs, že zaplatí 10 000 dolarů
gerontologovi, který dokáže, že de Greyovy myšlenky o radikálním prodloužení
života jsou nepodložené. De Grey se k tomu připojit a nabídl dalších 10 000
dolarů. Celkem je tedy cena za prokázání, že de Greyovy myšlenky jsou
nesmyslné, 20 000 dolarů.
Člověk by si myslel, že vědci se budou o ty peníze
ucházet. Nepřihlásil se nikdo. De Grey to interpretuje jako své obrovské
vítězství, zejména proto, že čelný vědec jako Kenyonová se článek pokusila
napsat a pak ho nenapsala. "Znamená to," argumentuje, "že mě už
nemohou ignorovat."
Grey argumentuje, že do 10 - 20 let pokročí věda
natolik, že umožní lidem žít po dobu 150 - 200 let. A než jim bude 200, věda se
naučí, jak jim umožnit žít do 500 let. Brzo bude k dispozici tolik vědeckých
informací, že nakonec budeme všichni moci žít navždy. Někteří vědci jsou však
skeptičtí.
Jak vyléčit stárnutí
Toto je de Greyův plán jak "vyléčit"
stárnutí a umožnit lidem, aby žili velmi dlouho:
1. Problém: Odumírání nebo atrofie buněk.
Řešení: Pěstování kmenových buněk, jimiž se
nahradí odumřelé buňky. Anebo použití chemických látek, které stimulují dělení
buněk, aby vznikly nové buňky.
2. Problém: Rakovina
Řešení: Agresivní genová terapie znemožní
rakovinovým buňkám jejich bujení. Terapie kmenových buněk zabrání vedlejším
účinkům.
3. Problém: Mutace mitochondrií
Řešení: Mitochondire jsou
"energetickým zdrojem" v každé buňce a obsahují samostatné geny,
které často propadají škodlivým mutacím, způsobujícím nemoce. Tomu lze zabránit
vytvořením kopií nejdůležitějších mitochondriálních genů a jejich umístěním do
buněčného jádra, kde budou lépe chráněny.
4. Problém: Nežádoucí buňky (například tukové
buňky)
Řešení: Mělo by být možné stimulovat
imunitní systém k tomu, aby usmrtil nežádoucí buňky.
5. Problém: Tvrdnutí bílkovin mimo buňky
Řešení: Mimobuněčné bílkoviny podporují
tkáně, způsobují, že tepny jsou elastické a vaziva silná. Avšak chemické reakce
během života tyto bílkoviny propojují a způsobují, že přestávají být pohyblivé.
Bylo by možno použít určitých chemických látek k uvolnění těchto bílkovin.
Jedna taková chemická látka se už klinicky zkouší.
6. Problém: "Harampádí" mimo buňky
Řešení: Mimo buňky vzniká odpad, který
možná vede k vzniku nemocí, jako je Alzheimerova choroba. Tento odpad umějí
rozložit malé molekuly, zvané "beta-breakers".
7. Problém: Odpad uvnitř buněk
Řešení: Při stárnutí buněk dochází k tomu,
že se molekuly mění tak, že přestávají fungovat. Tyto struktury se hromadí v
buňkách a nakonec je mohou zahltit. Do buněk by bylo možno včlenit určité
enzymy z bakterií, které by rozložily tento nežádoucí materiál.