VYVRÁCENÍ MÝTŮ O OČKOVÁNÍ aneb

Úvod ke kontradikcím mezi lékařskou vědou a očkovací politikou

Autor: Alan Phillips, právník a  ředitel společnosti Citizens for Healthcare Freedom  (Občané pro svobodu ve zdravotní péči). Poslední revize článku: Květen 2001
Na českém překladu se s laskavým svolením autora podílely: Ludmila P., Caroline Kovtun, Kateřina Sejčková, Michaela Formanová a Tomáš Hakr
zdroj: www.rozalio.cz

 Originál článku v angličtině naleznete na těchto internetových adresách:
http://www.vaclib.org/docs/myths.htm
http://www.whale.to/v/phillips.html#VACCINATION
http://www.mercola.com/2001/aug/18/vaccine_myths.htm

Úvod

Když měl můj syn ve dvou měsících věku začít s pravidelným očkováním, nevěděl jsem, že vůbec existují nějaká rizika spojená s očkováním. Jenže leták na klinice obsahoval nesrovnalost: riziko, že moje dítě bude mít po očkování DPT (difterie či záškrt, pertuse, tetanus - pozn.překl.) vakcínou závažnou nepříznivou reakci bylo 1 ke 1750, zatímco riziko, že zemře na pertusi (tj.černý či dávivý kašel - pozn.překl.) bylo 1 k několika miliónům. 

Když jsem na to upozornil lékaře, rozzlobeně nesouhlasil a rozzuřeně odešel z ordinace, přičemž zabručel: "Zřejmě bych si to měl někdy přečíst..." Brzy na to jsem se dověděl o dítěti, které bylo vakcínou trvale poškozené, a tak jsem se rozhodl sám trochu pátrat. Moje zjištění byla natolik alarmující, že jsem cítil potřebu se o ně podělit, a proto jsem napsal tento článek.

Zdravotní úřady připisují vakcínám pokles výskytu nemocí a ujišťují nás o jejich bezpečnosti a účinnosti. Jenomže tyto předpoklady jsou v přímém rozporu s vládními statistikami, publikovanými lékařskými studiemi, zprávami z Dozorového úřadu pro potraviny a léky (FDA - Food and Drug Administration), zprávami z Centra pro kontrolu nemocí (CDC-Centers for Disease Control), a s názory věrohodných výzkumníků z celého světa.  

Výskyt infekčních chorob  ve skutečnosti stejnoměrně  klesal po desetiletí před zavedením masového očkování, doktoři ve Spojených Státech registrují tisíce vážných nežádoucích účinků vakcín každý rok včetně stovek úmrtí a trvalých následků, epidemie propukaly v plně proočkovaných populacích, a výzkumníci připisují tucty chronických imunologických a neurologických nemocí, jejichž výskyt v posledních desetiletích významně stoupl, právě masovému očkování.

Po celá desetiletí se  publikují studie v prestižních světových lékařských časopisech, které popisují selhání vakcín a jejich vážné nežádoucí účinky včetně úmrtí. Doktoři, výzkumníci a nezávislí badatelé napsali tucty knih, které odhalují vážné trhliny mezi imunizační teorii a praxí. 

Je však neuvěřitelné, že většina pediatrů a rodičů o těchto objevech neví. To se však konečně začalo měnit poté, co  se stále více rodičů a zdravotníků seznamuje s problémy vzniklými masovým povinným očkováním. Existuje rostoucí mezinárodní hnutí, které ustupuje od masového povinného očkování. Tento článek uvádí několik informací, které poskytují základ pro toto hnutí.

Mým cílem není nikomu říkat, zda-li očkovat či ne, nýbrž s největší naléhavostí poukázat na několik velmi dobrých důvodů, proč by si měl každý ověřit fakta předtím, než se rozhodne, jestli se očkování podrobí či ne. Jako rodič malého dítěte jsem byl šokován, když jsem zjistil, že neexistuje zákonné nařízení nebo profesionální etika, která by vyžadovala plnou informovanost dětských lékařů o rizikách očkování, natož povinnost informovat rodiče, že své děti očkováním vystavují riziku trvalého poškození nebo úmrtí. 
Byl jsem rovněž zděšen, když jsem na vlastní oči viděl, že většina pediatrů, třebaže s nejlepším úmyslem, postupuje na základě nekompletních nebo úplně nesprávných informací.

Tento článek je pouze stručným úvodem; rozhodně vám doporučuji, abyste sami dále pátrali. Možná zjistíte, že to je jediný způsob k nalezení objektivního pohledu na očkování, protože toto kontroverzní téma je vysoce emocionální.

A nakonec ještě varování: Mnoho z nás zjistilo, že dětští lékaři nejsou ochotni či schopni o očkování diskutovat v klidu a s otevřenou myslí. Možná je to proto, že stavějí svou identitu a profesionální reputaci na předpokládané bezpečnosti a účinnosti vakcín, a také proto, že se od jejich profesí očekává, že budou vakcíny propagovat. Neoficiální zprávy v každém případě naznačují, že většina doktorů má velké problémy uznat důkazy o problematičnosti vakcín. První pediatr, se kterým jsem se chtěl podělit o svá zjištění, na mě rozzlobeně začal křičet po té, co jsem se o tom jenom zmínil. Špatné názory mají velmi hluboké kořeny.

1.MÝTUS O OČKOVÁNÍ

"Vakcíny jsou bezpečné"

... nebo ne?

  V roce 1986 založil americký Kongres pod záštitou NCVICA (National Childhood Vaccine Injury Compensation Act)  státní databázi VAERS (Vaccine Adverse Events Reporting System - databáze nahlášených případů nežádoucích účinků po očkování). Do této databáze je ročně hlášeno přibližně 11 000 oznámení o vážných nepříznivých účincích po očkování, z nichž je dokonce 100 - 200  úmrtí a několik dalších stovek připadá na poškození s trvalými následky. VAERS oficiálně udává, že 15% nežádoucích účinků je "vážných" (tj.vyžadujících pobyt na jednotce intenzivní péče, hospitalizaci, život ohrožující příhody, trvalá invalidita a smrt) (1).  

Nezávislá analýza databázového systému VAERS však odhalila, že až 50% hlášení nežádoucích účinků po očkování proti žloutence typu B je "vážných" (2).  I když jsou tyto údaje alarmující, jedná se jen o vrchol ledovce. FDA odhaduje, že je hlášeno pouze jedno procento závažných nežádoucích účinků po očkování  (3,4),  zatímco CDC připouští, že je hlášeno kolem deseti procent (5). Ve skutečnosti vyslechl Kongres svědectví, podle kterého je studentům medicíny doporučováno, aby podezřelé nežádoucí účinky neohlašovali (6).

Národní informační centrum o vakcínách (NVIC, The National Vaccine Information Center- je důležitá organizace založená rodiči, jejichž děti byly poškozeny či umřely po očkování) vedlo své vlastní vyšetřování, a poté oznámilo: "V New Yorku potvrdil pouze jeden lékař ze 40, že nahlašuje smrt nebo poškození následkem očkování." Jinými slovy, 97,5% úmrtí a poškození po očkování není hlášeno. Kromě lékařské etiky (federální zákon přikazuje lékařům hlásit vážné vedlejší účinky (7), tato zjištění nasvědčují tomu, že úmrtí a vážných poškozeních může být ve skutečnosti 10krát až 100krát více než je hlášeno.

Co se týče pertuse (známé též jako "dávivý kašel"), je počet úmrtí po očkování proti ní vyšší než počet úmrtí následkem nemoci. Úmrtí následkem nemoci je podle CDC cca 10 ročně  již řadu let, přičemž  v roce 1993 jich bylo pouze 8.  Rok 1993 byl též posledním ze skupiny let se zvýšeným výskytem (pertuse se vyskytuje ve 3 - 4letých cyklech; nikdo neví proč, nicméně očkování v takových cyklech neprobíhá). Vezmeme-li v úvahu fakt, že se ohlašuje méně nežádoucích reakcí, než jich je ve skutečnosti, tak zjistíme, že pravděpodobnost úmrtí po očkování je 100krát vyšší než po nemoci samotné. Někteří argumentují, že toto je daň za to, že se nemoci nevrátí, což nás má ušetřit mnohem početnějších úmrtí. Uvážíme-li však, že výskyt pertuse prudce poklesl ještě před zavedením plošného očkování (úmrtnost na pertusi klesla o 79% již před zavedením očkování) a fakt, že po zavedení masového očkování klesal počet onemocnění stejnou rychlostí jako před očkováním, tak v dnešní době neexistuje rozumné vysvětlení, proč je nutné se pro blaho zdravé společnosti  tolik obětovat.

Bohužel tady vyprávění o úmrtí spojených s očkováním nekončí. Mezinárodní studie ukazují, že očkování je příčinou SIDS (8,9), (SIDS, Sudden Infant Death Syndrom, tj.syndrom náhlého úmrtí kojence; tímto syndromem se označují všechna úmrtí dětí do jednoho roku, kde je pravá příčina smrti neznámá; odhaduje se, že  ve Spojených Státech ročně zemře na SIDS 5 000 až 10 000 dětí). Jedna studie ukázala, že nejvíce dětí umírá na SIDS mezi 2. až 4. měsícem věku, což přesně odpovídá období, kdy se očkuje prvními dvěma vakcínami (10), zatímco jiná studie zjistila zřetelnou korelaci mezi SIDS a očkováním, přičemž k úmrtí došlo po třech a více týdnech po očkování. Další studie zjistila, že v USA každoročně zemře 3 000 dětí do 4.dne po očkování ( autor kupodivu nezaznamenal žádnou souvislost mezi očkováním a SIDS), zatímco jiná studie vedla k závěru, že přinejmenším polovina případů SIDS je způsobena očkováním (11).

Za studiemi naznačujícími příčinnou souvislost mezi SIDS a očkováním rychle následovaly studie sponzorované výrobci vakcín, jejichž závěrem bylo, že mezi SIDS a očkováním není žádná souvislost; jedna studie se dokonce pyšnila mírným snížením výskytu SIDS po očkování. Nicméně mnoho z těchto studií bylo zpochybněno další studií, která zjistila, že jejich výsledky jsou "matoucí" a chybně zkreslující  ve prospěch očkování (12). To přinejmenším vypovídá o konfliktu zájmů. Ale neměli bychom chybovat raději opačným způsobem? Neměly by být věrohodné souvislosti mezi očkováním a úmrtími kojenců důvodem k pečlivému, rozšířenému sledování očkování jako možné příčiny úmrtí ve všech případech SIDS? Neměli by být lékaři spíše příliš opatrní než benevolentní k příčinám úmrtí? Zdravotní úřady si však zvolily chybovat raději v popírání než v opatrnosti.

V polovině 70. let Japonsko zvýšilo věk, kdy se začíná s očkováním,  ze dvou měsíců na dva roky; výskyt SIDS  zde poté prudce klesl (13); Japonsko se v kojenecké úmrtnosti  dostalo ze 17. na 1.místo (tj. Japonsko mělo nejmenší kojeneckou úmrtnost na světe tehdy, když kojenci nebyli očkováni). V Anglii dočasně klesla proočkovanost na cca 30% poté, co tamní média informovala o poškození mozku souvisejícím s očkováním. Kojenecká úmrtnost na dva roky značně klesla a potom znovu stoupla v těsné souvislosti se stoupající imunizací koncem 70. let. Navzdory těmto zkušenostem však lékařská komunita souvislost s očkováním stále popírá. Při určování příčin úmrtí u obětí SIDS se role očkování neposuzuje a nic netušící rodiny, neinformovaní o nebezpečí a  nemajíc tak možnost učinit informované rozhodnutí ohledně očkování, nadále platí vysokou cenu.

FDA a CDC připouští, že se všechny případy nežádoucích účinků nenahlašují  a naznačují, že skutečný počet nežádoucích reakcí se každý rok pohybuje fakticky v rozmezí 100 000 až milión případů (z čehož "vážné" nežádoucí reakce tvoří přibližně 20%). Toto znepokojující zjištění podtrhuje studie, která odhalila, že 1 ze 175 dětí, které podstoupilo kompletní očkování proti DTP, mělo po očkování "vážné reakce" (14), a lékařská zpráva pro právní zástupce uvádí, že 1 ze 300 očkovaných DTP vakcínou dostalo po očkování křečový záchvat (15).

Anglie ve skutečnosti zaznamenala pokles počtu úmrtí na pertusi poté, co  proočkovanost proti této nemoci klesla v polovině 70. let na 30%. Výzkumná práce švédského epidemiologa B. Trollfora o účinnosti očkování proti pertusi a jeho toxicitě ve světě zjistila, že "počet úmrtí na následky pertuse je ve vyspělých zemích velmi nízký a fakt, jestli se jedná o zemi s vysokou, nízkou či žádnou proočkovaností, nehraje žádnou roli." Také zjistil, že Anglie, Wales a západní Německo měly větší úmrtnost na pertusi v 70. letech, kdy byla proočkovanost vyšší, než ve druhé polovině 80. let, kdy proočkovanost proti této nemoci klesla (16).

Očkování nás stojí víc než jen životy a zdraví našich dětí. Americký vládní program NVICP (National Vaccine Injury Compensation Program - státní program pro odškodnění po očkování) vyplatil od roku 1988 již přes 1,2 miliardy dolarů rodinám dětí, které byly očkováním poškozené nebo usmrcené (17), a to penězi pocházejí z daní za vakcíny, které platí příjemci vakcín. Farmaceutické společnosti mají mezitím záviděníhodnou pozici - očkování je nařízené zákonem ve všech 50 amerických státech (i když je možné se mu legálně vyhnout; viz mýtus o očkování č.9), přičemž právě tyto společnosti jsou "imunní" vůči zodpovědnosti za důsledky způsobené vlastními produkty. Kromě toho mohou využívat "nařízení o mlčenlivosti" jako účinného nástroje k zamezení prozrazení informací veřejnosti o nebezpečích očkování. 
Taková opatření jsou jasně neetická; nutí neinformovanou americkou veřejnost platit za závazky výrobců vakcín, zatímco se postarají o to, že ta samá veřejnost zůstane neznalá nebezpečí jejich produktů. Tento systém navíc nemotivuje výrobce k výrobě bezpečnějších vakcín (koneckonců, když vakcína způsobí smrt nebo poškození, oni za to zaplatit nemusí; svůj zisk dostanou stejně).

  Je důležité si uvědomit, že pojišťovny, které dělají nejlepší odhady rizik, odmítají pojišťovat proti rizikům z nežádoucích reakcí po očkování. Zisk se tak jeví jako určující faktor  postoje jak  pojišťovacích, tak  farmaceutických společností.

PRAVDA O OČKOVÁNÍ č.1:

"Očkování je příčinou mnohých úmrtí a trvalých poškození, za která neinformované rodiny zaplatí obrovskou osobní i finanční daň."

Reference:

1. Vaccine Adverse Events Reporting System (VAERS); National Technical Information Service, Springfield, VA 22161, 703-487-4650, 703-487-4600; viz také NVIC, pozn.níže 7; a webové stránky dat.systému VAERS http://www.fda.gov/cber/vaers/vaers.htm.

2. Prohlášení Národního informačního centra o vakcínách  (National Vaccine Information Center - NVIC), Vyšetřování of the House Subcommittee on Criminal Justice, Drug Policy and Human Resources, "Odškodnění po očkování:Jsou zaptřebí reformy?", 28.září,1999. ("Compensating Vaccine Injuries: Are Reforms Needed?" September 28, 1999).

3. Méně než 1% podle Barbary Fisher, která cituje bývalého komisaře FDA Davida Kesslera, 1993, JAMA, v prohlášení NVIC, pozn.výše 2.

4. Méně než 10% podle KM Severyn, R.Ph., Ph.D. v deníku Dayton Daily News, 28.května 1993. (Vaccine Policy Institute, 251 Ridgeway Dr., Dayton, OH 45459)

5. Americká asociace lékařů a chirurgů, (American Association of Physicians and Surgeons-AAPS), fakta o povinném očkování (Fact Sheet on Mandatory Vaccines)  na http://www.aapsonline.org/testimony/mandvac.htm .

6. Jane Orient, M.D., Ředitelka americké asociace lékařů a chirurgů (AAPS, American Association of Physicians and Surgeons), "Nařízení o povinném očkování: Provozuje stát medicínu, aniž by měl na to licenci"?  ("Mandating Vaccines: Government Practicing Medicine Without a License?") 1999. http://www.haciendapub.com/article25.html

7. 42 U.S.C.S. § 300aa-25(b)(1)(A),(B).

8. Karlsson L. Scheibner V. Souvislost mezi nespecifickým stresovým syndromem, očkováním proti DPT a úmrtím kojence ve spánku (Association between non-specific stress syndrome, DPT injections and cot death ) Tato studie byla prezentována na 2.očkovací konferenci ( 2nd immunization conference) v Austrálii, Canberra, Květen 27-29, 1992. http://www.whale.to/vaccines/cot_death.html . Viz také Viera Schiebner,
Ph.D., Očkování: 100 let ortodoxního výzkumu ukazuje, že  vakcíny
představují lékařský útok na imunitní systém (Vaccination: 100 Years of
Orthodox Research Shows that Vaccines Represent a Medical Assault on the
Immune System) pro diskuzi a další odkazy.

9. W.C. Torch, "Očkování proti záškrtu, dávivému kašli a tetanu (DPT): možná příčina syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS)" ("Diptheria-pertussis-tetanus (DPT) immunization: A potential cause of the sudden infant death syndrome (SIDS)) ," (Amer. Academy of Neurology, 34th Annual Meeting, Apr 25 - May 1, 1982), Neurology 32(4), pt. 2.

10. Id.

11. Viera Schiebner, Ph.D., Očkování: 100 let ortodoxního výzkumu ukazuje, že  vakcíny
představují lékařský útok na imunitní systém (Vaccination: 100 Years of Orthodox Research Shows that Vaccines Represent a Medical Assault on the Immune Systém), 1993.

12. Záměrné matení faktů ve studiích týkajících se nepříznivých reakcí na vakcíny (Confounding in studies of adverse reactions to vaccines)  [see comments]. Fine PE, Chen RT, REVIEW ARTICLE: 38 REFS. Comment in: Am J Epidemiol 1994 Jan 15;139(2):229-30. Division of Immunization, Centers for Disease Control, Atlanta, GA 30333.

 13. Viz Viera Scheibner, pozn.výše 12.

14. Povaha a výskyt nepříznivých reakcí, které jsou spojovány s trojkombinační vakcínou proti DPT (záškrt, pertuse, tetanus) a dvojkombinační DT ( záškrt ,tetanus) podávanou kojencům a dětem (Nature and Rates of Adverse Reactions Associated with DTP and DT Immunizations in Infants and Children) . Pediatrics, Nov. 1981, Vol. 68, No. 5.

15. Zpráva o DPT (DPT Report), The Fresno Bee, Community Relations, 1626 E. Street, Fresno, CA 93786, December 5, 1984. http://www.whale.to/vaccines/fresno.html

16. Trollfors B, Rabo, E. 1981. Dávivý kašel u dospělých (Whooping cough in adults). British Medical Journal, September 12, 696-97.

17. Státní kompenzační program pro odškodnění poškození po očkování (National Vaccine Injury Compensation Program, NVICP) ,  http://bhpr.hrsa.gov/vicp/