Největší biologický experiment všech dob
Kategorie: Věda
V roce 2002 Gro Harlem Brundtland,
tehdy ředitelka Světové zdravotnické organizace, jednomu norskému novináři
sdělila, že v jejím úřadě v Ženevě je zakázáno používat mobilní telefony protože
vždy onemocní, jestliže se na čtyři metry od ní vyskytne zapnutý mobilní
telefon. Paní Brundtland je lékařka a bývalá norská ministerská předsedkyně.
Tuto zprávu, publikovanou 9. března 2002 v Dagbladet, všechny ostatní noviny
prostě ignorovaly. V následujícím týdnu ovšem Michael Repacholi, její podřízený
pověřený mezinárodním projektem zkoumajícím EMF (elektromagnetické pole),
reagoval veřejným prohlášením, v němž znepokojení své šéfky bagatelizoval.
Kvůli četným podezřením souvisejícím z těmito okolnostmi paní Brundtland o pět
měsíců později oznámila, že odstoupí z vedoucí pozice ve WHO hned po uplynutí
termínu. Nic nemůže lépe ilustrovat naši kolektivní schizofrenii lépe, než
úvahy o elektromagnetických zářeních. Odpovídáme těm, kteří si dělají starosti
o jeho nebezpečích – proto mezinárodní výzkumný projekt EMF – ale současně
ignorujeme a opomíjíme lidi, kteří, stejně jako paní Brundtland, již podléhají
jejich účinkům.
Jsem poradcem o zdravotních účincích
bezdrátové technologie a přijímám hovory, které mohu všeobecně rozdělit do dvou
hlavních kategorií: na telefonáty lidí, kteří si pouze dělají starosti, jimž
budu říkat kategorie A, a lidí kategorie B, kteří už onemocněli. Občas si
přeji, abych mohl uspořádat velký konferenční hovor a umožnit oběma těmto
skupinám společný rozhovor – je zde potřeba více vzájemného porozumění, abychom
se mohli společně pokusit řešit stejný problém. Ustaraný volající A, se obvykle
táže, jaké odstínění nebo jakou náhlavní soupravu si má koupit pro svůj mobil.
Někdo chce vědět, jaká je bezpečná vzdálenost k bydlení od antény vykrývacího
buňkového vysílače. Nemocný volající B chce vědět, jak odrušit svůj dům, jaké
nastoupit léčení, či, stále častěji, do které části země by se mohl
přestěhovat, aby unikl záření a zachránil si život.
Následující informace jsou víceméně
výchozí platformou: v první řadě pro pomoc tápajícím, a hlavně kvůli objasnění
části zmatků, abychom snad jednou dospěli k racionálním rozhodnutím pro
ozdravení světa.
Základy
Nejpodstatnějším faktem u mobilních
telefonů a jejich vykrývacích vysílačů je, že emitují mikrovlnné záření; právě
tak, jako wifi (bezdrátový internet), bezdrátově propojené počítače, bezdrátové
(přenosné) telefony a jejich základny připojené k telefonní síti a všechny
další bezdrátové přístroje. Každé komunikační zařízení nepřipojené k zásuvce ve
zdi emituje záření.
Většina wifi systémů a některé
bezšňůrové telefony pracují na přesně stejné frekvenci jako mikrovlnná trouba,
zatímco jiná zařízení užívají jiných frekvencí. Wifi jsou v trvalém provozu a
vyzařují permanentně. Také základní jednotka většiny bezšňůrových telefonů
neustále vysílá, i když nikdo netelefonuje. Nepoužívaný zapnutý mobilní telefon
rovněž, a je asi zbytečné říkat, že totéž platí pro vykrývací vysílače jeho
buňkového systému.
Možná se budete ptát, proč by to měl
být problém? Vědci elektromagnetické spektrum obvykle dělí na „ionizující“ a
„neionizující“ záření. Zatímco ionizující záření, k nimž patří rentgenové a
jaderné, způsobují rakovinu, přepokládá se, že neionizující záření, k nimž se
počítá i mikrovlnné, je bezpečné. Toto rozlišení připomíná propagandu v
Orwellově Zvířecí farmě: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.“ – „Neionizující
dobré, ionizující špatné,“ to opravdu nezní moc důvěryhodně.
Jakýsi astronom kdysi zavtipkoval, že
kdyby Neil Armstrong v roce 1969 s sebou vzal na Měsíc mobil, jevil by se ze
Země jako třetí nejmocnější zdroj mikrovlnného záření ve vesmíru, hned po
Slunci a Mléčné dráze. Měl pravdu. Život se vyvinul v zanedbatelných úrovních
mikrovlnného záření. Rostoucí počet vědců míní, že naše buňky ve skutečnosti
využívají mikrovlnného spektra k vzájemnému dorozumívání, jako když si děti
šeptají potmě, a že mobilní telefony do tohoto šepotu vpadají jako zvuk
sbíječky. V každém případě je pravdou, že my všichni, ať už mobil užíváme nebo
ne, jsme ve dne v noci ostřelováni dávkami mikrovlnného záření, které jsou asi
deset miliónkrát silnější, než průměrné přirozené pozadí. A je také fakt, že za
většinu tohoto záření vděčíme technologii, která se vyvíjela od sedmdesátých
let.
Co se týče mobilních telefonů, jestliže
si je přikládáte k hlavě poškozujete svůj mozek hned několika různými způsoby.
Předně – vzpomeňte na mikrovlnnou
troubu. Na rozdíl od horké sprchy mobil, stejně jako mikrovlnná trouba,
neohřívá zvenčí, ale zevnitř. V mozku přitom nejsou žádná senzorická nervová
zakončení, která by varovala před vzestupem teploty, protože jsme se nevyvíjeli
v mikrovlnném záření a v přírodě se to nikdy nestává. A co je ještě horší,
struktura hlavy a mozku je tak komplexní a nestejnorodá, že místy vznikají
„horké body“, v nichž teplota může činit deseti až stonásobek teploty v těsně
sousedícím okolí. Tyto body mohou vznikat jak těsně u povrchu lebky, tak i
hluboko v mozku, ale také na molekulární úrovni.
Provoz mobilních telefonů v USA podléhá
právním předpisům FCC (Federal Communications Commission) a na obalech
nejnovějších přístrojů můžete najít číselný údaj o takzvaném Specific Absorption
Rate („specifický poměr pohlcování“), neboli SAR, který má vyjadřovat dávku
mozkem absorbované energie platnou pro specifický model. Problémem nicméně
zůstává svévolný předpoklad, na němž ve skutečnosti spočívají předpisy FCC, a
to, že mozek může bezpečně rozptýlit přidané teplo v poměru až 1°C za hodinu.
Postup, na jehož základě je každému mobilnímu telefonu poskytnuto ohodnocení
SAR, posléze užívané k demonstraci dodržení „limitů“, je ostudný. Standardní
způsob měření SAR spočívá v použití „fantómu“, sestávajícího zcela
nepochopitelně z homogenní kapaliny uzavřené do nádržky z plexiskla ve tvaru
hlavy. Parádní! Velmi rychle změřeno a žádné horké body nevznikají! Ale v reálu
si lidé užívající mobil po celé hodiny denně chronicky ohřívají v mozcích jen určitá
místa.
Mimochodem - bezpečnostní normy FCC
vyvinuli elektrotechnici, ne lékaři…
Hematoencefalická bariéra
Druhý jev, na nějž se zaměříme, a který
byl laboratorně prokázán, by měl sám o sobě postačit k tomu, aby byl toto odvětví
průmyslu bylo zrušeno a každopádně stačit k tomu, aby odradil každého od
dalšího používání mobilu. Tyto experimenty přistihují mobilní telefon doslova s
„vražednou zbraní v ruce“. Jako většina biologických účinků mikrovlnného
záření, to však nemá s teplem nic společného.
Mozek chrání nepropustné přechody mezi
sousedícími buňkami kapilárních stěn, tzv. krevní- mozková krevní bariéra
(hematoencefalická bariéra), která jako jakási „pohraniční hlídka“ propouští z
krve do mozku živiny, ale zadrží substance, které jsou pro mozek toxické.
Výzkumníci v laboratoři švédského nervového chirurga Leifa Salforda provedli od
roku 1988 nesčetné variace prostého pokusu, při němž vystaví mladé laboratorní
krysy záření, buď mobilního telefonu nebo jiného zdroje mikrovln. Později
zvířata usmrtí a pátrají v jejich mozkové tkáni po albuminu. Albumin je protein
tvořící normální složku krve, ale za normálních okolností nepřekročí mozkovou
krevní bariéru. Výskyt albuminu v mozkové tkáni je tedy vždy znamením poškození
krevních cest, a toho, že mozek přišel o některou ze svých důležitých ochran.
Tito výzkumníci po celých 18 let
nepřetržitě pozorovali následující fakta:
Vystavování zvířat mikrovlnnému záření
v dávkách rovnajících se vyzařování mobilu má za následek nález albuminu v
jejich mozkové tkáni. Prosakování albuminu do mozku způsobuje už pouhá
dvouminutová jednorázová expozice běžným mobilním telefonem.
V jedné sérii experimentů byla expozice
redukována na faktor 1000, nicméně přesto došlo k poškození mozkové krevní
bariéry, což ukazuje, že nejde o důsledek reakce na určitou dávku, a že tedy
snižování výkonu nedělá bezdrátovou technologii bezpečnější.
A konečně, výsledky výzkumu publikované
v červnu 2003 ukázaly, že už jediné dvouhodinové ozáření mobilem, jedinkrát za
celý život testovaných jedinců, vede k permanentnímu poškození mozkové krevní
bariéry. Při autopsii provedené o 50 dnů později bylo shledáno: „…poškození
nebo zničení až 2 procent mozkových buněk zvířete, včetně buněk v oblastech
mozku týkajících se učení, paměti a pohybu.“ [1]
Snižování hladiny ozařování o
faktor 10 nebo 100, což odpovídá účinku užívání náhlavní soupravy oddalující
mobil od hlavy, nebo když stojíte vedle někoho s takovým telefonem, tyto
výsledky nijak znatelně neovlivní! Polovina pokusných zvířat vykázala průměrný
až vysoký počet poškozených neuronů už při nejnižší expozici.
Co z toho vyplývá? Dvě minuty
telefonování mobilem naruší mozkovou krevní bariéru, dvě hodiny způsobí
permanentní poškození mozku a „radiace z druhé ruky“ může být téměř stejně
škodlivá.
Mozková krevní uzávěra u krysy je
stejná, jako u člověka.
Tyto výsledky vyvolaly v Evropě značný
rozruch. V listopadu 2003 se pod záštitou Evropské unie konala konference s pracovním
názvem „Hematoencefalická bariéra – může být ovlivňována působením RF
[vysokofrekvenčního] pole?“ Jakoby chtěli uklidnit veřejnost gestem: „Vidíte,
pracujeme na tom,“ … ale stejně jako v předchozích 30 letech se neudělalo vůbec
nic, což bylo ostatně předvídatelné.
Američan Allan Frey byl v sedmdesátých
letech prvním z mnoha, kteří ukázali, že nízkoúrovňové mikrovlnné záření krevní
zábranu v mozku poškozuje. [2] Obdobný mechanizmus chrání oko (krevní bariéra
sklivce) a plod ( placentární uzávěra). Práce Freye a ostatních dokládají, že
mikrovlnné záření poškozuje i tyto uzávěry. [3]
Z toho plyne, že žádná gravidní
žena by nikdy neměla používat mobil.
Dr. Salford ve své práci docela otevřeně
nazval užívání mobilních telefonů „největším biologickým experimentem na lidech
všech dob“ a veřejně varoval, že celá generace mladistvých používající
celulární telefony může trpět mentálními nedostatky, a po dosažení středního
věku Alzheimerovou chorobou.
Nemoc z vysokofrekvenčních vln
Uživatelé mobilů bohužel nejsou jedinými poškozenými, a také bychom si
neměli dělat starosti jen o mozek. Následující krátké shrnutí je výtah z
rozsáhlé vědecké literatury o účincích rádiových vln (širší spektrum zahrnující
mikrovlny), společně se zkušenostmi vědců a lékařů po celém světě s nimiž jsem
v kontaktu.
Ukázalo se, že k orgánům obzvláště
citlivým na rádiové vlny patří plíce, nervová soustava, srdce, oči, varlata a
štítná žláza. K onemocněním, jichž v posledních dvou desetiletích pozoruhodně
přibývalo, přičemž je dobrý důvod spojovat je s masivním přírůstkem záření v
našem životním prostředí, se řadí astma, poruchy spánku, úzkostné stavy,
výpadky pozornosti , autismus, roztroušená skleróza, ALS, Alzheimerova choroba,
epilepsie, fibromyalgia, chronický únavový syndrom, šedý zákal, hypotyreóza,
cukrovka, zhoubný melanom, testikulární nádor, i infarkty a mrtvice u mládeže.
Záření z věží mikrovlnných vykrývacích
vysílačů je spojováno i s vymíráním lesů, reprodukčními poruchami a poklesem
populace u mnoha druhů ptactva, a špatný zdravotní stav a vrozené chyby u
hospodářských zvířat.
Literatura prezentující biologické
účinky mikrovlnného záření je opravdu enormní, jde o desítky tisíc dokumentů.
Člověka přitom naplňuje úžasem, že mluvčí průmyslu mohou vše prostě odbýt
výrokem o prokázané neškodnosti radiotechniky nebo stejně absurdním tvrzením,
že o nějaké škodlivosti zdraví neexistuje žádný důkaz.
Na shora uvedeném seznamu bylo opominuto
ještě jedno onemocnění: choroba, kterou trpí lidé kategorie B, a kterou mám i
já. Zde je na místě krátký pohled do historie.
V padesátých a šedesátých letech m.s.
postihlo toto onemocnění v hojném počtu zaměstnance, kteří stavěli, testovali a
opravovali radarová zařízení, stejně jako lidi obsluhující průmyslové
mikrovlnné ohřívače a zatavovací stroje. Sověti ho vhodně nazvali
„vysokofrekvenční chorobou“, a tento problém obsáhle studovali. Na západě byla
jeho existence totálně popřena, nicméně zmínění lidé v každém případě byli
postiženi. Kongresové vyšetřování, provedené v roce 1981 a jemuž předsedal Al
Gore, týkající se účinků radiofrekvenčních ohřívačů a zatavovacích strojů na
lidské zdraví, bylo jen další epizodou hry na „Vidíte, zabýváme se tím,“ ale
jako obvykle se nic neudělalo.
Při současném masovém rozšíření
vysokofrekvenčních věží a osobních vysílačů se toto onemocnění rozšířilo v
populaci jako mor. Odhady o postižení sahají až k jedné třetině populace, jenže
jen zřídka je rozpoznáno, oč jde, a to až do té doby, kdy už se takto
zneschopněná osoba nemůže podílet na společnosti.
Můžete rozpoznat některé z obecných
příznaků: nespavost, závrať, nevolnost, bolesti hlavy, únava, ztráty paměti,
neschopnost se soustředit, depresi, tlak na hrudníku, zvonění v uších. U
nemocných se mohou vyvinout také zdravotní potíže jako vleklé infekce dýchacího
traktu, srdeční arytmie, náhlá kolísání krevního tlaku, neřízená glykémie,
dehydratace, ale také záchvaty a vnitřní krvácení.
Toto onemocnění je nejen zřídka
připouštěno, ale ještě mnohem obtížněji zvládnutelné, protože pravděpodobně
nelze očekávat žádné úspěšné léčení, jestliže nebudeme schopni uniknout z
dosahu ozařování, coby jeho příčině – a tato příčina je dnes všude.
Průzkum provedený roku 1998
Kalifornským ministerstvem zdravotnictví naznačil, že tehdy 120 000 Kaliforňanů
– a v přepočtu tedy na milión Američanů – bylo neschopno práce v důsledku
elektromagnetických polucí. [4] Šiky těchto tzv. „elektricky senzitivních“
osob, jichž v téměř každé zemi světa stále přibývá, jsou opomíjeny,
stigmatizovány a ignorovány. Při současné úrovni všudypřítomného záření se
téměř nikdy nezotaví a občas si sáhnou na život.
O lidech s tímto onemocněním Dr. Olle
Johansson, jeden z neurologů proslulého Karolinska Institute ve Stockholmu
říká: „Jsou varováním pro nás všechny. Vystavovat veškeré světové obyvatelstvo
celkovému ozařování těla po 24 hodin denně může být závažnou chybou.“
Dr. Johansson vedl tým výzkumníků,
který doložil důkazy o závažném a stále se zhoršujícím zdraví švédské populace,
přičemž počátky se přesně kryjí s dobou, kdy byly ve Švédsku koncem roku 1997
uvedeny do provozu mobilní telefony druhé generace, pracující na 1800 MHz.
[5,6] Po deseti letech dlouhodobého poklesu začal počet švédských zaměstnanců v
pracovní neschopnosti koncem 1997 stoupat a během dalších pěti let se více než
zdvojnásobil. Ve stejném období se rovněž zdvojnásobil prodej antidepresivních
drog. Počet dopravních nehod, poté co po několik let úspěšně klesal, začal v
roce 1997 opět šplhat vzhůru. Rovněž počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu se po
několikaletém klesání od roku 1999 ostře zvýšil a v roce 2001 byl téměř
dvojnásobný. Toto dvouleté prodlení je pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že
Alzheimerova choroba vyžaduje čas k rozvinutí.
Nekontrolované šíření
Jsou-li mobilní telefony a jejich
převáděcí vysílače natolik smrtonosné, jak bezpečné byly rozhlasové a televizní
vysílače, s nimiž jsme žili po celé století? V roce 2002 zveřejnili Orjan
Hallberg a Olle Johansson článek titulovaný „Cancer Trends During 20th
Century“, v němž rozebírali jeden z aspektů toho problému. [7] Na základě
dostupných dat zjistili, že ve Spojených státech, Švédsku a tuctech jiných zemí
v průběhu uplynulého století křivky úmrtnosti na pleťový melanom a rakoviny
močového měchýře, prostaty, tlustého střeva, prsu a plic paralelně sledují
úrovně vystavování veřejnosti rádiovým vlnám. Tyto formy rakoviny prospívaly,
když v dané lokalitě přibylo vysílačů; s jejich úbytkem ubylo i těchto forem
rakovin. Přitom udělali úžasný objev: od země k zemi – a ve Švédsku od okresu k
okresu – statisticky zjistili, že vystavení rádiovým vlnám se jeví jako
významný faktor způsobující rakovinu plic, na úrovni odpovídající kouření
cigaret!
To mne přivádí k obecně rozšířené mylné
představě. Největší rozdíl mezi současnými vykrývacími vysílači mobilní sítě a
anténami rozhlasových vysílačů z minulostí není v jejich bezpečnosti, ale v
jejich počtu. Počet běžných rozhlasových stanic ve Spojených státech je dnes
menší než 14 000. Ale počet antén buněk a wifi jde do stovek tisíc a mobilních
telefonů, bezdrátově připojených počítačů, bezšňůrových telefonů a dalších
osobních vysílačů jsou stovky miliónů. Nekontrolovaně se množí i radarová
zařízení a vysílače záchranných a jiných komunikačních sítí.
Od roku 1978, kdy Agentura pro ochranu
životního prostředí (EPA) naposledy zkoumala vysokofrekvenční zatížení
životního prostředí ve Spojených státech, se průměrná městská expozice rádiovým
vlnám tisícinásobně zvýšila a většina tohoto přírůstku připadá jen na
posledních devět let. [8] V tomtéž období se vysokofrekvenční poluce rozšířily
z měst ke zbytku obyvatelstva a staly se všudypřítomným závojem halícím celou
planetu.
Enormní důsledky toho všeho na člověka
jsou ignorovány. Od pozdních devadesátých let v USA vznikla nová třída
environmentálních uprchlíků. Máme stále více lidí, kteří churaví, umírají,
hledají úlevu od utrpení, opouštějí své domovy a práci, žijí na odlehlých
místech v obytných autech, přívěsech a stanech.
Na rozdíl od obětí hurikánů a
zemětřesení jim nikdo nepomůže. Nikdo nepřispěje na chráněná útočiště; nikdo se
dobrovolně nevzdá mobilu, bezdrátového počítače a bezdrátového telefonu aby se
mohli znovu stát jejich sousedy a žít společně s nimi.
Utrápení a nemocní ale kladou otázky
A nakonec odpověď volajícím typu A:
Žádné odstínění ani náhlavní souprava
vás neochrání před vaším mobilem nebo bezdrátovým telefonem. Žádná bezpečná
vzdálenost od antén vykrývacích vysílačů neexistuje. Jestliže máte svůj mobilní
telefon nebo bezdrátově připojený počítač tam, kde žijete, jste ozařováni 24
hodin denně.
Volajícím B:
Efektivní odstínění domu je nesnadné a
málokdy úspěšné. Ve Spojených státech je
jen několik málo lékařů usilujících o léčení choroby z ozáření
vysokofrekvenčními vlnami, a míra úspěšnosti jakékoli léčby je malá – protože
na Zemi zbylo jen málo míst, kam člověk může před tímto zářením uniknout a
uzdravit se.
Radiace přichází i ze satelitů, i ty
jsou součástí problému, ne jeho řešením. Neexistuje zkrátka žádný způsob, jak
udělat bezdrátovou technologii bezpečnou.
Naše společnost se za jedinou krátkou
dekádu stala společensky i ekonomicky závislou na technologii, která je
příčinou nesmírné devastace struktury našeho světa. Čím jsme na ní závislejší,
tím obtížnější bude změnit tento kurs.
Čas vymanit se sami, individuálně
i kolektivně – přestože to už je nesnadné – je právě teď.
ODKAZY:
1. Leif G. Salford et al., „Nerve
Cell Damage in Mammalian Brain After
Exposure to Microwaves from GSM
Mobile Phones“, Environmental Health
Perspectives 111, no. 7 (2003):
881883.
2. Allan H. Frey, Sondra R. Feld
and Barbara Frey, „Neural Function and
Behavior“, Annals of the New York
Academy of Sciences 247 (1975):
433439.
3. Allan H. Frey, „Evolution and
Results of Biological Research with Low-Intensity Nonionizing Radiation“, in
Modern Bioelectricity, ed. Andrew A. Marino (New York: Dekker, 1988),
785837, at 809810.
4. California EMF Program, „The
Risk Evaluation: An Evaluation of the
Possible Risks From Electric and
Magnetic Fields (EMFs) From Power
Lines, Internal Wiring,
Electrical Occupations and Appliances“ (2002),
app. 3.
5. Örjan Hallberg and Olle
Johansson, „1997 – A Curious Year in
Sweden“, European Journal of
Cancer Prevention 13, no. 6 (2004):
535538.
6. Örjan Hallberg and Olle
Johansson, „Does GSM 1800 MHz Affect the
Public Health in Sweden?“ in
Proceedings of the 3rd International
Workshop „Biological Effects of
EMFs“, Kos, Greece, October 4-8, 2004,
361364.
7. Örjan Hallberg and Olle
Johansson, „Cancer Trends During the 20th
Century“, Journal of Australian
College of Nutritional and Environmental Medicine
21, no. 1 (2002): 38.
8. David E. Janes Jr.,
„Radiofrequency Environments in the United States“, in 15th IEEE Conference on
Communication, Boston, MA, June 1014, 1979, vol. 2, 31.4.131.4.5.
Podle
www.cloakanddagger.de/media/… largest_biological_experiment.htm
Žádné komentáře:
Okomentovat