Šarlatáni I.

Z knihy Rozuzlení od Jo Conrad.

Tvrzení, že moderní lékařství má zčásti nesprávné představy o zdraví a vzniku onemocnění, je pro mnohé dozajista smělé - přitom je to nejmírnější formulace. V této kapitole nechceme nijak pochybovat o schopnostech a znalostech lékařů. Znají přesně fyzické tělo a umí konat opravdové zázraky. Přesto existují oprávněné pochyby o mnoha aspektech školního lékařství, jelikož k duchovním souvislostem se často přihlíží jen nedostatečně nebo vůbec ne.

Ortodoxní lékařství se zakládá hlavně na té bázi, že onemocnění se šíří prostřednictvím bakterií a virů. To je opravdu praktické, protože viry lze výborně pozorovat mikroskopem a všemožně proti nim bojovat. Alternativní pohledy říkají, že každá nemoc má důvod, že tělo chce sdělit, že je něco špatně. A že lze nad onemocněním sotva zvítězit, pokud se neodstraní příčiny. Na rakovině vidíme, že nejjednodušší vysvětlení onemocnění už nedostačují. Ačkoli se vesele ozařuje a amputuje a předepisují se tuny chemických léků, přes 90% nemocných rakovinou pořád ještě umírá, takže si musíme klást otázku, zda je toto východisko správné. (Někteří lékaři dokonce přiznávají, že statistiky léčby rakoviny se falšují tím, že se operují „neškodné" tumory, aby tím „úspěchy" lékařů lépe vypadaly.)

V podstatě vychází tato problematika z otázky, zda je život čistě biologicky-mechanický proces, nebo za ním vězí vědomá inteligence. Pokud všechno vzniklo samo od sebe náhodou a pro život neexistuje pořádající plán, pak se s člověkem ovšem může dělat totéž co s vozem Formule 1, když musí do boxu: poznat, co nefunguje a vyměnit to a navíc dávat pozor na to, aby náplně tekutin byly tak, jak předepsáno. Pokud ovšem za životem stojí řídící duch, pak může být případně nesprávné zasahovat do života chemikáliemi a transplantovat nebo ozařovat orgány. A pokud dokonce věříme, že jsme tuto fyzickou existenci dostali k tomu, abychom se učili, pak se i ze svých nemocí musíme něco naučit, a když jsme se lekce naučili, musí nemoci odpovídajícím způsobem zmizet.

Ve sdělovacích prostředcích se stále znovu hovoří o lékařských outsiderech, kteří tvrdí, že nalezli alternativní východiska pro léčení. Jsou však obvykle označováni za šarlatány a neberou se vážně.

Pokud si myslíte, že už toho víte o rakovině, AIDS a jiných chorobách dost, můžete si zbytek kapitoly klidně ušetřit. V podstatě ani nelze zodpovědět, abyste si nechali kazit důvěru v moderní lékařství. Ale ani lékaři nemají zřejmě lékaři velkou důvěru ve své umění: z průzkumu, který byl v roce 1995 zveřejněn v časopise „Stern", vyplývá, že většina lékařů by zákroky, které předepisují pacientům, nenechali provádět sami na sobě. Tzn. že chirurgové by se ani v kritické situaci nenechali operovat.

Jedním ze šarlatánů, jichž se školní medicína straní, je Dr. Samuel West z Ameriky. Objevil u všech nemocí společné rysy a je přesvědčen, že člověk s tímto věděním může sám léčit veškeré nemoci včetně rakoviny, AIDS, roztroušené sklerózy, ale i vnitřní nebo vnější zranění. Je přesvědčen, že toto vědění je vědomě potlačováno AMA (American Medical Association), jelikož se tímto způsobem nedají vydělávat peníze.

Během studia chemie mu učitel biologie na otázky ohledně krevního oběhu vložil náhodou do ruky knihu Dr. Arthura C. Guytona, v níž se pravilo: „Uvidíme, že odstraňování bílkovin z tkání naším mízním systémem je absolutně životně nezbytná funkce, bez níž bychom během 24 hodin zemřeli."

S údivem zjistil, že jen mizivý počet lékařů, kterých se na to dotazoval, tento zásadní poznatek chápali. Pak viděl film o člověku, který dokázal pomocí elektrod upevněných na hlavě rozjet, zastavit a zrychlovat modelový vláček tím, že na to jen myslel. Připadalo mu logické, že to může být možné jen pokud myšlenky produkují elektrickou energii. Někde v těle se tedy musí nacházet generátory, vyrábějící proud. 
Pak slyšel o klinikách na léčení bolestí, v nichž se už získaly dobré zkušenosti s galvanickým napětím při léčbě chronických bolestí, a zjistil, že i zlomeniny kostí se dokážou zhojit ve zlomku obvyklého času, když se do fragmentů vstrčí elektrody a zásobují se slabým napětím. Další výzkumy potvrdily, že elektrické proudy vedou do bílých krvinek víc kyslíku, takže to krvinky uschopňuje ničit rakovinné buňky, že svaly pacientů s roztroušenou sklerózou se dají zaktivovat a tělesné deformace opět zkorigovat.

Usoudil z toho, že stavy jako nemoc a zdraví musí být možno odvodit z elektrických funkcí, což je též nasnadě, jelikož buňky sestávají z atomů, jejichž složky - protony a elektrony - mají konec konců také elektrické náboje.

Kromě krevního oběhu a nervových drah existuje v těle ještě další oběh, a sice elektrický, na který lékařství pramálo dbá. Pouze tisíce let staré čínské umění léčby akupunkturou, při níž se jehly vpichují do uzlových energetických bodů, aby se tok energie opět znormalizoval, se zakládá na stejném poznatku. Pro Číňany je onemocnění nerovnováhou yinu a yangu. Nedalo by se to také označit za plus a mínus?

Pokud se tělesné buňky přesněji vyšetřují, narazí se skutečně na stav elektrického napětí mezi nitrem buňky a jejím okolím. Ano, existují elektrické pumpy, které se starají o to, aby tento potenciál zůstával stejný: v buňkách je hladina draslíku (K+) vysoká, hladina sodíku (Na+) nízká. Vně buňky je tomu naopak. Tímto rozdílem vzniká, jako u baterie, nábojový potenciál, elektrické napětí. Buňky získávají díky této energii sílu stále se regenerovat, a mízním systémem se odvádějí jedy. To je ovšem možné jen tehdy, když proteiny nezcuckovatí, jak se děje při nedostatečném zásobování kyslíkem. Pak už bílkovinné cucky neprojdou vlásečnicí. Pokud však tento systém funguje normálně, lze se ubránit téměř jakékoli nemoci a každé zranění lze zregenerovat během nejkratší doby. Pro Dr. Westa se jednotlivé aspekty zhustily v dalekosáhlou teorii.

Tělesné buňky se neustále obnovují. Existuje éterický obraz, plán každého člověka, podle něhož se buňky stále znovu pořádají. Když sodíko-draslíkové pumpy v buňkách produkují dostatek energie, může se skutečně reprodukovat 300 miliónů buněk za minutu. Ale u většiny lidí v naší moderní civilizaci je tato schopnost už značně snížena. Jedy v životním prostředí, nezdravá výživa, nedostatek pohybu a špatné dýchání oslabily sebeléčivé síly.

Dýchání obohacuje krev kyslíkem, přičemž se červené krvinky negativně nabíjejí. Vzájemně se pak odpuzují, jako u magnetů se stejným pólem. Tím, že se odpuzují a necuckovatí, zůstává krev tekutá a může rychle dosáhnout každý kout těla. Zároveň se mízním systémem mohou odvádět z těla jedy, jež rovněž sestávají z bílkovin.

Když není dost nabitých červených krvinek, odpuzování nefunguje, krvinky se slepují a způsobují „dopravní zácpu", jak to Dr. West výstižně nazývá. To blokuje bílkoviny ve vlásečnicích, takže se hromadí v buněčných meziprostorech, načež se kyslík už zase nedostává k buňkám a ty doslova utonou.

Kromě toho se glukóza z potravy společně s kyslíkem z dýchání už nemůže přeměňovat v adenosintrifosfát (ATP), což pak chybí buněčným generátorům k tomu, aby mohly produkovat elektrickou

energii.

K uzdravení je pouze zapotřebí znovu nastolit správné poměry v buněčné oblasti, tvrdí Dr. West v knize „The Golden Seven plus One". Je to sedm zásadních poznatků, které ho po dlouholetém bádání nakonec přivedly na jednoduchou formuli pro zdraví.

V našem světě chudém na pohyb se většinu doby dýchá na spoř. Tím už krev není zásobována kyslíkem. Ať se pak stane cokoliv, zranění, zlomenina nebo napadení viry - když se elektrická rovnováha na buněčné úrovni naruší, dostanou se buňky ze zdravého, suchého stavu do jedovatého, kdy se mezi buňkami tvoří tekutina. Proto zraněné prsty otékají, proto se nám dělá boule, puchýř nebo zánět.

To, co děti instinktivně dělají, totiž držet si zraněný prst, je zcela správné, říká Dr. West. Děti taky nechtějí pustit, když je k tomu rodiče vyzývají, aby si zranění prohlédli. I toto počínání je správné. Neboť jakmile se sevření uvolní, červené krvinky blokují, otok napuchne a navíc to pak bolí, když chceme prst znovu sevřít.

Dr. West to sám zažil, když si přivřel prsty do dveří u auta. A sice tak prudce, že by normálně musely extrémně napuchnout. Držel šije několik minut, než bolest polevila. A vida, žádný otok se nevytvořil. Ani později neměl potíže, které by se vlastně při zranění

takového stupně předpokládaly. Řidič automobilu ani nemohl uvěřit, že se ruka Dr. Westa uzdravila tak jednoduše.

Elektrické tělesné funkce se odehrávají, jinak než u elektrických spotřebičů v technickém světě, na velmi nízké úrovni, jsou sotva měřitelné. Ale energie stále přijímáme a můžeme je vědomě řídit, např. nechat je protékat prsty. Když to cílevědomě aplikujeme na zranění, můžeme elektrické funkce v choré části těla znovu regulovat. Dalo by se tak vysvětlit léčení přikládáním rukou, reiki, ba dokonce údajné divy Ježíše Nazaretského.

Nechat energie silněji protékat prsty lze nacvičit. Žádný učený z nebe nespadl. Můžeme se tím uzdravit sami, můžeme tím podporovat vývoj rostlin, ale i u druhých lidí můžeme nechat zmizet bolesti a nemoci. Už masáž nemocné části těla může učinit divy. Zesílí elektrickou energii a rozproudí mízu. Dr. West ve své knize popisuje, jak jeden chlapec spadl do podzemní nádrže a podařilo se ho dostat ven až za deset minut. Byl sice znovu oživen, ale lékaři říkali, že bude jaksi už jen vegetovat, protože jeho mozek je prakticky mrtvý. Matka to nechtěla přijmout a hladila celé dny chlapcovo tělo a tím mu dodávala své životní energie, rozproudila mízní systém a znovu stimulovala elektrický systém v těle dítěte. Když s ním šla později k lékaři, nechtěl věřit vlastním očím: chlapec byl zcela zdravý a později normálně vyrostl. Takových příkladů nevěřícího úžasu lékařů je v knize Dr. Westa mnoho.

Spojením špiček prstů lze spojit energie. Dobré cvičení je přejet špičkami prstů obou rukou od pupku vpravo i vlevo po žebrech, a sice sedmkrát v rychlém sledu. Přitom se posiluje i mentální energie, síla myšlenek, a když se přitom myslí na nemocný orgán, vede se k němu tvořená léčivá energie. Když máme bolesti v ramenech nebo pažích, můžeme rukou přejíždět po paži shora dolů, sedmkrát za sebou v rychlém sledu.

Na přednášce na kongresu „Nový vědecký pohled 1994" vLindau předváděl Dr. West, jak tímto způsobem zrušit bolesti jednotlivých účastníků kongresu. Po přednášce se mu dostalo neutuchajících ovací.

Pokud se manifestovaly chronické bolesti, je třeba mízní cvičení provádět pravidelně: první den každých 15 minut, druhý den jednou

za půl hodiny a v příštích týdnech taky ještě několikrát denně. Člověk by se však neměl dopouštět té chyby, že přestane, když obtíže zdánlivě zmizely, nýbrž musí v programu vytrvat. Pak lze podle Dr. Westa dosáhnout úžasných výsledků, zbavit se revma, migrény, poškození páteře atd.

To pěkné na tom je to, že se každý může naučit uzdravit sám sebe. Pro lékaře samozřejmě ne tak radostná záležitost. Neboť kdyby to dělali všichni, byli by najednou bez práce. Stejně tak by farmaceutický průmysl nemohl prodávat drahé medikamenty -s bezplatnými vedlejšími účinky, o nichž se lze dočíst na přiložené cedulce.

Dr. West se domnívá, že toto vědění se vědomě potlačuje, jelikož obrovská zákulisní skupina v tom vidí ohrožení základu své existence. V lexikonu „Encyclopedia Američana" z roku 1960 stály ještě základní poznatky z výzkumu šoků, z nichž bylo možno tyto procesy vyvodit. Od roku 1970 už toto vědění zveřejněno nebylo.

Potlačuje se i vědění o významu výživy pro zdraví. V únoru 1977 zveřejnil „United States Senáte Select Committee on Nutrition and Human Needs" dokumentaci s názvem „Diatary Goals for the United States". V dokumentu se objasňuje, jak důležitá je výživa pro zdraví člověka. Že k onemocnění vedou nejen tabákové výrobky, alkohol a jiné drogy, nýbrž že rakovinu mohou vyvolávat i všední potraviny jako cukr, maso, káva, zmrzlina, limonády atd. Praví se v něm velmi zřetelně, že tato výživa přímo souvisí s úmrtími statisíců lidí každý měsíc v USA. Šest z deseti hlavních příčin úmrtí, jako srdeční infarkt, rakovina atd. souvisí přímo s výživou. Tento dokument byl uveden ve známost po celé Americe v inzerátech a televizních šotech. Výjimečně zřetelná řeč, která však rychle narazila na odpor: ještě do prosince téhož roku bylo uveřejněno druhé vydání, v němž byly podstatné části uhlazeny a relativizovány. American Medical Association a lobbyisté různých zájmových skupin vystavili politiky takovému nátlaku, že velkoryse a jistě s dobrými záměry rozjetá kampaň upadla zcela v zapomnění. Beztak už byl div, že se vůbec uveřejnil tak zřetelný dokument. A stažení těchto zásadních informací jen ukazuje, že zdravotní osvěta musí ustoupit úsilí velkých zájmových skupin o zisk.

Dr. West se v roce 1989 dostal na deset dní do vězení, nebyl ani propuštěn na kauci, a sice prostě proto, jelikož léčil lidi a učil je, jak se můžou uzdravit sami. Jak má potom lékař něco vydělat? Vedl dva procesy proti AMA v Utahu, které nakonec vyhrál, ačkoliv se nemohl spolehnout ani na vlastní právníky, nýbrž musel se sám informovat o svých právech.

Tak už ani neudivuje, že lékařům, kteří na základě poznatků Dr. Westa praktikují a učí své pacienty léčit se sami pomocí jednoduchých cvičení, je odnímáno povolení k vykonávání praxe. AMA má „Disciplině Boards", které lékaře velmi přesně sledují. A tak dochází ktomu, že mnoho lékařů sice vskrytu o poznatcích Dr. Westa ví, ale veřejně by to nepřiznali, aby neohrozili své povolání.

Jedním ze sedmi pilířů z knihy Dr. Westa je výživa. Není divu, že varuje před požíváním masa, cukru, kofeinu a theinu a před dalšími nezdravými věcmi, které se mezitím lehkovážně označují za potraviny. Rozhodující je, aby glukóza z potravy mohla být v souvislosti s kyslíkem v krvi přeměněna na ATP, což je jakýsi benzín, který startuje buněčné energetické generátory. To ovšem jen v případě přirozené výživy. Maso k tomuto procesu téměř vůbec nepřispívá, jen zatěžuje imunitní systém cizorodými bílkovinami. Kdo se nedokáže masa zříct, měl by se alespoň omezit na ryby a drůbež.

Bylo by však fatální změnit výživu ze dne na den na ovoce, zeleninu a obilí. Vskutku došlo k případům takových radikálních kúr, které vedly až na pokraj smrti. Změnou výživy se okamžitě uvolňují jedy, nacházející se v těle. To může být krajně nebezpečné. Někdo se tedy může cítit naprosto bídně, když začne jít ovoce a zeleninu, a cítit se lépe, když si dá zase hamburger a hranolky. Změna výživy by tedy měla probíhat krok za krokem po dobu několika měsíců. Neměla by se ani potlačovat touha po té či oné lahůdce - i to tělu způsobuje stres a není to zdravé. A pak by si člověk mohl dovolit čas od času slavnostní hostinu, pokud mu to udělá radost - pokud!

Dr. West píše, že v roce 1975, když se rozhodl začít nový život, vážil přes 220 liber. Vyzkoušel všechny možné odtučňovací kúry -bez úspěchu. Pak začal se zdravou výživou podle Arnolda Ehreta a dnes váží 175 liber - při jednoznačně lepším zdraví, větší energii a životní radosti.

Tělo vlastně ví, jaká výživa je pro něj dobrá. Hloupé je, že většina z nás se dostane do jakési závislosti na věcech, předkládaných nám výrobci potravin, a my už nenasloucháme tichému hlasu svého těla.

Ten, kdo se zabývá zdravou výživou, se už možná dočetl, že se má každý den vypít spousta vody - a má těžkosti dodržet to, nedokáže vypít bez přemáhání ani polovinu denní dávky. Dr. West nás uklidňuje: ten, kdo se živí zdravě, potřebuje mnohem méně tekutin. Tato množství vody potřebuje jen ten, kdo jí mnoho masa a dalších nezdravých věcí, kdo se tedy živí požehnáními moderního potravinového průmyslu. Pít by se mělo jen když máme žízeň a jíst když máme hlad. Tělo ví, co potřebuje.

Dýchání vnímáme jako něco, co probíhá samo od sebe, o co se nemusíme starat. Když však člověk sem tam sleduje své dýchání, zjistí s úděsem, jak povrchní mnohdy je. Plní se jen mizivá část plic. Nevědomě jako bychom z jakéhosi strachu zadržovali dech. Ten, kdo občas vědomě sleduje svůj dech, bude žasnout, jak často toto počínání u sebe zjistí. Dr. West je toho názoru, že pět minut denně zhluboka dýchat je lepší než jít na pět minut na procházku a přitom dýchat povrchně.

Při přirozeném dýchání se pohybuje bránice, nejen plíce. Všechno, co bránici uvádí do pohybu, je podle těchto - ale i jiných - lékařských poznatků zdravé; sport uvádí dýchání do pohybu, zpěv je zdravý, byť spojen s hlukem, ale i smích slouží zdraví. Teď víme proč: vzduch, který se přitom vytlačuje z plic, je zvětralý. Nejvyšší čas se provětrat. Kdo tedy marod leží v posteli, dělá dobře, když se v televizi dívá na komedie nebo čte vtipnou knihu. Ale ne se jen tiše usmívat z ohledu na sousedy, nýbrž srdečně protřást bránici.

Uvidíme: přijde pán k doktorovi a říká: „Mám hrozné bolesti, když jdu do schodů." Lékař povídá: „Kupte si trampolínu." Původně oblíbený vtip, ale od té doby, co Dr. West totéž v praxi naprosto doporučuje, jeho směšnost značně klesla.

Neboť skákavý pohyb rozproudí lymfu, a Dr. West doporučuje trampolínu jako „lymfatizátor". Skákáním na trampolíně už vyléčil lidi, kteří se sotva ještě mohli pohybovat. Děti v tomto ohledu provádějí nejlepší zdravotní prevenci: skáčou a dovádějí, že už jen při pouhém pohledu na to se člověku tají dech. 
A velká postel je nevyzývá ke spánku, nýbrž ze všeho nejdřív se musí s nadšením zneužít jako trampolína. A kojence, kteří křičí, pohupujeme nahoru a dolů. Cítí, že to je pro ně dobré a přestanou křičet - alespoň většinou.

Musíme být jako děti, řekl jednou velmi moudrý člověk. I v tomto ohledu měl pravdu. Místo toho vychováváme děti k tomu, aby seděly klidně a tiše.

Co se děje, když skáčeme na trampolíně nebo se jinak pohybujeme? Nuže, vždycky, když se tkáň pohybuje nebo se nějak přetvařuje, dostávají se tekutiny a bílkoviny vlásečnicemi do mízního systému, což je v podstatě tělesný kanál odpadních vod. Jinými slovy, tento proces se neděje sám od sebe, nýbrž je odkázán na pohyb tkání. To se ale běžně děje, aniž bychom se o to museli starat, jelikož život znamená pohyb. Vnáší moderní civilizaci už většinu tělesné práce přejímají stroje. Důsledkem je, že jsme stále  pohodlnější. S osudnými důsledky pro naše zdraví.

To, že nedostatek pohybu není obzvlášť zdravý, už víme. Ale že má extrémní účinky, ukazuje příklad z knihy Dr. Westa: když je starý Indián toho mínění, že je načase zemřít, jde do přírody, posadí se ke stromu, dýchá povrchně a vůbec se nehýbe. Do 24 hodin zemře.

Pak neudivuje, že průměrná délka života Američanů po odchodu do důchodu obnáší jen tři až pět let. U nás tomu není o mnoho jinak. Nečinnost je příbuzná smrti. Když si představíme obraz člověka, sedícího v příjemném křesle před televizí, který jen jednou za pár hodin vstane, aby si donesl pivo, lze si představit, že takto lze jen stěží probudit životní elán.

Trampolína je levný všelék - za předpokladu, že ji člověk také používá. Zdraví prospěšné nejsou akrobatické kousky, ale zcela jednoduché pohyby. Stačí si dvakrát denně trošku zaskákat, aby se míza rozproudila a aby byly k dispozici životní energie. Pomalu lze pak výdrž stupňovat a zařadit do programu i dobrodružná cvičení. Pár minut jednoduchého poskakování však zcela stačí. Když se přitom ještě navíc podaří zhluboka a vědomě dýchat a možná ještě mentálně vést takto uvolněné energie k zdravotně ohroženým místům těla, pak podle Dr. Westa nestojí dlouhému, zdravému životu nic v cestě. Lze i přikládat dlaně na nemocné části těla během toho,

co se na trampolíně měkce pohybujeme sem a tam (aniž by nohy opustily podložku), přičemž se energie spojují ve špičkách prstů. 

Podpůrně lze přitom ještě myslet nebo dokonce při výdechu nahlas říkat „staré jedy pryč" a „nové síly dovnitř" při nádechu. Energii produkujeme i tehdy, když zhluboka vdechujeme nosem, vydechujeme ústy a vždy potřetí zadržíme dech.

I začátek cvičení s trampolínou je, jako každá tělesná změna, kritickou fází; jsou lidé, jejichž tělo je tak zaplněno jedy, že se jim už po třech skůčcích dělá špatně, protože se jedy uvolňují.

Cvičení, které lze provádět kdykoli bez trampolíny, je chůze „Walker West", při níž se dělají rázné kroky, paže dalece kmitají a rytmicky se syčivě vdechuje a vydechuje. Děti provádějí toto cvičení s nadšením. Dr. Walker, který tuto chůzi vynalezl, byl v době tisku knihy 117 let starý a těšil se nejlepšímu zdraví.

S trampolínou má nyní i západní pantoflový hrdina možnost pohybovat se, aniž by se namáhal. Neboť namáhavá cvičení a sport na tvrdém podkladě způsobují tělu také nezdravý stres. Ale na lymfatizátoru se lze v pohodě pohupovat sem a tam, aniž by se člověk vyčerpával. Ve spojení s vědomým dýcháním a zdravější výživou se lze během několika měsíců stát novým člověkem, pro kterého jsou ochablost, bolesti a nemoc cizí slova. 
Dr. West popisuje stoleté, kteří jsou fit jako rybička, poté co začali s těmito cvičeními.

Dr. West popisuje spoustu případů, u nichž se během nejkratší doby vyléčily nejrůznější choroby, dokonce slepota - ne lékařem, nýbrž samotnými pacienty, kteří se naučili sami se léčit. Oko slepce není mrtvé, jinak by seschlo, poznal zcela správně Dr. West. Všechny fyzické orgány tu pořád ještě jsou. Stejně tak nervy a svaly ochrnutého. Pouze energie už neproudí. Proto je jen třeba uvést znovu do chodu tuto energii, aby se dané orgány zase aktivovaly. Dr. West dokázal touto metodou vyléčit dokonce roztroušenou sklerózu. Není zapotřebí drahých léků a ošetření, nýbrž jednoduše využít zásadní poznatky.

Pokud jsme pochopili, že mízní systém v nepohyblivých tkáních nefunguje, je nám jasné, že skákání na trampolíně je zdravé, ale i každá jiná forma pohybu, dokonce masírování onemocnělých částí těla rozproudí mízu a odvádí jedy.

Dr. West poukazuje na to, že dnes už každý třetí umírá na rakovinu nebo jinou za nevyléčitelnou platící nemoc. Tato čísla neplatí jen pro USA, nýbrž všude v západním světě, jsou ale potlačována, neboť jinak by to byl pro lidi šok, kdyby si to skutečně uvědomili. 4000 lidí umře dnes v USA na rakovinu nebo jinou údajně nevyléčitelnou nemoc - a zítra to budou zase 4000 - den za dnem 4000 obětí. To jsou čísla, jako kdyby každý měsíc v severní Americe explodovala atomová bomba. A počet nadále stoupá: to, co bylo před lety výjimkou, sklátí za pár let už devět lidí z deseti - vegetují-cích poslední měsíce svého života v nějaké postmoderní nemocnici.

To, že starosti působí i exploze cen v (ne)zdravotnictví, je nasnadě. Starostlivé vrásky politiku nejsou hrané. Jak to zaplatit? Neboje za tím úmysl? Chce nám lékařsko-průmyslový komplex tak dlouho tahat peníze z kapes, dokud se všechno nezhroutí? Nuže, určité zájmové skupiny by proti tomu určitě nic nenamítaly, neboť lidi, kteří jsou nemocní a na mizině, lze zvlášť dobře kontrolovat.

Se sedmi poznatky Dr. Westa by se lidé mohli tomuto scénáři vymknout. Své nemoci si prostě uzdraví sami, zůstanou fit a ještě naučí své bližní, jak se rovněž uzdravit.

Jestli lze s jeho prostými metodami vyléčit všechny nemoci, by se ještě muselo vyšetřit, ale pokus nic nestojí: vyzkoušejte u dalšího naraženého prstu, jestli to funguje. I u nemocí, které školní lékařství prohlašuje za neléčitelné a na nichž se už celé roky doktorovalo, nemůže uškodit začít s lymfatickými cvičeními Dr. Westa. Většina léčebných metod ortodoxního lékařství má jistě víc nepříjemných vedlejších účinků.

Trampolína se sice nedá transponovat tak snadno jako hedvábí na čištění zubů, stojí ale podstatně méně než měsíční příspěvek na nemocniční pojištění a může být používána celou rodinou včetně domácích zvířat (kromě zlatých rybiček). Uvnitř by se však měla používat jen pokud je strop dostatečně vysoký - nebo pokud máme nemačkavý klobouk.

Za věci, které nás rozesmějí, bychom měli být rovněž vděční, neboť přispívají k našemu zdraví. A když si zvykneme věnovat občas pozornost svému dýchání, máme dobré šance vypadnout ze statistiky úmrtí na srdeční choroby a rakovinu.

Dr. West poukazuje na to, že k onemocnění vede i to, máme-li negativní myšlenky. Vztek, nenávist, závist, zlost, zášť, to vše nevede k onemocnění jen našich bližních, ale i nás samých. Abychom tedy omezili negativní myšlenky, nemusíme věřit na karmické zákony.

Rakovina se léčí sama. 
Přejděme k dalšímu „šarlatánovi", v Kolíně žijícímu Dr. Ryke Geerd Hamerovi (později ve Španělsku, ale v září 2004 zatčenému za „neoprávněně rady na telefonu". (!) Aktuální informace na www.pilhar.com. Pozn. překl). Pro mnohé je už samo jméno rudým suknem, neboť sdělovací prostředky ho prezentovaly tak, jako by byl bezcitný psychopat. Šlo přitom o mladou Rakušanku Olivii Pilharovou, u níž se zjistila rakovina a rodiče ji nechali ošetřovat podle poznatků Dr. Hamera. Když úřady naléhaly na ošetřování dle školské medicíny, hromadné sdělovací prostředky se tématu dychtivě chopily a rodičům bylo odňato právo péče o dítě. Rodiče uprchlí s dcerkou do Španělska, byli však vráceni úřady a děvčátko bylo podrobeno nucené chemoterapii, ačkoliv ve Španělsku se rodičům slíbilo, že k tomu nedojde. 

Sdělovací prostředky prezentovaly rodiče jako bezcitné pošetilce, kteří byli podrobeni vymývání mozků nějakým šarlatánem. Ale jen málo rodičů se zabývalo tak zevrubně léčením rakoviny jako Erika a Helmut Pilharovi. Od školních lékařů dostali různé diagnózy a uvedené šance přežití od 10 do 95 procent, takže o lékařích museli pochybovat. Olivia ale nepřežila díky chemoterapii a odstranění ledviny, nýbrž jim navzdory.

Jeden německý televizní vysílač natáčí „pravý" příběh Olivie. Deník „Olivia" od Helmuta Pilhara se zamlčuje, zatímco „vhodné" knihy se s enormními náklady za reklamu vrhají do knihkupectví. Do diskusních vysílání o tématu se zvou pacienti, „vyléčení" chemoterapií. Pacienti vyléčení Hamerem zváni nejsou.

Je známo, že 10-15 % pacientů při počáteční aplikaci chemoterapie zemře. Helmut Pilhar objevil v nemocnici vývěsku o ochranných opatřeních při zacházení s prostředky používanými při chemoterapii. 

Praví se tam mimo jiné: „ Cytostatika mají kromě akutních a chronických toxických efektů navíc mutagenní a karcinogenní vlastnosti. (...) Stejně tak mohou vést k vývoji sekundárního karcinomu. (...) Abychom pacienty zbytečně neznejistili, lze upustit od nošení ochranné dýchací masky, pokud se zajistí, že přitom nedojde k tvorbě aerosolu. Těhotné a kojící ženy jakož i mladiství musejí být ze styku s cytostatiky vyňati." Rodiče nyní stojí před soudem, protože dceři chtěli ušetřit ošetřování těmito jedovatými a rakovinotvornými látkami. Časopis Spiegel č. 26/1987 cituje profesora Klause Thomsena: „Mělo by dát podnět k zamyšlení, že vzrůstající počet lékařů a lékařek říká: ,Na sobě bych takovou terapii provádět nenechal.'" V článku stojí též: „ ... medikamentózní zbraň proti rakovině nerozlišuje mezi zhoubným nádorem a zdravými buňkami. 

Pacienti proto prožívají tuto terapii jako předpeklí." V listu „Deutsche Árztezeitung" („Německé lékařské noviny") z 20.12.94 stojí: „Kolem 92 procent nemocných rakovinou zůstává tedy nevyléčeno. Už jen hovořit při tomto procentuálním počtu o potenciální vyléčitelnosti rakovinového onemocnění ocelí, paprsky a chemií představuje skutkovou podstatu podvodné etikety. " Prezident rakouské Pomoci při rakovině se podílí na třech různých farmaceutických firmách, z nichž jedna vyrábí medikament proti Wilmsovu nádoru, který byl zjištěn u Olivie. Statisíce u nás ročně umírají navzdory vědecky uznávanému ošetření. Nelze přitom rodiče Olivie chápat?

Dr. Hamer, který se díky úmrtí svého syna a vlastnímu onemocnění rakovinou intenzivně zabýval tématem vzniku rakoviny, poznal, že existuje příčinná souvislost psychicky-duševních konfliktů s rakovinou. Jako primář bavorské rakovinové kliniky mohl své poznatky prověřit a potvrdit na tisících pacientů. Místo patřičného uznání však dostal výpověď.

Podle Dr. Hamera lze nade vší pochybnost prokázat definitivní duševní konflikt jakožto příčinu rakoviny. Lékařští technokrati, kteří se s nadšením a nejmodernější špičkovou technikou věnují biologickým procesům buněčného bujení, se sotva zajímají o duševní stavy svých pacientů. Konflikty, které se objeví velmi náhle, dramaticky a v izolované situaci, podle toho vyvolají jakýsi zkrat v mozku. Poté tato část mozku vysílá chybné informace k určité části těla, kde pak vzniká nádor. To pěkné na tom je, že jakmile se konflikt vyřeší, nastává léčení, rakovina sama od sebe mizí.

„Zkrat" v mozku je vidět na takzvaném „Hamerském ohnisku", jak Dr. Hamer označuje změny v mozku, viditelné v CCT (cerebrál-ní počítačové tomografii). Tyto takzvané „metastáze" jsou vidět v CCT až když už nastala léčebná fáze - tkanivo se ve skutečnosti hojí a vytváří kruhovité jizvy, které školní medicína považuje za rakovinu. Až moderním diagnostickým technikám tedy vděčíme za to, že je stále víc rakoviny - rakoviny, která by se dříve postarala sama o sebe.

Tak si může matka, jejíž dítě vběhlo pod auto, dělat těžké výčitky kvůli nedostatečné péči, a díky tomuto mocnému konfliktu, který ještě nezpracovala, může dojít ke zmnožení buněk mléčných žláz v levém prsu (pokud je pravačka), na což se běžně pohlíží jako na rakovinu. Pokud se konflikt vyřeší, když se dítě třeba zase uzdravilo nebo matka všechno ze sebe vypovídala, nastoupí konfliktolýza, tzn. příslušný „zkrat" v mozku končí a mozek zase vysílá k příslušnému orgánu správné signály. V odpovídající části mozku se na místě „Hamerského ohniska" tvoří edémy, které lze objevit prostřednictvím CT, když se žena podrobí vyšetření kvůli symptomům léčebné fáze (mimo jiné únava, zvýšená teplota, hlad). Teď může dokonce zažít i nový náhlý konflikt díky diagnóze „rakovina". Pravděpodobně se pak zamává chemickým kyjem.

Dr. Hamer mohl mezitím u tisíců pacientů zjistit, že jeho poznatky jsou vždy ověřitelné. Je přesvědčen, že 98 % všech případů rakoviny by se dalo vyléčit, kdyby byly ošetřovány lékařem, disponujícím dobrou znalostí lidí jakož i obsáhlými lékařskými znalostmi k zacházení s léčebnými symptomy. Konflikty, které nemoc vyvolaly, je třeba citlivě prohovořit, což ale nečiní lékařství zbytečným; symptomy při konfliktně aktivní fázi a hojení mohou být kritické, např. když bujení buněk způsobí střevní neprůchodnost. 
Operovat se však musí jen je-li velikost zvětšení na újmu jiných orgánů nebo životních funkcí.

Už z lokalizace rakovinného nádoru a mozkových „metastáz" (které žádné metastáze nejsou, jak všímavý čtenář jistě pochopil -pozn. překl.) lze učinit jednoznačné závěry ohledně konfliktní situace. 

Vzájemný vztah mezi lokalitou hamerského ohniska v mozku a orgánem postiženým rakovinou dokumentoval Dr. Hamer mnohonásobně snímky počítačové tomografie v knize „Krebs - Krankheit der Seele" („Rakovina - onemocnění duše").

Rakovina tedy vzniká prostřednictvím mozku, vyvolána je prudkým konfliktem. Zajímavý je opačný závěr: rakovinu nelze uměle vyvolat v části těla, která je od mozku oddělena. Mnohým z ukrutných pokusů na zvířatech v zájmu pátrání po tajemství vzniku rakoviny by bylo možno se vyhnout, jelikož vycházejí ze zcela nesprávných předpokladů.

U „poznatků" školní medicíny o rakovině zůstává mnoho otázek otevřených. Žádný lékař nedokáže vysvětlit, proč se z rakovinných buněk v plicích stávají vždy adenokarcinomy, pokud se ale dostanou do kostí, nikdy se z nich adenokarcinomy nestanou. Tzn. že v jednom případě způsobují buněčné bujení, v druhém případě opak, totiž díry v kostech. Přitom ani není vysvětleno, jak se karcinomy na různá místa těla dostanou a jak se šíří, neboť v krvi se je ještě nikomu nepodařilo zjistit.

Max Plaňek jednou řekl, že věda, kterou nelze vysvětlit pětiletému, nemůže být pravdivá. Nuže, poznatky školní medicíny o rakovině nechápou ani studovaní doktoři, zatímco ideje Dr. Hamera jsou opravdu snadno pochopitelné; rakovina vzniká v důsledku těžkého, dramatického konfliktního prožitku šoku v izolované situaci. Obsah konfliktního prožitku určuje lokalizaci rakoviny v těle. Průběh choroby odpovídá průběhu konfliktu. Při vyřešení konfliktu se zhojí i rakovina. Podle novějších poznatků aplikuje Dr. Hamer toto vědění i na většinu ostatních nemocí. Tzn. že mnohem víc nemocí je podmíněno psychosomaticky, lékaři by si museli vzít mnohem víc času na to, hovořit s pacienty o duševních konfliktech - když už lidé dnes nemají čas spolu mluvit, aby takovým důsledkům zamezili od samého počátku.

Teď lze pomalu chápat, proč lékařem stanovená diagnóza rakoviny může už sama o sobě představovat mocný konfliktní zážitek, který navíc v citovém chladu mnoha nemocnic a při sociální izolaci pacienta může sám o sobě vyvolat rakovinu. Lze zde tušit souvislosti, které jsou každému člověku s normálním rozumem jasné.

Nejasné je oproti tomu, proč jsou poznatky Dr. Hamera lékařskou fakultou zcela ignorovány. Byly mu nabízeny horentní částky peněz, aby své rukopisy nezveřejňoval, bylo mu vyhrožováno, byl finančně zruinován a dokonce byly podniknuty útoky na jeho život. Vlastně by se na to muselo nahlížet jako na lékařsky spor, ale tolik cti se Nové medicíně nemá dostat. Už 15 let se lékařská fakulta univerzity v Tubingenu zdráhá podrobit Novou medicínu přezkoušení. Pilharovi mají k dispozici dopis jednoho lékaře kolegovi, v němž stojí, že podrobit ji přezkoušení si nelze dovolit. (Přezkoušení - s naprosto kladným výsledkem - však provedly jiné univerzity, např. Trnavská univerzita v roce 1998. Bližší informace (slovensky) www.pilhar. com/Hamer/NeuMed/Zertif/980911. htm. Pozn.překl.)

Společenské náklady za onkologii, nevykazující téměř úspěchy, nesmírně stoupají. Školní medicína se sama prozrazuje, když ukazuje, že nemá zájem o řešení problému rakoviny, jelikož ignoruje alternativní způsoby léčení a setrvává u pochybných, ale výnosných metod.

Kritik medicíny Christian Joswig zKamenze ktomu uvádí: „Rakovina je stejně jako ostatní nemoci biologicky smysluplný zvláštní přírodní program, který může probíhat ve dvou fázích a ve většině případů není smrtelný. Takový zvláštní program má ten smysl, dát člověku v situaci, kterou po konfliktním šoku nedokáže zvládnout, další šanci k řešení konfliktu. 

Tyto prastaré programy, které pocházejí z pradávných dob, vznikly během dlouhé doby vývojových dějin živočichů a jsou dány u každého, tedy i u zvířat. Představují biologickou zákonitost. Je zhruba 500 takových programů, které v konfliktně aktivní fázi (době mezi šokem a řešením konfliktu) nechají proběhnout tzv. .chladnou nemoc' a v případě vyřešení konfliktu k tomu patřičnou ,teplou nemoc', kterou je však nutno správně nazývat fáze hojení. Tyto probíhající programy lze doložit prostřednictvím mozkového počítačového tomogramu. Na CCT lze vidět, jestli je konflikt aktivní nebo se nachází ve fázi hojeni neboje zcela zhojený. V konfliktní aktivitě to vypadá jako střelecký terč, podobně jako kruhy na vodě, když se do ní hodí kámen. Když se konflikt vyřeší, obraz se mění. Předtím ostré kruhy ukládají vodu a postižené místo otéká (edém), protože v této době oprav je zvýšena látková výměna. 

Edém teď potřebuje prostor, tzn. díky ukládání vody je vytěsňována mozková hmota. To působí bolesti, protože mozek se v mozkovně nemá možnost vyhnout. Při pokročilé fázi hojení se ukládá mozková tkáň (glie), aby se místo utěsnilo, podobně jako při tvoření jizev na těle. , Hamerské ohnisko' v závislosti na době trvání a intenzitě konfliktu maximálně opuchne, přičemž ve vrcholném bodě hojení může díky přílišným prostorovým nárokům dojít za určitých okolností i ke krizi smrtelného nebezpečí, k čemuž však dochází jen ve zcela výjimečných případech. Pak se .Hamerské ohnisko' s doprovodným tvořením potu a produkce moči odbourá. (Chemoterapií se elastičnost buněk a tkání, nezbytná pro takové opravy, trvale ničí.) 

Tuto celkovou situaci označuje školní medicína, jak se učí na univerzitách, jako mozkovou metastázi nebo mozkový nádor. Taková, Hamerská ohniska' nejsou ale mozkové tumory a nesmí se vyoperovat, byť by vypadaly jakkoliv nebezpečně! Vždyť pacient se nyní nachází ve fázi hojení, to znamená, že se musí ošetřovat pouze obtíže vznikajícího tlaku na mozek, při velkém nebezpečí zmírnit opuchnutí edému, jinak ale v klidu vyčkat přirozené zhojení místo znetvořování chemií, paprsky nebo operacemi. Místa takových oprav zůstávají mnohdy jednou provždy viditelná v CCT, jsou to ale právě jen staré neškodné jizvy.

Tyto poznatky už existují od roku 1981. Masivně se však potlačují. Neboť kdyby se podle nich lékařsky jednalo, byly by prázdné nemocnice, prázdné psychiatrie, stejně jako ohromný výpadek zisku a mnoho nezaměstnaných ve všech povoláních lékařsky-průmyslového komplexu.

Tyto biologické zákonitosti nalezl Dr. Hamer empiricky. Dokumentoval je doposud na přinejmenším 20.000 případů a byly bez výjimky potvrzeny. Dají se přezkoušet všude, kdykoli a na každém libovolném pacientovi!"

Lékařsky-průmyslový komplex patrně nemá zájem o léčení lidí, zamezení utrpení a bolestem. S drahou počítačovou diagnózou, chemoterapiemi, amputacemi a kobaltovými zářiči vydělávají ohromné zájmové skupiny příliš mnoho na to, aby připustily alternativní poznatky. Při lékařském soudním stání, které mělo v roce1983 rozhodnout o poznatcích Dr. Hamera - a dospělo k zamítavému závěru - jeden lékař prohlásil, že podle toho by přece veškeré dosavadní vědění o rakovině, veškeré metody jejího léčení byly naprosto nesprávné, a to přece nejde. 

Už 15 let se univerzita v Tubingenu zdráhá navzdory soudním příkazům přezkoumat byť jen jediný případ podle zákonitostí „Nové medicíny", ačkoliv Dr. Hamer vyléčil i pacienty, kteří byli odepsáni jako beznadějní.

Hamer má mezitím na krku soudní řízení, protože jeden z jeho pacientů zemřel. Musí okamžitě za mříže. Pak ovšem i veškeří onkologové, neboť jejich pacienti - což je vědecky doloženo - zmírají jako mouchy.

Když někdo objeví nové souvislosti u rakoviny a nedosáhne okamžitě 100 % úspěšnosti, je ocejchován jako šarlatán. Jednostranné zpravodajství sdělovacích prostředků přispívá k tomu, že lékařsky-průmyslový komplex se smí nadále rozmachovat chemickým kyjem, v případě potřeby i povinně předepsaným.

Případ Olivie byl emocionálně využit, aby nebyly ohroženy prebendy rakovinového průmyslu a aby se zabránilo vědeckému rozhovoru, který by dokázal, že si školní medicína s rakovinou neví rady. Nemůže si dovolit jednoduše ignorovat teorie outsiderů.

Mínění od pivních stolů „vždyť jsme na Olivii viděli, co si myslet o šarlatánech", pomůže v boji proti rakovině pramálo.

Dr. Hamer píše v předmluvě ke své knize: „Dnem i nocí přemítám, jak vám pomoci proti našim vládcům, kteří se vší mocí zasazují o to, aby udrželi rakovinu jako,nemoc, na niž se povinně umírá'"...