Rozhovor s dr. Russellem Blaylockem: Pravda o aspartamu, glutamanu sodném a excitotoxinech (1)

25.10.09   Mike Adams

Správně. Navíc jsme přišli ještě na něco nového, co by mohlo přerůst v obrovský skandál. Zjistili jsme, že kromě mozku je spousta glutamátových receptorů i ve všech dalších tělesných orgánech a tkáních. V celé lidské trávicí soustavě, od jícnu až po tlusté střevo, se jich například nachází značný počet. Celý elektrický převodní systém srdce je přímo naplněn těmito různými druhy glutamátových receptorů. Plíce, vaječníky, celé rozmnožovací soustavy i samotné sperma, nadledviny, kosti a dokonce i slinivka jsou kontrolovány glutamátovými receptory. Operují úplně stejně jako ty v mozku. Takže když konzumujete glutaman sodný, hladina glutamátu v krvi se vám může zvýšit až dvacetinásobně. Po snězení jídla obsahujícího glutaman sodný budete mít vysokou hladinu glutamátu v krvi. Stimulujete tím všechny glutamátové receptory. Proto dostanou někteří lidé prudké průjmy nebo dyspepsii – dojde totiž k prudké stimulaci příslušných receptorů v jícnu nebo tenkém střevě. U ostatních to může přivodit podráždění střev a u těch, kteří už na toto trpí, se to může ještě radikálně zhoršit. Pokud trpí na reflux (zpětný tok žaludečních šťáv), pak se to zhorší zcela jistě a dramaticky. A pokud jde o glutamátové receptory v převodním systému srdce, ty mohou vysvětlit zvýšené počty náhlých případů smrtelných selhání srdce (například i u mladých sportovců). 

Mike: Jsem tu s dr. Russellem Blaylockem (viz. obr. dole vuprostřed vlevo) a rád bych se dozvěděl více o některých pokročilejších aspektech toho, na čem pracujete, dr. Blaylocku. Domnívám se, že čtenáři nějaké základní povědomí jak o glutamanu sodném tak o aspartamu mají, ale mohl byste nějak shrnout to, co jste doposud napsal o excitotoxinech?

Dr. Russell Blaylock: Existují tři knihy. První z nich je o excitotoxinech, „Excitotoxins - The Taste That Kills," (Excitotoxiny – chuť, která zabíjí), v pořadí druhá, ale podle data vydání nejnovější, je aktualizovaný dotisk paperbacku "Health and Nutrition Secrets That Can Save Your Life." (Tajemství zdraví a výživy, která vám mohou zachránit život).

A tou třetí je kniha „Natural Strategies for Cancer Patients“ (Přirozené strategie pro pacienty s rakovinou), která je zacílena na výživovou léčbu rakoviny. I v ní jsou obsaženy některé informace o aspartamu a glutamanu sodném.

O excitotoxinech se zjistilo, že dramaticky pomáhají rakovinnému bujení a tvoření metastází. Jeden z vědců, který se excitotoxiny zabývá, ve skutečnosti zjistil, že když jsou rakovinné buňky vystaveny působení glutamátu, stanou se pohyblivějšími a tím urychlí tvorbu metastází nebo se rychleji šíří klasickým způsobem. U rakovinných buněk vystavených glutamanu sodnému se vyvinula pseudopodia (jakési výběžky, brvy) a buňky se začaly pohybovat skrz tkáně, což je pozorování odpovídající ranějším fázím rakoviny.

Když zvýšíte hladinu glutamátu, začne se zkrátka rakovina šířit jako lesní požár, a když hladinu glutamátu snížíte, či ho naprosto odříznete, rakovinné bujení se zpomalí.

Výzkumníci prováděli některé experimenty, při nichž pozorovali blokátory glutamátu zkombinované s některými běžnými lékařskými preparáty a postupy, jako například s chemoterapií, a dohromady to fungovalo skvěle. Účinnost těchto léčiv a postupů se tím výrazně zvýšila.

Mike: Neproběhl nedávno nějaký výzkum, který tohle všechno podporuje tím, že potvrzuje souvztažnost mezi leukémií a aspartamem?

Dr. Blaylock: Ano. Byla to italská studie a byla velice dobře vypracovaná. Týkala se celoživotní perspektivy, což je v případě těchto toxinů velice důležité. Krmili zvířata celý jejich život aspartamem a nechali je zemřít přirozenou smrtí.
Zjistili při tom dramatické a statisticky významné zvýšení počtu rakovin lymfomů a leukémií, spolu s několika histologickými typy lymfomů, což je zajímavé, protože H.J. Roberts napsal článek, v němž tvrdí, že se zvýšil i počet primárních lymfomů mozku.

Když si toto najdete v příslušné neurochirurgické literatuře, zjistíte, že se tu objevuje nárůst výskytu nádorů, které byly dříve spíše vzácností. Mnohem častěji vídáme mozkové lymfomy, který jsou odlišné od lymfomů, jež se tvoří jinde. Když se podíváte na původní studie provedené společností G.D. Searle & Company, zjistíte, že ti nacházeli jak lymfomy tak mozkové nádory a nádory postihující více orgánu najednou.

Veškerá tato souvztažnost ukazuje, že tu máme co do činění se silnou karcinogenní substancí. Chová se buď jako karcinogen přídatný nebo karcinogen hlavní. S největší pravděpodobností je produktem rozkládání formaldehydu.

Na co vlastně ona italská studie přišla? Pokud vezmete stejná zvířata a vystavíte je působení stejných dávek podaného formaldehydu, vyvinou se u nich stejné typy leukémie a lymfomů. Pokud se podíváte na španělskou studii, kterou provedl před několika lety Trocho a jeho tým (the Trocho Study), budete seznámeni s jejím průběhem a závěrem – když vědci označili aspartam radioaktivním izotopem, mohli skutečně sledovat, jak se formaldehyd váže na DNA a způsobuje tak rozklad jejich individuálních i dvojných řetězců.

Víme, že když se formaldehyd jednou naváže na DNA, je velice obtížné ho odtamtud odstranit. Zůstane tam velice dlouho.

To znamená, že když denně vypijete jednu colu light nebo si denně něco osladíte umělým sladidlem NutraSweet, poškozujete si tím organismus. Nakonec si v sobě vytvoříte takové prostředí, že se vám začne hroutit DNA a vytvoří se podmínky pro rakovinu. Jakmile se vývoj dostane do této fáze, kyselina asparagová obsažená v aspartamu způsobí, že se rakovina bude šířit velice rychle.

Máte tu tedy dvojí účinek; jednak je to iniciování rakoviny jako takové a pak její velmi rychlé šíření.

Mike: Pod tíhou všech těchto důkazů se nabízí otázka, jak je možné, že se průmyslníkům podařilo tyto informace zatajit a chemikálii ponechat jako běžnou součást přísunu potravin?

Dr. Blaylock: Tím, kdo toho v této souvislosti hodně napáchal, byl Donald Rumsfeld, když byl ještě v předsednictvu společnosti G.D. Searla, konkrétně její NutraSweet sekce. Dosáhl schválení ze strany regulačních orgánů (regulačním procesem), ale jakmile se tak stalo, vláda nechtěla přiznat, že by v tomto případě udělala chybu. Pouze pokračovali v zastíracích akcích, aby se na to nepřišlo, stejně jako tomu bylo u té aféry s fluorem a mléčným průmyslem.

Mléko nebudete kritizovat v televizi, ani žádný jiný problém související s potravinami, protože jejich výrobci jsou natolik chytří, že inzerují v novinách, časopisech a magazínech o zdraví. Všechna mediální odbytiště mají pokrytá. Jediná místa, kam nezasahují, jsou rádiové stanice a internet. Blogy o zdraví vám mohou říct pravdu.

Nezávisle na tom, jak moc chtějí noviny říci pravdu, to nakonec neudělají. Pod takovýmto tlakem se tedy lidé nachází. I když máte dobrého novináře, který chce ve svém článku s pravdou ven, redaktor je výš než on a článek zamítne nebo oslabí jeho obsah a tím pádem i dopad. Je možné se s tím setkat v časopisech jako Journal of Clinical Nutrition nebo Journal of the American College of Nutrition.

Však se podívejte, kdo je financuje: společnost Monsato a dříve je sponzorovala dokonce sama společnost G.D. Searla. Do svých časopisů přece nepustí články, které by mohly popudit a rozzlobit jejich hlavní zdroje příjmů.

Tito lidé kontrolují i lékařské časopisy a další časopisy o výživě.

Mike: Zní to jako nesvatá aliance vědecké komunity a velkého byznysu.

Dr. Blaylock: Správně. Navíc jsme přišli ještě na něco nového, co by mohlo přerůst v obrovský skandál. Zjistili jsme, že kromě mozku je spousta glutamátových receptorů i ve všech dalších tělesných orgánech a tkáních. V celé lidské trávicí soustavě, od jícnu až po tlusté střevo, se jich například nachází značný počet. Celý elektrický převodní systém srdce je přímo naplněn těmito různými druhy glutamátových receptorů.

Plíce, vaječníky, celé rozmnožovací soustavy i samotné sperma, nadledviny, kosti a dokonce i slinivka jsou kontrolovány glutamátovými receptory. Operují úplně stejně jako ty v mozku.

Takže když konzumujete glutaman sodný, hladina glutamátu v krvi se vám může zvýšit až dvacetinásobně. Po snězení jídla obsahujícího glutaman sodný budete mít vysokou hladinu glutamátu v krvi. Stimulujete tím všechny glutamátové receptory. Proto dostanou někteří lidé prudké průjmy nebo dyspepsii – dojde totiž k prudké stimulaci příslušných receptorů v jícnu nebo tenkém střevě.

U ostatních to může přivodit podráždění střev a u těch, kteří už na toto trpí, se to může ještě radikálně zhoršit. Pokud trpí na reflux (zpětný tok žaludečních šťáv), pak se to zhorší zcela jistě a dramaticky. A pokud jde o glutamátové receptory v převodním systému srdce, ty mohou vysvětlit zvýšené počty náhlých případů smrtelných selhání srdce (například i u mladých sportovců).

Téměř všechny tyto případy mají společného jmenovatele – nízkou hladinu hořčíku. Když je jeho hladina nízká, glutamátové receptory se stanou extra citlivými, a tak lidé – zejména atleti – pokud nemají dostatečnou zásobu hořčíku, jsou kvůli glutamátovým receptorům velice náchylní k náhlým a smrtelným srdečním selháním. (Vzpomeňte na nedávné případy srdečního selhání u fotbalistů, pozn. red.).

Pokud si před tréninkem dají jídlo obsahující glutamát nebo vypijí colu light, vytvoří to tak intenzivní přecitlivělost srdce, že mohou na jeho náhlé selhání i zemřít. Víme, že tato náhlá úmrtí jsou způsobena dvěma faktory: nejčastěji arytmií a křečemi věnčitých cév (koronárních artérií).

Oba faktory mohou být právě glutamátem vyvolány.

Mike: Oficiální příčina smrti ale samozřejmě neříká, že tito lidé zemřeli kvůli glutamanu sodnému.

Dr. Blaylock: Ovšem, že ne, a v budoucnu se to ani nebude měnit, protože lékaři, kteří příčiny úmrtí určují, o těchto výzkumech vůbec nic nevědí.

Nikdy o nich neslyšeli. Ve skutečnosti o nich neslyšela ani většina kardiologů, se kterými jsem mluvil. Neměli ani tušení, že celý srdeční elektrický systém a srdeční sval samotný jsou plné glutamátových receptorů.

V této zemi je asi milion pacientů trpících arytmií, která pro ně může být smrtelná, a nikdo jim neřekne, aby se vyhýbali glutamanu sodnému a aspartamu, přestože právě to jsou hlavní zdroje srdeční přecitlivělosti.

Mike: To je neskutečné. Nebylo to tak, že výrobci dětské stravy v sedmdesátých letech tyto přísady ze svých produktů dobrovolně vyřadili?

Dr. Blaylock: Slibovali, že to udělají, ale nakonec neudělali. Udělali to, že vzali čistý glutaman sodný, ten odstranili a nahradili ho hydrolyzovanými proteiny a kaseinem. Když se podíváte na různé druhy dětské výživy, v mnoha z nich najdete kasein, hydrolyzované proteiny, výtažky ze sóji, bujon atd. – všechny podstatné zdroje glutamátu.

Mike: Ničíme těm dětem nervovou soustavu.

Dr. Blaylock: Přesně. Dnes se hodně mluví o dětské obezitě a jedním z raných pozorování pokud jde o excitotoxiny je, že po nich zvířata neuvěřitelně ztloustla.

Mike: Kdyby glutaman sodný zakázali, společnosti vyrábějící léčiva by přišly o miliardy. Pomyslete, kolik peněz vydělávají tím, že vyrábějí a prodávají léky, které potlačují symptomy, o nichž jsme mluvili.

Dr. Blaylock: V této oblasti má vláda velké plány, jak kontrolovat příjem sacharidů a kontrolovat obiloviny, cukr a tohle všechno. To ale celý problém jen zhoršuje, protože my přišli na to, že zvířata vystavená působení glutamanu sodného dávají před jídly bohatými na bílkoviny přednost jídlům obsahujícím sacharidy a cukry.

Byla to jedna z charakteristik tohoto typu obezity. Zbavit se takové nadváhy cvičením je velice složité a prostřednictvím diety je to téměř nemožné. Jejich chuť k jídlu byla neovladatelná a stejně tak neovladatelný byl i jejich metabolismus. K obezitě ještě začali trpět metabolickým syndromem a tím pádem se u nich vyvinula insenzitivita (necitlivost) na leptin. Ve smyslu obezity tedy trpěli insenzitivitou na leptin.

Bylo prokázáno, že necitlivost na leptin si můžete glutamanem vypěstovat velice snadno.

Mike: Je podle vás nějaká naděje, že se svět probudí a dojde k tomu, že některé z těchto látek budou zakázány?

Dr. Blaylock: Je to možné, ale, víte, zřejmě se tak stane jen na úrovni blogů a stránek, jako jsou ty vaše. Jakmile začne veřejnost něco tušit a dojde přesvědčení, že to tak skutečně funguje, pak teprve se vzedme vlna odporu. Dojde jim, že to je jeden velký podvod.

Průměrný spotřebitel se na výrobek podívá a řekne si, „No, píšou tady, že to neobsahuje žádný glutaman sodný, takže to musí být v pořádku.“

Mike: Objevuji spoustu vegetariánských jídel, nebo spíše takzvaných vegetariánských jídel, ve kterých jsou přidané výtažky z droždí.

Dr. Blaylock: To nejhorší, co tam dávají, jsou sojové výtažky. Sojové boby mají přirozeně jeden z nejvyšších obsahů glutamátu ze všech rostoucích plodin. Když provedete jeho hydrolýzu, glutamát se uvolní. Jeho množství je v něm o mnoho vyšší, než jaké najdete v jiných výrobcích obsahujících glutaman, přesto je vegetariáni jedí, jako by to byla ta nejzdravější věc na světě.

Existuje dlouhodobá pětadvacetiletá studie, která se zaměřila na lidi požívající nejvíce sojových produktů. Výzkumníci je sledovali celé čtvrtstoletí a prováděli jim pravidelné CT hlavy (mozku). Zjistilo se, že lidé požívající nejvíce sojových potravin mají nejvyšší sklony k demenci a odumírání mozku.

Tito lidé si ničí nervovou soustavu a já mluvil s mnoha takovými, kteří si stěžovali na těžké migrény a bolesti hlavy. Radil jsem jim, „přestaňte s tou sójou,“ a když mě poslechli, jejich bolesti hlavy odezněly. Navíc tu máte vysoký podíl manganu, který je toxický přesně pro tu část mozku, ve které se tvoří Parkinson.

Takže tu máte směs toxinů se sojovými výrobky a lidé to jedí s tím, že to je něco zdravého. Ničí jim to nervovou soustavu i ostatní orgány.

Mike: V celém tomhle sporu sója versus kravské mléko nalezneme na obou stranách barikády zavádějící informace.

Dr. Blaylock: Já bych za sebe nedoporučoval ani jedno z toho. Pokud jste na mléku závislí, pijte kozí, to má blíže k mléku mateřskému, ale kravské ani sojové mléko bych nedoporučoval. Myslím, že lidé by se měli sojovým výrobkům vyhýbat, jako kdyby to byly jedy.

Mike: Rozčílil jste zveřejňováním těchto informací NutraSweet a jim podobné společnosti? Mám tím na mysli, jestli vám vyhrožovali zažalováním nebo tak něčím?

Dr. Blaylock: Ne, nechávají mě být, vím toho příliš mnoho. Nikdy mě neobtěžovali. Když jsem napsal svojí knihu, varoval mě Geroge Schwartz: „Jsi si jistý, že to chceš vydat? Jestli to uděláš, uspořádají na tebe štvanici.“ Odpověděl jsem mu: „Chci to vydat.“ A tak jsem ji nechal vydat s jedinou myšlenkou: že to nebudou moct popřít a vyvrátit.

Tu problematiku jsem zkoumal ze všech možných úhlů, ze kterých k ní lze přistupovat, a dokázal jsem, že glutamát je toxický. Oni vědí, že to vím, protože jsem si dopisoval s některými z jejich největších zastánců. Všichni si uvědomili, že na mé argumenty nemají odpovědi, a tak mě nechali na pokoji. Mají strach, že kdyby došlo k veřejné debatě mezi nimi a mnou, tak by prohráli.

Mike: Nemají zájem na tom, aby se tyto informace probíraly na veřejnosti.

Dr. Blaylock: Přesně tak, nechtějí to. A tak hrají tu starou hru, v jejímž rámci to ignorují a doufají, že to nakonec odezní. Pochopitelně, že alespoň tlačí na časopisy a noviny, aby se mnou nedělaly rozhovory. Snaží se mě držet v ústraní, kde doufají, že si mě lidé nevšimnou a nebudou si chtít poslechnout, co bych jim k tomu mohl říci. Takhle už to běží dost dlouho.

Od té doby, co jsem o tom v roce 1995 napsal první knihu, se mnohonásobně zvětšilo množství důkazů, které mi dávají všechny za pravdu. Nové materiály o periferních glutamátových receptorech, to by byl pro tyhle lidi konec. To by nedokázali nijak obhájit, byly by bezbranní.

Nové informace o dramatickém zvyšování agresivity rakoviny je něco, čeho se děsí.

Rozhovor s dr. Russellem Blaylockem: Pravda o aspartamu, glutamanu sodném a excitotoxinech (2)

27.10.09   Mike Adams

No jistě objevuje, ale všechny tyto typy glutamátů jsou vázané. Například v oligopeptidech nebo polypeptidech. Jsou vázané ve sloučeninách aminokyselin. Nejde o aminokyseliny volné. Pokud je glutamát součástí komplexní bílkoviny, v trávicí soustavě se vám postupně vstřebá. Když totiž konzumujete potraviny jako jsou rajčata, žádné volné aminokyseliny v trávicí soustavě pak nemáte. Jejich hladina je nulová; téměř všechny jsou vstřebány jako vázané aminokyseliny a teprve potom štěpeny v játrech, kde se sice uvolní nebezpečné látky, ale jejich hladina je tak nízká, že si s ní tělo bez problémů poradí. Naše těla ovšem nikdy nebyla uzpůsobena na to, aby v sobě obsahovala tak vysoké koncentrace aminokyselin nevázaných. Když potom tyto bílkoviny hydrolyzujete – nebo použijete kvasnicový extrakt nebo enzymy, aby jste je rozštěpili na jejich volné, nevázané aminokyselinové verze, v žádném případě už pak nejsou přírodní. 

Mike: A teď tyto receptory nacházíte i mimo mozek.
Dr. Blaylock: Správně. Navíc se mi podařilo dokázat, že se glutamát dokáže dostat i do mozku a že všechny ty nesmysly, jak je mozek před glutamátem chráněn krevní mozkovou bariérou, jsou jenom lži.

Výzkumníci dokázali, že glutamátové receptory se nacházejí na obou stranách krevní mozkové bariéry a jakmile je působení glutamátu vystavíte, bariéra se otevře. Takže je to glutamát sám, který bariéru otevírá, a já předkládám seznam okolností, za kterých dochází k jejímu porušení.

Například tím, že stárnete – tím se bariéra stává méně způsobilou. Téměř všichni pacienti s Alzheimerem mají tyto bariéry nezpůsobilé. Úpal, záchvaty, poruchy autoimunity a roztroušená skleróza, všechny tyto stavy jsou rovněž spojeny s nezpůsobilostí krevní mozkové bariéry.

Mluvíte tu o desítkách milionů lidí postižených poruchou této bariéry a ti všichni jsou někde tam venku a cpou se aspartamem, glutamanem sodným a jinými excitotoxiny, a nikdo jim neřekne, že si svůj neurologický stav značně zhoršují. Ani nevím, kolika svým pacientům, kteří měli záchvaty, jsem mohl přestat předepisovat léky a pouze jim zakázat glutaman sodný a nasadit hořčík. Jejich záchvaty pak přestaly. I když byli předtím na maximálních možných dávkách léků, záchvaty je postihovaly pořád.

Většina neurologů a neurochirurgů, kteří záchvaty léčí, o tomhle vůbec neví.
Mike: Z toho, že byste lidi naučil, aby se prostě některým látkám vyhýbaly, neplyne žádný zisk.
Dr. Blaylock: Když nahlédnete do neurochirurgické literatury, v podstatě nenarazíte na článek, který by nebyl o excitotoxinech. Glutamátové receptory a excitotoxiny jsou v této oblasti jednoznačně těmi nejdiskutovanějšími tématy.
Mike: Mluví se o tom i v souvislosti s jídlem, nebo pouze z chemického hlediska?
Dr. Blaylock: O jídle tam zmínka nebude, ale je tam toho dost o glutamátových receptorech a o tom, co se stane, když je aktivujete.
Mike: A jak na to reagují potravinoví výrobci a společnosti? Tuhle jsem se totiž dostal do sporu s výrobcem vegetariánských burgerů, protože jsem napsal článek, ve kterém stálo, že tyto výrobky obsahují výtažky z kvasnic, přestože popisek na přední straně jasně uváděl „vyrobeno ze 100% přírodních surovin.“ Argumentovali takto, „Glutamát se přece v přírodě objevuje i v jiných potravinách, například v rajčatech nebo mořských chaluhách.“ Co byste na to odpověděl?
Dr. Blaylock: No jistě objevuje, ale všechny tyto typy glutamátů jsou vázané. Například v oligopeptidech nebo polypeptidech. Jsou vázané ve sloučeninách aminokyselin. Nejde o aminokyseliny volné. Pokud je glutamát součástí komplexní bílkoviny, v trávicí soustavě se vám postupně vstřebá.

Když totiž konzumujete potraviny jako jsou rajčata, žádné volné aminokyseliny v trávicí soustavě pak nemáte. Jejich hladina je nulová; téměř všechny jsou vstřebány jako vázané aminokyseliny a teprve potom štěpeny v játrech, kde se sice uvolní nebezpečné látky, ale jejich hladina je tak nízká, že si s ní tělo bez problémů poradí. Naše těla ovšem nikdy nebyla uzpůsobena na to, aby v sobě obsahovala tak vysoké koncentrace aminokyselin nevázaných.

Když potom tyto bílkoviny hydrolyzujete – nebo použijete kvasnicový extrakt nebo enzymy, aby jste je rozštěpili na jejich volné, nevázané aminokyselinové verze, v žádném případě už pak nejsou přírodní.

Vlastně jste tím vyvolali umělé a nepřirozené uvolnění aminokyselin, a když se takto dostanou do vaší trávicí soustavy, jsou vstřebány jako volné aminokyseliny a vaše hladina příslušné glutamové kyseliny se značně zvýší. Jak jsem již uvedl, může se zvýšit až dvacetinásobně, ale někdy až čtyřicetinásobně. Vaše krevní mozková bariéra není na takovéto zatížení vysokými hladinami glutamátu uzpůsobena, protože ten se prostě v této formě v přírodě nevyskytuje. Nižší množství by bariéra zvládla, ale takto obrovské množství už nikoliv.

Takže když vám tvrdí, jak „je to všechno přírodní,“ tak je to nesmysl.

Mike: Všímám si, že řada výrobců tvrdí, že jsou společnostmi přírodního zdraví nebo že pracují se zdravými potravinami, ale tím se pouze zastřešují. Ve skutečnosti se této filozofie nedrží a používají nepřírodní substance.
Dr. Blaylock: Ovšem a navíc používají celou řadu pochybných praktik.

Mike: A nyní jedna praktická otázka, která mi hlodala v mysli asi osm let: Je tu něco, nějaký obranný doplněk, který může člověk brát, aby zabránil vstřebávání glutamanu sodného nebo samotného glutamátu?
Dr. Blaylock: No, není nutné tomu přímo zabraňovat. Máte i jiné aminokyseliny, které se při vstřebávání kyseliny glutamové přičinit nemohou. To může být jeden způsob, jak snížit její množství, které už posléze vstřebáno být může.

Mike: A které aminokyseliny by to měly být?
Dr. Blaylock: No například leucin, isoleucin a lysin. Ty se mohou přičinit v rámci stejného systému přenosu, takže vstřebávání zpomalují. Jakožto omezovač glutamátových receptorů může ale fungovat celá řada látek, například silymarin, kurkumin nebo ginko biloba. O těchto substancích se ví, že přímo blokují glutamátové receptory a redukují excitotoxicitu. Kurkumin je velice silný. Excitotoxicitu redukuje většina flavonoidů.

Velmi důležitý je tu hořčík, protože dokáže zablokovat receptory glutamátu typu NMDA (N-methyl-D-aspartam). Je to jeho přirozená funkce, takže toxicitu znatelně a významně redukuje. Sukcinát vitamínu E, stejně jako všechny antioxydanty, je také velmi silný pokud jde o tlumení excitotoxicity.

Poslední dobou se také přišlo na to, že excitotoxicitu blokují sloučeniny vitaminu B. 

Mike: Pohovořme nyní o restauracích. Nemůžu v nich už vůbec jíst, ani v těch, kde podávají přírodní stravu. Nemají tušení, že hostům podávají glutaman sodný, protože může být například v nějaké omáčce nebo tak někde, a to se nedá zjistit.
Dr. Blaylock: Já jsem o tom s nimi mluvil a oni mi pověděli, že „dostávají suroviny v takových velkých krabicích, na kterých není napsané složení.“ Úplně stejné je to v nemocnicích. Hovořil jsem se ženou, která měla v nemocnici na starost předepsanou stravu a ta mi řekla, že „vlastně nevíme, co v tom je, protože to přijde v krabicích a složení na tom není uvedené. Je tam napsáno třeba jenom salisburský steak a podobně.“

Oni to prostě nevědí, takže svým zákazníkům nemohou říct, „není v tom žádný glutaman.“ Pokud to ale přesto řeknou, míní tím, že „oni sami tam žádný nepřidávali.“
Hlavně v bílých omáčkách ho bývá hodně, stejně tak v salátových zálivkách, zejména v těch smetanových (krémových), ale v těch, kde je pouze olej, tam se nevyskytuje.

Mike: Ve šťávách na maso je ale skoro vždycky, ne?
Dr. Blaylock: Ano, do nich se dávají hydrolyzované bílkoviny. Prodává to chuť. Právě kvůli tomu někdo dává přednost jedné restauraci před jinou. Prostě jim tam jídlo víc chutná. Pak jdou domů, je jim zle, a netuší proč.

Jedna věc, které si při smrtelných srdečních úmrtích všimli, je to, že mnozí, kteří takto zemřou a nejsou to atleti, skonají po požití jídla z restaurace. Mám podezření, že je to proto, že tito lidé mají nízkou hladinu hořčíku. Snědí jídlo, glutamát stimuluje receptory v srdeční oběhové soustavě i v hypotalamu a následuje náhlá srdeční příhoda s následkem smrti.

Jednou jsem byl v Oxfordu v knihkupectví. Byl tam i mladík, který zničehonic zkolaboval a zemřel. Byl převezen do nemocnice, kde jsme se ho pokoušeli resuscitovat, ale nešlo to. Bylo mu teprve 26 a v jedné restauraci těsně předtím snědl velkou mísu polévky. Promluvil jsem si s mužem z té restaurace a on přiznal, že na ni použili hodně hydrolyzovaných bílkovin a glutaman sodný.

Lidé si dají v restauraci jídlo, snědí polévku, tím do sebe vpraví obrovskou dávku glutamanu a zhroutí se mrtví na následky arytmie.

Mike: Myslíte si, že by se tím mohla vysvětlit i některá náhlá úmrtí malých dětí?
Dr. Blaylock: Myslím, že ano, jen se podívejte, jak jsou oblíbené tyhle sojové recepty pro děti. Matky jsou celé divoké, aby je svým dětem mohly připravovat. Je kolem toho řada znepokojujících otázek. V těchto receptech se hodně hlídá množství fluoridu, manganu, a právě také glutamátu.
Mike: V obchodě Wal-Mart jsem viděl vodu v lahvích s přidaným fluoridem sodným. Je to fluoridová voda.
Dr. Blaylock: No jistě, kojenecká voda. Je na ní obrázek malého dítěte.
Mike: Existuje nějaká stránka nebo pravidelně zasílané novinky, kde se mohou lidé informovat nebo přihlásit?
Dr. Blaylock: Moje stránky jsou www.russellblaylockmd.com. Mám také pravidelně zasílané novinky, které si lze zajistit na www.BlaylockReport.com. Bude to po vás chtít předplatné, ale lze si zakoupit i jeden samostatný díl. Nemusíte si tedy předplácet celý rok. Vychází měsíčně a stojí 3 dolary 98 centů. Týká se všeho, co souvisí se zdravím, nejen glutamanu.

Zkouším se tam zabývat různými běžnými záležitostmi a informovat lidi o nových směrech myšlení a výzkumu. Probírám se veškerým lékařským výzkumem. Obyčejně vším tím, co nabízí moderní medicína. Mnohdy mají dobře zpracovanou fyziologii a patofyziologii, ale pak přehodí výhybku a začnou mluvit o lécích.

Projdu si všechen dobrý materiál o patofyziologii, který mají, a pak si vyhledám všechen výzkum týkající se výživy, který byl proveden a který může vyléčit to, co je poškozené.

Mike: Aha. A teď jedna hypotetická otázka: Kdyby glutaman sodný a všechny jeho rozmanité verze zítra postavili mimo zákon, jaké změny by se děly během následujících pěti let, co se týče lidského zdraví?
Dr. Blaylock: Domnívám se, že bychom byli svědky značného poklesu obezity a metabolického syndromu. Pozorovali bychom úžasný pokles určitých typů rakoviny. To samé by se dělo v oblasti nervově degenerativních chorob a všech chorob, u nichž dnes pozorujeme rychlý nárůst.

Degenerativní choroby nervů zažívají doslova „boom“. Věci, které byly dříve vzácností, teď vidíme na každém kroku. Až z toho jde strach. A když se proberete neurovědeckou literaturou, zjistíte, že tam na to nemají žádné vysvětlení. Nevědí, proč se tak prudce zvyšuje, ale je to proto, že je tu obrovská variabilita a množství různých kombinací toxinů.

Například víme, že degenerativní choroby nervů jsou spojené se rtutí, hliníkem, pesticidy a herbicidy, a způsob, kterým vyvolávají poškození mozku, je excitotoxický mechanismus.

Takže jsme těmto toxinům vystavováni všichni, a když potom do jídla dáte jak glutaman tak excitotoxiny, celková toxicita se ještě zvýší a urychlí. A právě proto sledujeme onen boom nervově degenerativních chorob, Alzheimerů, autismu, lehkých mozkových disfunkcí (ADD – Attention Deficit Disorders, tj. poruch pozornosti) a Parkinsonů. Ty se všechny rychle množí proto, že na nás působí produkty, které jsou excitotoxické…

Je to něco, co nikdo nedokáže vysvětlit. Podíváte-li se na výzkum nějakého samostatně pracujícího odborníka a výzkumníka, ten vám řekne, „Alzheimer je spojen s nebezpečnými vlivy rtuti“. Jiný ale zase řekne, „Ne, souvisí s pesticidy,“ a ještě někdo další vám poví zase něco úplně jiného, ale všechny definice pracují na stejném mechanismu. Všechny ty látky fungují tak, že zvyšují aktivitu mozkové imunity, což aktivuje excitotoxiny.

Proto se zdá, že jsou všechny nějak propojené – mají totiž všechny stejný účinek na mozek.

Rozhovor s dr. Russellem Blaylockem: Pravda o aspartamu, glutamanu sodném a excitotoxinech (3)

29.10.09   Mike Adams

Musíte si odepřít všechny nebezpečné látky, o kterých byla řeč. Aspartam není podstatnou složkou potravy a glutaman sodný rovněž nikoliv. Tíha důkazů je neudržitelná. Pokud se chcete vyhnout obezitě, metabolickému syndromu, degenerativních chorobám nervů a rakovině, nebo pokud si nechcete rakovinu ještě zhoršit a učinit její průběh agresivnějším, pak se od těchto výrobků držte dál. Poškození se projevuje u těhotných žen, nenarozených dětí a novorozenců. Může vyvolat změny v mozku, které jsou nevratné, v závislosti na tom, kdy je přísun nebezpečných látek přerušen. Přišli jsme na to, že tyto látky dokáží přeprogramovat mozkové spoje, zejména hypotalamus, takže přestane normálně fungovat. Takto postižené děti jsou z hlediska svých fyziologických funkcí abnormální po celý zbytek života.

---

Mike: A co Americké sdružení pro výzkum cukrovky (American Diabetes Association)? Pokud je pravda, že na základě mnoha studií, jež jste vypracoval, aspartam skutečně způsobuje obezitu, přijde mi zvláštní, že ADA právě aspartam tolik podporuje.
Dr. Blaylock: Mně to zvláštní nepřipadá, když uvážíte, že od výrobců aspartamu mohou dostávat obrovské částky peněz. Propagují aspartam, kde mohou, takže se jim od jeho výrobců dostává neuvěřitelných peněžních sum, a jak víme, peníze znamenají moc a spoustu možností.

Zda se i nadále snaží klamat sami sebe a nevěří, že je aspartam toxický, přičemž ignorují důkazy, nebo zda se soustředí jen na peníze a o nic jiného se nestarají, to zatím přesně nevím, ale pokud se podíváte na patofyziologii cukrovky a účinky aspartamu, pak vám musí být jasné, že je naprostý nesmysl, aby někdo s cukrovkou aspartam bral.

Zejména z hlediska nervové soustavy aspartam hodně věcí zhorší.

Mike: A co další populární chemická sladidla, jako například sukralóza ve sladidle Splenda?
Dr. Blaylock: V této oblasti zatím nebyl proveden dostatečný výzkum. Jsou to nějaké jeho základy, jako například právě v případě Splendy, a ty poukazují na to, že potlačuje správnou činnost brzlíku. Pokud se to samé prokáže i v dalším výzkumu, je to dosti závažná věc.

Pokud je v dětství potlačena činnost žlázy zvané brzlík, ovlivní to její imunitní funkce v budoucnu. Může tak vzrůst všechno od autoimunity přes tvorbu chorob spojených s imunitním systémem až po infekce a rakovinu. Důsledky potlačení činnosti brzlíku jsou nezměrné.

Existují zprávy hovořící o samovolných potratech u pokusných zvířat, jimž byla Splenda podávána. Problém je, že o Splendě nemáme k dispozici dostatek dobře zpracovaných studií, abychom tyto informace potvrdili, a nikdo je ani dělat a zpracovávat nebude. Nejlepší radou, jak chránit svůj výrobek, je nenechávat ho testovat vůbec, nebo alespoň nějaké podružnější testy přikrášlit a nechat je zveřejnit v časopise, který má podobné stanovisko jako vy a půjde vám na ruku.

Přesně takhle to udělali s některými vakcínami. Vypracovali tisíce falešných a přikrášlených studií a začali se jimi ohánět s tím, že v jejich rámci nebylo nalezeno nic závadného. Takových studii, ve kterých bude přesně to, co chcete, můžete nechat udělat bezpočet. Zejména takových, ve kterých budou všechny výsledky testů toxických látek negativní. To je to nejjednodušší.

Mike: Vládní činitelé přes zdravotnictví nám dlouho říkali, jak je rtuť bezpečná, a stejně tak nám tvrdí dnes, že bezpečný je aspartam i glutaman sodný. Zdá se, jako by byl každý jed v potravinách nebo organizované medicíně naprosto bezpečný.
Dr. Blaylock: To samé udělali i s olovem. Když se začaly objevovat první otázky ohledně toho, zda je olovo bezpečné, tvrdili o enormně zvýšených hodnotách, že jsou naprosto v normě a bezpečné, a už o nějakých pouhých deset let později jsme zjistili, že olovo je toxické – 10 mikrogramů/litr. Vidíte tedy, že v šedesátých letech to bylo obdobné jako dnes.

Zastánci olovnatého benzinu tvrdili, že olovo není toxické – pouze v extrémně velkých dávkách. Literatura neurověd říkala přesný opak, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Nakonec už byla tíha důkazů tak neúnosná, že bylo nutné přiznat, že nebezpečné jsou i velice malá množství olova a že se hromadí v mozku.

Úplně stejné je to se rtutí. Ta je ještě jedovatější než olovo. Dítě přijímá 150násobně vyšší dávku oproti bezpečnému množství stanovenému EPA (Agenturou pro ochranu životního prostředí) a 100násobně vyšší dávku oproti bezpečnému množství stanovenému FDA (Úřadem pro kontrolu potravin a léků).

Takže tu máme děti, které jsou vystavovány 150krát vyšším dávkám, než které EPA považuje za bezpečné pro dospělé.

Mike: Co podstatného by si z toho tedy čtenáři měli odnést? Co myslíte, že je důležité mít na paměti, aby se dostatečně chránili?
Dr. Blaylock: Musíte si odepřít všechny nebezpečné látky, o kterých byla řeč. Aspartam není podstatnou složkou potravy a glutaman sodný rovněž nikoliv. Tíha důkazů je neudržitelná. Pokud se chcete vyhnout obezitě, metabolickému syndromu, degenerativních chorobám nervů a rakovině, nebo pokud si nechcete rakovinu ještě zhoršit a učinit její průběh agresivnějším, pak se od těchto výrobků držte dál.

Poškození se projevuje u těhotných žen, nenarozených dětí a novorozenců. Může vyvolat změny v mozku, které jsou nevratné, v závislosti na tom, kdy je přísun nebezpečných látek přerušen. Přišli jsme na to, že tyto látky dokáží přeprogramovat mozkové spoje, zejména hypotalamus, takže přestane normálně fungovat.

Takto postižené děti jsou z hlediska svých fyziologických funkcí abnormální po celý zbytek života. 

Mike: Nuže doufejme, že síla a dopad těchto důkazů se jednoho dne stanou neúnosnými a do všeho se začnou zapojovat vládní omezení.
Dr. Blaylock: Tlak vyvíjený na výzkumníky je obrovský. Dr. Trocho uveřejnil svůj výzkum o poškozování DNA aspartamem. Netrvalo dlouho a výrobci aspartamu začali ohrožovat jeho kariéru a reputaci.

Trocho se poté nechal slyšet, že už žádný další výzkum aspartamu provádět nebude. Nebyl sám, kdo se takto zachoval. Jakmile výzkumníci uveřejní své výsledky, veškerá negativita inkriminovaných společností se sesype na jejich hlavu.

NutraSweet například přispěje univerzitě několika milióny dolarů a pak vyhrožuje, že pokud nebude daný vědec umlčen, tento sponzorský dar bude jednoduše požadovat zpátky, nebo ho alespoň v příštím období už nezopakuje.
Mike: Takže tu funguje nestoudná vědecká cenzura.
Dr. Blaylock: Na jedné straně nestoudná, to jistě, ale na druhé straně také pochopitelná. Vezměte si, že společnost NutraSweet sponzoruje vaší univerzitu několika miliony dolarů. Vedoucí laboratoře nebo děkan univerzity přijde za vědcem, který negativistický výzkum provádí, a taktně mu naznačí, že je nutné ho ukončit.

Biochemik a redaktor Chemical Abstracts Service, Dr. John Yiamounuyiannis, si přesně tímto prošel v souvislosti s fluoridem. Vyhodili ho, protože odmítl mlčet o jeho toxicitě a jeho zaměstnavatel byl na sponzorské listině společnosti Colgate-Palmolive, od níž dostal astronomický grant.

Jeho nadřízený mu prostě sdělil, „Pokud nebudete o fluoridu mlčet, o ten grant přijdeme.“ On nemlčel, a tak ho vyhodili. Výzkumníci to vědí.

Mike: Velice vás chválím za to, že jste byl ochoten vystoupit a říct nám o tom všem pravdu. Myslím si, že tím prokazujete velkou a pozitivní službu veřejnému zdraví.
Dr. Blaylock: Tu službu prokazujete vy, protože to touto cestou zveřejňujete a šíříte. Nebýt vás, tak bych jen seděl, koukal do zdi a dělal si oprávněné starosti. Lidé jako vy jsou ti podstatní, protože šíří moje slova dál a dávají tak lidem vědět, co se ve světě děje.

Mike: Nedivil bych se, kdyby se pokusili odsouhlasit zákon, který by zakazoval nebo postihoval rozhovory o zdraví na internetu.
Dr. Blaylock: Ale oni to zkoušejí. Jednou v několika státech odsouhlasili zákon, že o tématu výživy mohou hovořit pouze experti přes výživu. V několika státech ten zákon prošel. V praxi to znamenalo, že například lidé s titulem Ph.D. v oboru biochemie nemohli mluvit o zdraví. To je přece směšné.

Jsem si jistý, že jednoho dne se tu objeví návrh zákona, ve kterém bude, že na internetu se vyskytuje až příliš mnoho nebezpečných materiálů o zdraví, a je tudíž potřeba je nějak omezit.

Mike: Nuže, děkuji vám mnohokrát za váš čas.
Dr. Blaylock: Děkuji. Cením si toho, že jste mi dal tuto příležitost.

www.russellblaylock.com