MEDUŇKA A ZDRAVÁ VÝŽIVA

Syrovou, či vařenou zeleninu?

Zatím jsme vám, milí čtenáři, podávali o zelenině samé pozitivní informace. Je však zákonité, že každý klad má i protiklad. Dnes se podíváme na zeleninu trošku s podezřením. Je poselstvím z ráje, nebo vážným ohrožením zdraví lidstva?

ÚSKALÍ SYROVÉ ZELENINY

Ve všech populárních i vědeckých publikacích, které se zabývají zdravou výživou, nacházíme tvrzení, že jíst syro­vou zeleninu a ovoce je to nejlepší, co můžeme pro své zdraví udělat. Jsou opakovány stále stejné argumenty: te­pelnou úpravou se ničí vitaminy, ba dokonce minerály, a po tepelné úpravě je takováto strava kyselinotvorná, a tedy nevhodná. Paradoxně stejné publikace na jiných stranách doporučují vařené brambory jako vynikající zdroj vitaminu C a lehce stravitelný zdroj energie.

Pojďme si uvedené argumenty uvést do souvislostí. Pokud se živiny vařením ničí, proč jsou miliardy lidí v Asii, kteří po tisíciletí zeleninu i ovoce tepelně upravují, zdravější než my na Západě? Pravda je, že varem se urychluje oxidace, a proto se tepelně upravená zelenina musí bezprostředně po úpravě sníst. V čínských, thajských i in­dických městech najdeme téměř na každé ulici místo, kde se upravuje čerstvá zelenina. Pro podmínky západního trhu je výhodnější obchodovat se zeleninou syrovou, která má podstatně delší trvanlivost a je možné ji dlouhodobě skladovat a vozit na dlouhé vzdálenosti. Přebytky potom potravinářský průmysl zpracuje mražením nebo sterilizací. To, co zele­nina i ovoce tepelnou úpravou skutečně ztrácí, můžeme nazvat osvěžující nebo vitální energií. Pro tuto energii není v našem těle žádný skladovací systém, a proto ji musíme tělu dodávat průběžně, stačí však velmi malé množství. V létě k tomu přistupuje ještě potřeba ochlazování, a to syrová zelenina a ovoce také umí.

Doporučení tedy bude znít takto: zeleninu tepelně upravujme, a to často ve spojení s olejem, protože je nutné narušit spojení mezi vlákninou a dalšími živinami, aby byly lépe dostupné pro trávicí šťávy a mohly se postupně na své cestě střevem uvolňovat. Některé látky se pro správné zabudování v našem těle potřebují naředit vodou a jiné tukem. Teplem se toto spojení urychlí. Naopak nenarušená vláknina má tak vysokou absorpční schopnost, že podrží živiny na sobě navázané a nepředá je prostřednictvím střevní sliznice do krve. O jejich zpracování se potom musí postarat až na konci střeva kvasinky a hnilobné anaeroby. Důsledky jejich přemnožení již většina z nás zná, když ne u sebe, tak v blízkém okolí.

POZOR NA RAJČATA A RRAMBORY!

Pro osvěžení a ochlazení zařazujeme zeleninu spíše listovou a takovou, která má méně vlákniny. Výborné jsou pro tento účel ředkve. Rajská jablíčka tyto po­žadavky také splňují, navíc je jejich červené barvivo hodnoceno jako antioxidant, ba dokonce jsou doporučována jako doplněk při léčbě nádorových onemocnění. Avšak mají mnohé tak neblahé vlastnosti, že by je měli z jídelníčku vyřadit i zdraví lidé.

Nejrozšířenější a nejpoužívanější zeleninou jsou jejich příbuzné - brambory. Z ekonomického hlediska velmi výhodné, dají se pěstovat takřka průmyslově, mají vysoké výnosy, dobře se skladují. Naše prapředky v době třicetileté války zachránily od hladomoru. V dnešní době jsou pro značnou část naší populace téměř jedinou zeleninou v jídel­níčku, a jsou tedy nejdůležitějším zdrojem vitaminu C. Ale pozor! Nejznámějším negativem lilkovitých rostlin, kam patří brambory i rajčata, je obsah jedovatého alkaloidu solaninu. Naše organismy si s ním evidentně poradit umí, ale stojí je to hodně energie a neustálé" odčerpávání minerálových rezerv. O celkovou nerovnováhu minerálů v našem těle brambory usilují ještě enormním přebytkem draslíku, nutí nás nadužívat kuchyňskou sůl. Ale nejzávažnějším prohřeškem vůči našemu zdraví je kvalita škrobové molekuly. Molekula lilkovitých je enormně velká a velmi jednoduchá. Její průměr je větší než průřez našich nefronů v ledvinách, a tím je narušována správná funkce ledvin. Toho si všimli i holandští mistři olejomalby Van Gogh i Rembrandt, oba namalovali obraz na téma, jedlíci brambor", na nichž jsou nápadně velké vaky pod očima u všech namalovaných jedlíků. Vaky pod očima podle čínské medicíny ukazují na dilatované ledviny.

Dalším neméně závažným problémem je jednoduchá vazba uhlíku v bramborové molekule. Ta se proto chová vůči slinivce stejně jako jednoduchý cukr: rychle zvedá hladinu cukru v krvi a nutí slinivku vyplavovat velké množství in­zulínu. I to je jedna z příčin, proč neustále roste počet lidí trpících cukrovkou.

Další zátěží, kterou nás brambory obdařují, je toxin, který vyprodukují kvasinky ve střevech ze zbytků bramborové tráveniny: butiláty. Ty jsou také obsaženy v alkoholu vyrobeném na bázi brambor, což je praxe všech našich lihovarů. Nejsou ušetřeny ani lihovarské kvasnice a ocet. Butiláty adresně napadají střední mozek, ničí kreativní myšlení. Dříve bylo častěji slyšet pořekadlo, že po bramborách se hloupne nebo také „čím hloupější sedlák, fím větší brambory". V lidových rčeních je vůbec ukryta velká moudrost. Asi by i nám podivně znělo, kdyby někdo říkal: „zdravý jako brambor".

MUDr. Vladimíra Strnadelova, Jan Zerzán