NA PRAHU NOVÉ MEDICÍNY - II.         

autor:  Jiří Wojnar      

Vraťme se ještě jednou k průkopnické práci, kterou se svými kolegy započal Royal Raymond Rife.

Rifeho kontinuální pozorování a experimenty ukázaly, že bakterie procházejí různými cykly. Mají schopnost měnit tvar i formu, a nakonec přecházejí do formy známé jako virus. Za pomoci mnoha lékařů, stěží schopných potlačit vzrušení nad tím, co speciální mikroskop odhalil jejich očím, Rife nakonec uspěl s pokusem izolovat z tumoru virus, který má na svědomí rakovinu prsu. Izolovaný mikroorganizus kultivoval v živné lázni, kterou vyvinul jeho spolupracovník Dr. Arthur Kendall, a pak pozoroval modifikace viru vyvolávané takřka nepostřehnutelnými změnami složení 'výživy'. Časem byl schopen průběžně pozorovat jeho mutace a přeměny do rozmanitých forem. Zjistil, že ve své bakteriální formě sice není schopen projít standardními filtry, ale snadno to dokáže v podobě viru. Po průchodu filtrem a úpravě živného roztoku pak opět přejde do původní bakteriální formy.

V práci k tomuto tématu Rife uvedl:

"Prokázali jsme pozorováním, že hlavní roli hraje chemická konstituce virů. Chemická nerovnováha v buněčném metabolizmu těla může vytvořit prostředí pro vznik libovolné choroby, na kterou jen si vzpomeneme. V mnoha případech jsme vytvořili veškeré známé symptomy nějaké choroby pouze chemicky, to znamená bez naočkování jakéhokoli viru či bakterie do tkání pokusných zvířat. Klasifikovali jsme veškeré druhy patogenních bakterií do deseti skupin. Libovolný organismus uvnitř každé z těchto skupin se může rychle změnit na jiný organismus uvnitř všech deseti skupin, a to pouze v závislosti na živném médiu, v němž roste. U čisté kultury bakterie coli můžeme pozměněním prostředí o méně než dvě miliontiny objemu dosáhnout například toho, že vypěstovaný mikroorganizmus bude za pouhých 36 hodin každým známým laboratorním testem potvrzen jako bakterie tyfu. Mimo to můžeme kontrolovanou změnou média skončit až u viru dětské obrny, tuberkulózy či rakoviny, záleží jen na přání. A pak, budete-li si přát, prosím - další změnou prostředí tento mikroorganismus znovu změníme na bakterii coli."

Mikroskopy byly posléze vybaveny kamerami v 35 a 16 mm standardu, aby zaznamenaly závažné podoby cyklu viru. Později byl natočen 16 mm film, zobrazující rozličné manifestace rakovinového viru. Nicméně, když byly všechny uvedené objevy oznámeny lékařskému establishmentu, badatelé narazili na zuřivou opozici a nedůvěru. Lékařští ´experti´ (oplývající obrovskou mocí a vlivem, stejně jako dnes) odmítali potvrdit platnost výsledků testů, s tím, že je "chápou jako zhanobení všeho, co je dosud známo v bakteriologii". V rámci pečlivě vypracované, zavedené dogmatické víry, trvali na tom, že bakterie jsou monomorfní (neschopné měnit formu), že jsou kvůli jejich větší velikosti v porovnání k virům nefiltrovatelné, a že viry nelze uměle pěstovat protože vyžadují živého hostitele.

Pro pořádek a aby čtenář plně ocenil základní logiku Rifeho poznatků, je nezbytné sledovat stopu, vedoucí až do Francie 19. století k výzkumu Antoine Bechampa, profesora chemie a farmacie, odborného asistenta a profesora medicíny a toxikologie a nositele početných jiných vyznamenání a titulů. Bechamp, jehož vědeckovýzkumná kariéra trvala 53 let (1853 - 1906), po celý život tvrdil, že bakterie nejsou základní příčinou onemocnění, ale že vyrůstají na zkaženém organickém podkladu. Přehled výsledků Bechampových prací je shrnut v březnovém Žurnálu alternativní medicíny z roku 1986, kde stojí:

"Bechamp věřil, že ve všech žijících látkách existují nepatrné částice, 'granulations moleculaires', které jsou nezničitelné a věčné. Tuto primární jednotku nazval ´microzym´ a označil ji za přechodné stadium mezi neživou a živou hmotou... Bechamp viděl vznik choroby uvnitř těla, což bylo v ostrém protikladu k prastarému, učenou Evropou respektovanému řeckému učení, z něhož vyvěral Pasteurův názor, že všechny nemoci vyvolávají bakterie napadající tělo zvnější, které pocházejí z již dříve existujících bakterií. Bechampova představa naproti tomu zdůrazňuje skutečnost, že patogenní mikroorganizmy nejsou příčinou, ale spíše sekundární manifestací stavu toxicity těla, vedoucí k chorobám."

Bechamp objevil microzymy nejen v lidské krvi, ale našel je na živu dokonce i v pozůstatcích prastarých mrtvol. Dále tvrdil, že bakterie jsou pleomorfní, a že mají schopnost měnit výchozí tvar, například z tyčinkového přes kulový k oválnému a pak znovu zpět k tyčince, a tak dokončit cyklus. Nepřetržité zkoumání mu ukázalo, že se microzymy za jistých podmínek změní na entity vyvolávající nemoci. Zjistil, že když je lidské tělo vyvedeno z rovnováhy (viděno chemicky), microzymy se manifestují jako choroba. Bechampovu objevu vehementně oponoval jeho odpůrce Louis Pasteur, rigidně obhajující názor, že nemoci mají na svědomí 'bakterie ze vzduchu'. Bechampův pohled na daný průběh tedy stál proti stávající, obecně platné ortodoxní víře, že 'za manifestaci chorob jsou odpovědné zárodky'. Přítomnost těchto bakterií, kterých je všude plno, a o nichž existují hojné důkazy, nebyla zpochybňována Rifem ani jakýmkoli jiným vůdčím výzkumníkem. To, co prohlašovali, a co mnohokrát zopakovali i jejich následníci, bylo, že 'bakterie ze vzduchu' představují odrůdy, které lidské tělo zvládne s relativní lehkostí. Pouze v případě vychýlené rovnováhy, když je v celém těle příliš přebytečných toxinů, se taková bakterie či zárodek může uchytit a změnit ve virus, jak dostatečně demonstroval Rife. V závislosti na chemickém prostředí poskytovaném tělem hostitele může být manifestovanou nemocí rakovina, tuberkulóza nebo jiné onemocnění.

Zákeřné je, že si člověk nemůže být vědom toho, že takové prostředí uvnitř jeho těla existuje. Zpočátku nemá žádné podezření, necítí žádnou bolest nebo cokoli vylíčitelného. Chemické podmínky vhodné pro manifestaci chorob se ve skutečnosti trvale vyskytují v našich tělech, ale zárodky pokoušející se o 'vloupání' napadá a likviduje imunitní systém, takže se vůbec fyzicky neprojeví. Pokud však je imunitní systém z nějaké příčiny méně výkonný, nákaza nabude vrchu a dá nám pocítit svou přítomnost. Prostředí (uvnitř těla) se v mnoha ohledech obecně změnilo. Zejména kvůli spotřebě plodin, rostoucích s použitím pesticidů a syntetických hnojiv a proto, že k životu potřebujeme vzduch, který dýcháme znečištěný různými způsoby, protože jíme a pijeme z nádob a lahví, k jejichž výrobě nebo čištění užíváme domněle bezpečných chemikálií. Mnozí na svou pleť navíc plácají všeliké báječné zkrášlovací produkty, přičemž dochází ke vstřebávání drobounkých množství různých chemických látek, které obsahují. Kumulací uvedených faktorů se v našich tělech, formovaných takto ´vylepšovaným´ životním prostředím, časem vytvoří toxické prostředí, a současně se postupně mění i důležité vlastnosti ´chovné půdy´ na níž žijí 'microzymy' (nebo, že by ´priony´?!). Ke všemu dosud uvedenému musíme přičíst účinky emocí, protože výzkumy mezitím jednoznačně prozradily, že přemíra trápení, stresu a smutku směřuje k navození situace, za níž (dosud neznámým způsobem) do značné míry dochází k immobilizaci imunitního systému.

Rife prohlásil: "Jinými slovy, lidské tělo je samo o sobě chemické povahy; pozůstává z mnoha chemických prvků poskytujících prostředí, živící množství bakterií běžně přítomných v našem ústrojí. Tyto bakterie jsou schopné rozmnožování a rovněž se skládají z chemikálií. Z toho důvodu, pokud se prostředí, které je živí, v tomto případě chemikálie nebo část chemikálií v lidském těle, změní oproti normálu, je logické, že tytéž bakterie, nebo přinejmenším některé z nich, také podstoupí chemické změny, protože jsou nyní živeny v prostředí, které pro ně není normální. Třeba je něčeho příliš mnoho nebo zase příliš málo k tomu, co potřebují, aby si udržely normální existenci. Proto se začnou měnit a obvykle projdou několik fází, než se posléze ustálí jako úplně nová, morfologicky odlišná entita, lišící se asi jako housenka od motýla. Většina virů byla s konečnou platností odhalena jako cizí organizmy, které předtím byly ´normálními obyvateli´ lidského těla - živé bytosti se složením chemické povahy."

Série horkokrevných konfrontací mezi Antoine Bechampem a Louisem Pasteurem na půdě Francouzské akademie věd nakonec skončila přijetím Pasteurovy "teorie choroboplodných zárodků" vědeckým establishmentem. Dodnes zůstává posvátným dogmatem, na němž je založena celá moderní medicína. Stalo se tak mimo jiné proto, že prostý důkaz přítomnosti bakterií v ovzduší byl při stavu tehdejšího vybavení daleko snazší, než snaha prokázat, že jde o pleomorfní organizmy. Říká se, že Pasteur na smrtelném loži řekl: "Bakterie nejsou podstatné, podstatný je terén.", což naznačuje, že buď časem rozpoznal svůj omyl a platnost Bechampova díla, anebo to věděl od začátku a po celou dobu to z hrdosti popíral. Mimochodem, tím 'terénem' mínil Pasteur tělo. Nelze jen tak snadno říci, že kdyby byl tehdy Bechampův názor přijat, byl by kurs přijatý moderní medicínou velmi odlišný. 
Nicméně nepřekvapuje, že se čas od času vynořují nové a nové důkazy, potvrzující závěry Bechampova výzkumu. Jeden z nich byl například prezentován nedlouho po jeho úmrtí v roce 1908. Je asi zbytečné dodávat, že establishment prokázal hlubokou neochotu uznat, že by v záležitosti s choroboplodnými zárodky mohlo být něco špatně; tuto teorii již měli v kamenném sevření a houževnatě k ní lnuli právě tak, jako dnes.

Osmého dubna 1914 se v londýnských Daily News objevil článek s titulkem "Významný objev francouzské přírodovědkyně": "Bakterioložka madam Victor Henri učinila objev, který je jedním z nejdůležitějších objevů v tomto výzkumném oboru za mnoho posledních let. Po vystavení bakterií působení ultrafialových paprsků uspěla ve vytvoření nových odrůd bakterií z již známých. Experimenty byly prováděny s bakteriemi sněti slezinné (antraxu), které byly z tyčinkového tvaru přetvořeny na sférické koky".

Shora uvedený citát je prvním z mnoha důkazů správnosti závěrů Bechampova výzkumu, které se vyskytly v průběhu uplynulých let, ale jakkoli čtenář nemá žádnou pochybnost, jistě tuší, že všechny byly ignorovány. Stěží třeba uvádět, že lékařský establishment byl pozván k účasti na laboratorních testech, kde všichni, kteří si to přáli udělat, mohli nahlédnout do mikroskopu a přesvědčit se o správnosti tohoto tvrzení. Laboratoř tudíž opakovaně navštívilo velmi mnoho členů establishmentu, ale tato pozorování, především zásluhou arogance Dr. Edwarda Rosenowa, vedla k neměnnému konečnému prohlášení že:

"Od té doby, co mikroskopy nepracují podle známých optických zákonů, a protože dosud nebyla provedena žádná matematická disertace, co se týče používaných nových zobrazovacích principů, nemohou být 'artefakty' pozorované těmito přístroji akceptovány jako skutečné."

Tato sedlácká logika zdatně drží krok s idioty, kteří matematicky dokonale vysvětlili bratřím Wrightům, že létat je nemožné. Rifeho ovšem nezajímala vytrvalá politika a tvrdošíjná zabedněnost establishmentu. Pokud šlo o něj, zabýval se izolováním rakovinového viru a prací na způsobu, jak ho zničit. Proto s radostí přenechal lékařskou politiku se všemi jejími absurdnostmi spolupracovníkům (z nichž mimochodem všichni byli vysoce kvalifikovanými lékaři) a pustil se do práce. Při pátrání po účinné léčbě zjistil, že různé druhy jím kultivovaných virů, se podivně 'choulí' a pohybují jaksi 'mdle', pokud jsou v jejich sousedství umístěna různá elektrická zařízení. 

Začal proto sledovat ideu, že jisté frekvence patrně vzbuzují u těchto organizmů jakousi antipatii, což nemělo daleko k závěru, že očividně v první řadě závisí na jistém naladění odpovídajícím jejich 'vlnové délce'. Na základě těchto úvah zkonstruoval různé přístroje, generující energii v širokém rozsahu. Cestou pokusů a omylů posléze odhalil jisté frekvence, které se k virům chovaly vysoce agresivně. Napsal, že poprvé sledoval pod mikroskopem, jak se viry kroutí a svíjejí sem a tam, a když se dostaly pod vliv 'vhodné nepřátelské frekvence' , mnoho jich puklo a jejich obsah vytekl. Další výzkum v této linii vyvrcholil tím, co vešlo ve známost jako "Rifeho paprskomet" - přístroj úspěšně využívaný mnoha lékaři. Ve vědecké zprávě o své klinice na léčbu rakoviny, otevřené v roce 1938, Rife napsal:

"Během ošetření frekvenčním přístrojem nedochází k ničení tkání, pacient necítí žádnou bolest, neslyší žádný zvuk a nezaznamenává žádný pocit. Trubice se rozsvítí a po třech minutách je léčebný zásah ukončen. Viry nebo bakterie jsou zničeny a tělo se pak samo, přirozenou cestou, zbaví jejich toxických účinků. Přitom může být současně léčeno několik chorob."

První klinické léčby pacientů trpících rakovinou byly prováděny pod dohledem MUDr. Milbank Johnsona, kterého za tímto účelem jmenovala speciální lékařská výzkumná komise Univerzity Jižní Kalifornie. Na klinice bylo ošetřeno šestnáct případů s několika druhy zhoubných nádorů. Po třech měsících bylo čtrnáct z těchto takzvaných "beznadějných případů" prohlášeno štábem pěti lékařů a MUDr. Alvinem G. Foordem, patologem skupiny, za klinicky vyléčené. Léčení sestávalo z tříminutového použití frekvenčního přístroje nastaveného na oscilační poměr se smrtícími účinky pro 'virus BX' či rakovinu, s třídenními přestávkami. "Bylo zjištěno, že s pauzami mezi terapiemi lze dosáhnout lepších výsledků, než při každodenním ošetření. 
Pauzy poskytly lymfatickému systému příležitost absorbovat a zvládnout toxický stav, vyvolaný odumřelými částicemi devitalizovaného 'viru BX'. Během nebo po ošetření frekvenčním přístrojem nebylo pozorováno žádné nezvyklé zvýšení tělesné teploty v žádném z případů. Při žádném z těchto klinických zásahů nebyla nařízena dieta, ale upřímně věříme, že správná, individuálně sestavená dieta, by byla užitečná".

Mnoho lékařů sledujících Rifeho výzkum se rovněž vybavilo frekvenčními přístroji k testování a zlepšování přímo na "bitevním poli". Jedním z nich byl MUDr. Artur Yale ze San Diega. Doktor Yale na shromáždění Lékařského sdružení kalifornských homeopatů v roce 1940 oznámil:

"Pomocí tohoto přístroje může být pacient trpící zhoubným bujením bombardován frekvencí, která zahubí virus. Užíval jsem tento přístroj téměř dva roky, a byl jsem spokojeným svědkem zmizení každého zhoubného nádoru, včetně epiteliomu, karcinomu a některých neurčitého původu. Jeví se mi, že zmizení nádorů by mělo být přičteno zničení viru. Za účelem širšího objasnění uvedu několik pozoruhodných případů v podrobnostech:

Paní L, věk 49 let; přišla ke mně 5. června 1939... Rentgenový snímek ukázal nádor velikosti ananasového melounu na vrátníkové straně žaludku. Léčení bylo zahájeno okamžitě. Bolesti rychle zmizely a 20. října 1939 snímek ukázal, že celý nádor zmizel.

Paní A, věk 59 let; přišla ke mně 7. ledna 1939. Rentgen ukázal nezvyklé nahromadění hmoty při vrátníkovém konci žaludku o velikosti pomeranče s téměř kompletní okluzí, lymfatickým propojením rozprostírajícím se oběma směry, nahoru i dolů... Rifeho paprsek... byl aplikován třikrát týdně... bolesti zmizely... Po pěti měsících nádor úplně zmizel.

Pan C, věk 53... ... jeden z našich čelných chirurgů diagnostikoval případ jako inoperabilní karcinom konečníku. Nádor vytvořil velké nahromadění hmoty nepravidelného tvaru v konečníku, zhruba o velikosti grapefruitu, který musel být vytlačen z cesty před vyprazdňováním. Léčby byla zahájena a bolesti zmizely už před dokončením prvního týdne léčení... Kompletní masa tumoru zmizela do šedesáti dnů.

Paní J, věk 58... Pacientka ztratila zrak v levém oku, a z tohoto důvodu byla odkázána na MUDr. Shermana, který diagnostikoval karcinom sítnice. Doporučil okamžitou enukleaci, aby bylo zachráněno pravé oko. V říjnu 1938 jsem právě uvedl do provozu Rifeho paprskový přístroj a ukončil veškeré léčebné postupy s výjimkou Rifeho paprsku, užívaného v tomto případě třikrát týdně. V prosinci se pacientce zrak na levém oku vrátil a doktor Sherman konstatoval, že nádor zmizel a zanechal jizvu na sítnici. V lednu 1939 podal doktor Sherman zprávu, že zmizel nejen celý nádor, ale zhojila se i jizva na sítnici a zrak byl stejný v obou očích.

Citoval jsem zde detailně pouze čtyři případy, které byly ve značně pokročilém stavu; každý z nich by pravděpodobně skončil fatálně do 90 dnů. Účinek Rifeho paprsku na všechny zhoubné nádory je tak mimořádný a všeobecně vyhovující, takže jsem cítil, že tato společnost by měla dostat první zprávu a ocenit postup, který evidentně vzbuzuje naději stát se první pozitivní léčbou při neustále narůstajícím prokletí rakoviny a s tím spojených lidských neštěstí." Tolik MUDr. Artur Yale.

Je naprosto bezpříkladnou tragédií, že optimistická slova pronesená Dr. Yalem nikoho nepřesvědčila. Avšak nikdy nikdo nemůže obvinit Rifeho spolupracovníky, kteří byli nejen vysoce kompetentní ve svých individuálních oblastech, ale také schopni pohlížet na to, co jim bylo předvedeno nestranně a s otevřenou myslí. Tyto muže poháněla touha léčit nemocné lidi, která jim umožňovala pohlížet na jakoukoliv terapii, která zkřížila jejich cestu, prostým způsobem: "Pokud to účinkuje, budu to používat".

Pro porovnání ještě současný postoj k nové či radikální terapii: "Nevím o tom vůbec nic, takže to zaručeně musí být šarlatánství".

Hloupost se skrývá opravdu v každém koutě a štěrbině našeho světa. Ale nijak nepostihla MUDr. Milbank Johnsona, který byl pověřen schůzkami, rozpravami a prakticky vším, co souviselo s Raymondem Rifem. Johnson, nejen spravedlivý, ale i extrémně bohatý muž, byl členem sboru ředitelů při Pasadena Hospital v Kalifornii. Společně s MUDr. Arthurem Kendallem, ředitelem lékařského výzkumu na Lékařské škole Severozápadní univerzity v Illinois, tito tři lidé málem uspěli při pokusu o změnu kursu medicíny z nesprávné cesty, po níž kráčí. Povzbuzen uvedenými výsledky otevřel Johnson řadu malých klinik v San Diegu a po celé Kalifornii; na mnohých z nich se denně léčilo až 40 osob. Zmínka o počtu ošetřených osob má jistou důležitost: jelikož tyto kliniky měly sloužit jen dalšímu rozšíření testů, nebyly nijak propagovány. Kdokoli přišel k léčení, věděl kam se obrátit jen z doslechu. Poměr úspěšnosti těchto klinik byl bezpříkladný a časem nevyhnutelně upoutal pozornost Morrise Fishbeina, ředitele a rezidentního jednatele AMA (Americké lékařské asociace).

Fishbein viděl, že nová technologie skrývá ohromný finanční potenciál, a proto přišel za Johnsonem s nabídkou vkoupit se do 'obchodu'. Rife a jeho kolegové ho odmítli s tím, že jejich práce sama o sobě nesměřuje k vydělávání peněz, ale k zachraňování životů. Uražený Fishbein nato zmobilizoval své konexe u AMA, která od tohoto okamžiku nepřestala obtěžovat a nepřetržitě bránila Rifemu v práci, až do té míry, že bylo vykonstruováno obvinění a uplaceny jisté osoby, aby vynutily soudní přelíčení. Fishbein očekával, že se mu pomocí těchto akcí podaří zmocnit kontroly nad výrobou frekvenčních přístrojů, a tak se vmanipulovat do prakticky nenapadnutelné a zaručené pozice výhradního dodavatele aparátu prokazatelně léčícího rakovinu. I když Fishbein a AMA prohráli soudní stání, které si vynutili, pokračovali v obtěžování a hrozili zrušením licence každému lékaři, který bude používat Rifeho frekvenční přístroj. Kliniky takto ztratily počáteční hybnost, a kvůli nákladům spojeným se soudními poplatky byly nakonec uzavřeny.

Poté, když se událo všechno výše uvedené, různí oponující vědci a lékaři úspěšně podporovali představu, že mikroskop v podstatě neexistoval, a že ani jakýkoli Rifeho výsledek nemá platnost. Dosažitelný důkazní materiál ukazuje, že k tomu došlo především proto, že koncepce přístroje, ale ani Rifem užívaná biologie a bakteriologie nebyla nikdy správně pochopena. Možná je přesnější říct, že si to nikdo ani nepřál pochopit.

Mít kliniku pro všechny zúčastněné zkrátka znamenalo vykonávat svou povinnost ošetřovat a léčit lidi, asimilovat mnoho závažných dat, a zdokonalovat používané techniky, které by časem jistě vešly v známost, právě tak, jako vynález bratří Wrightů a mnoho ostatních. Avšak nebylo jim dovoleno to uskutečnit. Když nyní pohlédneme na statistiku rakovinových úmrtí v USA v letech 1971 až 1986, zjistíme, že jen v tomto období zde tato metla zahubila téměř 6 miliónů lidí. Člověku až přejde mráz po zádech při pomyšlení, jak by asi vypadala statistika sestavená ze skutečných, nefalšovaných čísel periody mezi 1940 až 2000. Také by nemělo být opomenuto, kolik lidí celosvětově zahubil zhoubný nádor. Kdo už konečně prohlédne a obviní Morrise Fishbeina a AMA z největší, nejnemorálnější a průběžně pokračující masové vraždy v celé světové historii?

Jedna Rifeho poznámka ohledně rentgenového záření rovněž stojí za zmínku, obzvlášť dnes, kdy je rentgenová diagnóza užívaná pro prakticky vše. Uvedl, že při pátrání po metodě, která by urychlila růst jeho virových kultur, zkoušel použít i rentgenové záření, které se v tomto směru ukázalo jako zdaleka nejúčinnější. Virová kultura vystavená tomuto záření zvýšila tempo růstu o téměř 50 % nad obvyklý standard. Znepokojen tímto objevem následně zveřejnil varování ohledně zneužívání rentgenového záření. Tehdy, zhruba v roce 1934 bylo ignorováno právě tak, jak jako dnes. Rife ovšem nebyl jediný, kdo uveřejnil toto varování, byl pouze první. Navlas stejnou věc řekl Dr. Masumi, jenže až v roce 1980:

"Viry nelze zabít léky ani zářením. Naopak, ve skutečnosti je to posílí... ... rakovinu nelze vyléčit žádnou formou operace. Čím víc tkáně operatér vyřízne, tím větší oblast z oslabenou rezistencí vytvoří, a následkem toho rakovinové viry způsobí ještě větší zpustošení... Když jsou rakovinové buňky spalovány radiací, pacient inklinuje k zlepšení, trvajícímu zhruba jeden měsíc, protože rakovinové buňky byly dočasně zničeny. Jenže ne viry. Když buňky začnou umírat, viry je opustí aby zajistily přežití svých progenů... Druhý karcinom bude mít vyvinutou rezistenci a radiaci už víckrát nepodlehne. Na konci třetího měsíce se viry reprodukují rapidně a na záření se doslova těší... ... když k tomu dojde, nepomůže už žádné léčení... ... radiace současně zničí zdroje imunity."

V protikladu k Rifem odkázanému léčebnému postupu se moderní medicína pokouší vypořádat s chorobou drogami cílícími na specifické buňky tkáně, která údajně 'zešílela'. Zatím co pokroky v molekulární biologii zlepšily přesnost ´míření´ a novější druhy léků jsou vůči zbytku těla o něco méně toxické, stále ještě zůstává faktem, že ani takovéto 'magické kulky' v žádném případě nejsou řešením, které by přineslo vykořenění příčiny nemoci. Naprostá většina osob 'zalidňujících' nemocnice je toho výmluvným svědectvím.

V tomto bodě je snad na místě uvést, že bez ohledu na metodu použitou k likvidaci choroby, včetně Rifeho přístrojů, zůstává finální analýza, že si my, lidé, vyvoláváme všechny své nemoci zevnitř. Můžeme se pokusit omezit hromadění jedovatých látek omezením spotřeby 'nekvalitních potravin', alkoholu, drog a léků proti bolestem hlavy a nespavosti, antibiotik užívaných při sebemenších drobných problémech, a všech ostatních z nekonečného výčtu léků, předepisovaných při našich ustavičných potížích, a pokusit se vést vyrovnaný, klidný život a jíst čistou potravu... faktem zůstane, že dnešní svět je technologický. To znamená, že znečištění a různé další zmíněné faktory nás neustále obklopuje a dopadá na nás. V konečném důsledku budeme vždy vykazovat nějakou formu onemocnění. Připustíme-li tuto skutečnost, stává se příkazem, aby terapie navržená k eliminaci chorob byla účinná a rychlá. To je ovšem přesně to, čeho docílila Rifeho technologie. Okolnost, že se ji přesto dosud dařilo udržet prakticky neznámou ve světě svědčí o moci opevněných zájmů, vědeckého paradigmatu, a ryze osobních názorů ´kapacit´ na to, co je a co není možné.

Jakoby eradikace Raymonda Rifeho nebyla dostatečným plivnutím do tváře veřejnosti, byla napadena také práce a osoba Gastona Naessense - a tento výpad vskutku vykazuje všechny charakteristické znaky útoku vzteklinou nakažených vlků. Naessens stejně jako Rife narazil na živou částečku podstupující cykly, a toto 'lékařsky neklasifikované' stvoření nazval somatid. Později, po pokusech prováděných pomocí svého mikroskopu, navrhl podle plánů Dr. Williama Kocha jistý katalyzátor, který použil, aby zbavil lidi nádorů. Nicméně - za tuto humanitní práci byl velmi brzy zastrašován a vláčen po soudech. Jeho odpůrci zneužili zejména případu úmrtí ženy, která se k němu ve zcela beznadějném stavu uchýlila poté, když podstoupila operaci, ozářky a její imunitní systém byl zcela zničen cytostatiky.

Naessens atak přežil za cenu "průchodu portálem zapomnění" jen proto, že zachránil život jiné ženy nakažené rakovinou, která se o něm a jeho léčbě doslechla díky' konexím'. Shodou okolností byla manželkou soudce Kanadského nejvyššího soudu, který mu pak patřičně projevil svou přízeň…

Tak jako jejich předchůdci, i současní členové lékařského establishmentu ignorují a úspěšně odmítají vidět nepopiratelná fakta, demonstrovaná pod speciálními mikroskopy (o existenci těchto přístrojů však většina biologů nemá ani ponětí!). Každý duševně zdravý člověk, po přečtení kopie záznamu soudního přelíčení s doktorem Naessensem, nepochybně zůstane už navždy ohromen a zhnusen tím, čeho mohla dosáhnout a dodnes stále ještě dosahuje pažravá nenasytnost, nadutost, vědecká prázdnota a duchaprázdná otevřená hloupost .

Závěrem? Na domnělý výzkum rakoviny jsou vynakládány MILIARDY, ale pod čarou zbývá NULA. To, čeho zdánlivě nemohou dosáhnout tisíce a tisíce výzkumníků, už dva muži dávno vlastnoručně udělali. "Autority" ovšem nezpochybnitelně dokázaly, že skutečnou léčbu vlastně vůbec nechtějí.

O čem to asi vypovídá?