Co Vám lékaři neřeknou

Kapitola první

Dnes se budeme věnovat nebezpečí preventivních vyšetření rakoviny prsů a prostaty.

Přes všechny peníze a snahy nemají preventivní vyšetřovací programy v žádné zemi pozitivní vliv na snížení úmrtnosti. Zcela naopak, vysoká pravděpodobnost falešně pozitivních výsledků vyšetření může zvýšit počet pacientů, kteří jsou poškozování zbytečnou farmakologickou či chirurgickou léčbou. Nedávný odhad říká, že vzdor prevenci počet žen umírajících na rakovinu prsu neklesá, a že než mamografie předejde jedinému úmrtí, tak s desetkrát větší pravděpodobnosti najde benigní (nezhoubný) nádor, což vede ke zbytečné léčbě či operaci. Jedna lékařská studie provedená v Kanadě odhalila, že pouze jedna ze čtrnácti žen s pozitivním mamogramem, poukazující na karcinom prsu, ho skutečně měla...

Na základě směrnic zdravotních pojišťoven se vyvíjí na ženy tlak, aby na vyšetření chodily častěji, neboť poplatky se stávají součástí lékařova živobytí. Mamografické vyšetření se zdůvodňovalo tím, že čím dříve se tumor zjistí, tím bude menší, a tím je tedy větší šance na uzdravení. Tato úvaha však nepočítá s tím, že ne všechny karcinomy metastazují stejnou měrou. Rakovina prsu není nemoc, která se vyvíjí stejným způsobem u všech žen. Někdy se rozšíří po celém těle, jindy zachvátí pouze samotný prs. Většina dostupných léčebných metod beztak nemá na výsledný stav žádný vliv.

Mamografie dokonce úmrtnost paradoxně zvyšuje. Podle kanadského výzkumu mezi ženami mladšími padesáti let, jich na rakovinu prsu zemřelo více ve skupině vyšetřovaných mamografem, než ve skupině, které nebyla mamografie prováděna. K podobným závěrům došly i tři švédské studie a jedna, která se uskutečnily NewYorku. Švédský výzkum z Malmo ukázal téměř třikrát víc případu rakoviny prsu u žen mladších padesátí let, které měly za posledních deset let udělanou mamografií. Příčinou je například nahromaděné rentgenové záření, ale i fyzická trauma způsobené mamografií - jednom okamžiku vyvine mamogram kompresí 200 newtonu, což je 20kg hozených na prs. Tato síla je údajně nezbytná k tomu, aby se dosáhlo co nejlepší kvality obrazu za podmínek snížení záření na minimum. Mnoho vědců se domnívá, že stlačení během mamografie může protrhnout cysty a roznést rakovinové buňky. Jestliže se totiž s tumorem manipuluje, může to zvýšit výskyt jeho metastáz v dalších částech až o 80%.

Pro prevenci rakoviny prsu uděláte nejlépe, když se vyhnete hormonální antikoncepci, hormonální substituční léčbě a vůbec všem předepisovaným hormonům, které zvyšují riziko rakoviny, když budete co nejdéle kojit své dítě a jíst co nejvíce čerstvého ovoce, zeleniny a esenciálních mastných kyselin. Pokud by se vám stalo, že by vám testy vyšly pozitivně, je důležité, abyste si výsledky neachali ověřit dalšími metodami, než budete souhlasit s chirurgickým zákrokem.

Co se týká rakoviny prostaty, platí zhruba totéž, co bylo uvedeno výše, analýzy těchto vyšetření se shodují v tom, že vysoká nespolehlivost spojená 
s vyšetřovacími metodami může přinést více škody než užitku. Hlavním rizikem je zbytečná operace, která ve třetině případu vede k závažné inkontinenci (neudržení moče). Navíc neexistuje žádný materiál, který by dokázal, že muži po prostatektomii (vynětí prostaty) přežívají déle než ti, kteří se jen bedlivě sledují.

U rakoviny prostaty se zdá, že vaše nejlepší šance je odmítnutí testu, pokud ovšem nemáte rakovinu. V opačném případě si rozmyslete, zda není lepší vyčkat a rozhodnout se pro jiný způsob léčby, jako je třeba alternativní medicína, než pospíchat s operací, zvláště je-li vám více než 70 let. Karcinom prostaty je především pomalu rostoucí forma rakoviny a je daleko pravděpodobnější, že zemřete s ní, než na ní. Podle pitevních nálezu má třetina mužů Evropské Unie rakovinu prostaty, ale jen 1% mužů na ní zemře dřív, než si jejich životy vezme nějaká jiná nemoc.

Kapitola druhá

Dnes vás seznámíme s nebezpečími dalších běžných rutinních preventivních vyšetření. Většina vyšetření je velice nespolehlivá tím, že udává špatné hodnoty. Falešně pozitivní vyšetření uvede v chod agresivní a riskantní léčebné metody, kterými lékař se slepou oddanosti disponuje.

Vyšetření samotná jsou ovšem stejně riskantní jako většina nebezpečných léku a operací a jejích rizika jsou umocňovaná ještě tím, mnohé tyto testy jsou očividně zbytečné.

Dalším problémem dneška je to, že technika nahradila mnohé citlivé umění diagnostiky - vyšetření pacientovy anamnézy a pozorný pohled do očí a na stav jazyka. Základní chybou testování je také předpoklad, že všichni lidé jsou stejní a že člověk (a hodnoty jeho vyšetření) se nemění. Zároveň mnozí dělají závažné chyby při vyhodnocování naměřených hodnot.

EKG

Jedna studie ukázala, že počítače, které se často užívají k hodnocení EKG křivky, měly správný výsledek jen ze dvou třetin a přehlédly 15% případu zvětšení pravé srdeční komory. Nicméně ani lidských bytostem se nedaří o mnoho lépe - i zkušený specialista chybně interpretuje jeden výsledek ze čtyř. Dr.Robert Mendelsohn psal o studií, ve které elektrokardiograf zaznamenal pouze čtvrtinu všech prokázaných případů srdečního infarktu, a v další práci naopak toto vyšetření zjistilo značné poruchy u více než poloviny zdravých lidí. Ještě více než EKG je hitem dneška echokardiografie - vyšetření srdce, při kterém se často spolu s ultrazvukovými vlnami využívají i kontrastní látky. 
A i zde, jako u mnoha jiných "perfektně bezpečných" nových technik, si lékaři teprve nedávno uvědomili, že je to vyšetření daleko nebezpečnější než se myslelo, a může vést i k smrtelným komplikacím.

RENTGEN

Ani zde se nedá hovořit o bezpečném vyšetření. Rentgenové záření poškozuje člověka trojím způsobem.

Za prvé poškozuje jednotlivé buňky (ačkoli škody způsobené malými dávkami se obvykle rychle napraví). V závislosti na expozici může toto poškození ale změnit buňku na buňku nádorovou.

Za druhé u těhotné ženy mohou rentgenové paprsky ublížit vyvíjejícímu se plodu a to buď uhynutím plodu nebo vznikem vrozených vývojových vad.

Za třetí může toto záření poškodit spermie nebo vaječníky dětí i dospělých, a tak způsobit abnormality budoucích generací. Víme také, že expozice rentgenových paprsků se kumuluje - nebezpečí vzniku nějaké nepříznivé změny vzrůstá pokaždé, když jste vystavení další dávce.

I každý zdravotník ví, že rentgenové záření je nebezpečné, lékaři bezstarostně jeho rizika stále podceňují a při plánování souborů vyšetření se jen málo snaží o snížení expozice na minimum, byť by šlo jen o zuby. Většina všeobecných lékařů a ortopedů k rentgenu přistupuje automaticky. Nejrozšířenější za všech rentgenu jsou snímky hrudníku, končetin a klubů. Kromě vyšetření kostních zlomenin, kdy je ovšem rentgen nezbytný, se v současné době používá též k vyhledání osteoporózy. Přístroje jsou nepřesné, vícečetná měření bývají chybná a dokonce i předpoklady, ze kterých se vychází při vyšetřování kosti, jsou plné pochybnosti - např. samotná myšlenka, kostní tkáň má nějakou hustotu, která může být měřená nebo kterou můžeme léčit a účinně tak odvrátit řídnutí kostní tkáně.

V podstatě je celá snaha o měření kostní hmoty zbytečná, protože hmota kosti nemusí mít vůbec nic společného s její pevnosti. Např. fluorid způsobuje dramatický nárůst hustoty kostní tkáně, ale snižuje její pevnost. Podobně některé léky mohou zvýšit kostní masu o 5% ale protože byla poškozena struktura kosti, nezlepší se po těchto lécích již její pevnost. Je potřeba si uvědomit, že kost zdravého jedince prochází neustálou vnitřní přestavbou pomoci buněk, které se nazývají osteoklasy aosteoblasty. Všeho, čeho jsou obvyklé léky na osteoporózu schopné, je to, že tento proces obnovy snižují a brání tvrdě pracujícím osteoklasům a osteoblastům vykonávat jejich práci.Samozřejmě, že se žádná další kost netvoří.

 TOMOGRAFIE

V sedmdesátých létech zahájila počítačová tomografie, nyní běžně známa jako CT, revoluci v diagnostice především měkkých tkání organismu, a poskytla zobrazování až 20x podrobnější než obyčejný rentgen. Nikdo nepochybuje, že CT reprezentuje vrcholnou techniku 20 století - ta sebou ale nese daleko víc rizik než většina dalších testů a zatěžuje nás daleko vyššími dávkami záření.

CT sice redukuje čas nutný pro získání diagnózy, pomáhá lékařům lépe pochopit onemocnění a ujišťuje je o jejích diagnóze, ale nijak nedokazuje, že tyto informace nějak pomáhají při uzdravování.

MAGNETICKÁ REZONANCE

Nebezpečí computerové tomografie a používání počítačů vedlo ke vzniku nukleární magnetické rezonance, ze které se vyvinula zobrazovací metoda známa jako magnetická rezonance - MR.  Do tohoto relativně nového vyšetřovacího postupu se vkládaly naděje jako do slibné alternativy k rentgenování, protože detailně zobrazuje měkké tkáně těla, především mozek a míchu.

Při MR jste umístění do masivního cylindrického magnetu dost velkého na to, aby se do něho vešlo celé tělo. Když jste uvnitř, spustí se magnet o rychlých pulzech, který vytvoří magnetické pole asi 50.000 krát silnější než je magnetické pole Země. Potíž je v tom, že se dosud nic neví o případných dlouhodobých následcích procesů, při němž je lidské tělo vystaveno magnetickému poli, které je tak silné, že odpudí magnetické předměty až na druhou stranu místnosti.

Dosud se pouze britský Národní výbor radiomagnetické obrany ozval s varováním, že magnetické pole má tepelné účinky a je schopen ovlivnit magnetické vlastnosti organismu nebo poškodit tkáně. Výzkum na zvířatech prokázal, že jsou embrya ohroženy vysokými teplotami, že se zvýšil počet bílých krvinek, že MR může být příčinou vrozených očních vad a poškození uší. V USA zemřelo několik pacientů s kardiostimulátorem, když magnetické síly pozměnily jeho chod. Jedním z velkých problému vyšetření MR je také klaustrofobie - trpí jí až jedna třetina vyšetřovaných (vyšetření trvá až jednu hodinu).

LABORATORNÍ TESTY

Vedle rentgenového vyšetření jsou laboratorní testy jakéhokoliv typu předmětem největších omylů. Například středisko pro kontrolu a prevenci chorob v Atlantě studovalo reprezentativní vzorek laboratoří po celých Spojených státech a zjistilo, že asi čtvrtina všech testů vykazuje špatné výsledky.

Dokonce i studie, prováděné v mnoha státech se shodují v názoru, že spousta běžných laboratorních testů jsou ztrátou času a peněz. A to včetně krevního obrazu a biochemického vyšetření při příjmu do nemocnice. Např. v jedné studií, která zahrnovala tisíc pacientů, přispělo testování krve a moče k diagnóze pouze méně než jedno procento. Téměř tři čtvrtiny byly stanoveny na základě anamnézy nebo fyzikálního vyšetření pacienta. Lékaři se nemohou dohodnout dokonce ani na hladinách krevního cukru u diabetiků - jeden test měří v krvi uhlovodany a druhý pouze glukózu. Mezi oběma testy byly zjištěny výrazné rozdíly.

TESTY NA HIV

Nejhanebnějším příkladem nespolehlivosti laboratorních testů užívaných k diagnostickým účelům je test na HIV. Na enzymy vázaná imunosorbentní zkouška (ELISA) je nejčastěji používaným testem ke zjištění HIV a je běžně považována za pozitivní důkaz, že jste infikováni HIV. K potvrzení diagnózy se často používá metoda zvaná Western Blot.

Kromě toho, že nemohou zjistit skutečný HIV, jsou tyto testy pověstné svou nespolehlivostí. Další potíž spočívá v tom, že ani jeden test není pro HIV specifický - oba reagují s mnoha dalšími bílkovinami, vytvořenými jako odpověď na jiná onemocnění.

Největším problémem vyšetřování HIV je samozřejmě to, že pozitivní výsledek testů na HIV vás odsoudí být na celý život HIV pozitivním. Když jste HIV pozitivní, ohrozí to zaměstnání, sňatek, uzavření pojistky, vstup do cizí země a pod. HIV test může také u mnoha zdravých lidí roztočit neúprosné kolo "preventivní" léčby AIDS léky, jejichž četné, mnohdy život ohrožující vedlejší účinky mají úděsnou podobnost s řadou příznaků, kterými lékaři popisují HIV infekci nebo plně rozvinutý AIDS.

ENDOSKOPICKÉ METODY

Mezi tato vyšetření patří endoskopie, laparoskopie a pod., při kterých je optická trubice neboli endoskop veden nějakým ústím vašeho těla, aby se lékař podíval na vnitřek příslušné dutiny. Jak se nedávno ukázalo, má endoskopie jeden vážný háček v tom, že při ní přijde o život jeden z 2000 pacientů. Dalším problémem je vznik akutních infekcí, které se objevují díky neadekvátní sterilizaci endoskopů a bronchoskopů.

Kapitola třetí

Navzdory krásným řečem porodníků o skvělé lékařské technice, není většina těhotenských vyšetření nic víc než rituální nesmysl. Skutečnost je taková, že každá žena, které byl proveden ultrazvuk v těhotenství, se účastní jednoho z největších experimentů v historií lékařství.

Zobrazování ultrazvuků se vyvinulo během druhé světové války za účelem vyhledávání nepřátelských ponorek a v 70. létech začalo být používáno pro lékařskou diagnostiku, aniž by existoval nějaký solidní vědecký výzkum, který by potvrzoval neškodnost takovéhoto vyšetření.

Ve skutečnosti některé studie ukazují, že s ultrazvukem se zvětšují vyhlídky na předčasný potrat. Jasné důkazy nás přesvědčují o tom, že pro normální těhotenství nepřináší ultrazvuk žádné dobro. Ale způsobuje vystavení embrya ultrazvuku v nejcitlivějším stadiu vývoje nějaké přetrvávající poškození ? Z nových studií vyplývá, že ultrazvukové zobrazování může být skutečně příčinou drobného poškození mozku a navíc dochází k drobným mikroskopickým změnám ve vyvíjející se nervové tkání.

Podle norského výzkumu, uskutečněného Národním centrem pro fetální medicínu v Trondheimu, byla u děti vystavených běžnému ultrazvukování o 30% vyšší pravděpodobnost, že budou leváky, než u dětí, které vyšetření nepodstoupily. Důkazy z Austrálie ukazují, že časté zobrazování zvyšuje podíl novorozenců s malou porodní váhou až o třetinu. Podle kanadského výzkumu způsobuje ultrazvuk též opoždění řeči. Analýza studií in vitro ukazuje, že ultrazvuk vyvolává poškození buněk a změny DNA, přičemž některé změny se přenášejí na následné buněčné generace.

Mezinárodní porodnická vzdělávací asociace ICEA trvá na tom, že ultrazvuk má z největší pravděpodobnosti vliv na vývoj (chování a neurologický), krevní buňky, imunitní systém a genetickou výbavu dítěte - tento názor byl potvrzen nedávnými výzkumnými materiály o váze a vývoji ultrazvukovaných dětí.

Ukázalo se také, že ultrazvuk ovlivňuje i organismus matky. Britská studie dokazuje, že ultrazvukové vyšetření vaječníků může u matky vyvolat předčasnou ovulaci. Ultrazvuk je též schopen poškodit mateřské erytrocyty (zralé červené krvinky) a zvýšit hladinu choriogonadotropního hormonu (hormon, který pomáhá udržovat těhotenství). Vedle otázky bezpečnosti jsou ještě velké pochybnosti o přesnosti vyšetření. Vyšetření přináší závažné riziko, že naznačí velký problém, který neexistuje, nebo naopak nezachytí opravdovou chorobu. Tak vzniká závažné nebezpečí, že se uměle potratí zcela zdravý plod, nebo naopak se nezachytí závažná choroba.

New England Jurnal of Medicine po prošetření sedmi velkých studií neochotně přiznává, že tato forma ultrazvukového vyšetření nemá pro novorozence žádný přínos. Dokonce ani pro děti nedonošené - tam bylo naopak zjištěno, že úroveň falešně pozitivních výsledků, hlásících problém tam, kde ve skutečnosti žádný není, je alarmujících 98,8%, jejichž důsledkem jsou tisíce zbytečných císařských řezů.

Bývaly přednosta Jednoty perinatální péče v Oxfordu Lan Chalmers veřejně prohlásil, že velké, řádně provedené studie ukázaly, že úmrtnost u dětí sledovaných pomocí techniky je vyšší než u dětí z kontrolního souborů.

Nepravdy o cholesterolu

V 60. létech lékaři poprvé vyslovili hypotézu, že snížením krevního cholesterolu by se mohlo předcházet srdečním infarktům a mozkovým mrtvicím. To vedlo k domněnce, že pokud snížíme cholesterol, ať už pomocí léku nebo omezeným příjmem tuků, mohli bychom zabránit srdečnímu infarktu. A to zase dalo vzniknout celému potravinářskému a medicínskému průmyslu, zaměřenému na vyhledávání vysokých hladin cholesterolu v krvi a jeho snižování pomoci složitě zpracovaných (jak jinak než pomocí stále většího množství chemikálií), na tuk chudých potravin a zakazovaných mnoha zdravých jídel. Od té doby je každý člověk západního světa posedlý tukem a pacienti jsou týráni dlouhodobou farmakologickou léčbou. Přes to všechno nejsme schopni dokázat nějakou příčinnou souvislost mezi cholesterolem a ischemickou (ICHS) srdeční chorobou. Pouze se předpokládá, že obětí srdečního infarktů mají vysokou hladinu cholesterolu v krvi, o které se zase předpokládá, že způsobuje kornatění tepen. Také se předpokládá, že vysoký příjem cholesterolu v dietě je příčinou vysoké krevní hladiny cholesterolu a že spouští řetěz událostí vedoucích k srdečnímu infarktu.

Ve skutečnosti je možné, že snižování cholesterolu je jednou z nejčastějších falešných stop tohoto století. Po třiceti a více letech této "preventivní" medicíny vychází najevo fakta, která dokazují, že ani léky na snížení cholesterolu, ani spousta doporučovaných, vyumělkovaných nízkocholesterových diet nezmohou nic s prevencí srdečních chorob, ale naopak vám mohou zkrátit život. Mnoho režimů doporučovaných medicínou může vlastně patřit mezi viníky ICHS.

Nejen, že nebylo dokázáno, že by jakékoli léky snižující cholesterol byly po čase schopné snížit celkovou úmrtnost, ale nejnovější vědecké důkazy dokonce dokládají, že cholesterol není možná ani hlavní příčinou ICHS. Neuvěřitelné je, že většina kardiaků má hladiny cholesterolu  normální. V 50. létech byla zorganizována studie sedmi zemí k získání informaci příčinách ischemické choroby srdeční. Když badatelé shromáždili a kriticky utřídili všechna data, která sbírali přes 25 let, došli k závěru, že rizikové faktory jsou komplexem příčin zahrnující nejen cholesterol, ale hlavně kouření, vysoký krevní tlak a zejména způsob stravování, který většina z nás Bohužel pořád podceňuje. Běžný argument "všežravců" - tělo si přece řekne co potřebuje, je naprosto mylný. Naše přirozené stravovací instinkty jsou dávno zdegenerované tzv. západní stravou a naše tělo, spíše naše chuťové buňky, si řeknou o to, na co jsou několik desítek let zvykle a ne o to, co je pro nás zdravé.

Zkrátka všechny obsáhlejší vědecké světové studie se shodují na tom, že  cholesterol není dokázaným rizikovým faktorem pro žádnou nemoc. Nejnovější kalifornská studie odhalila, že ani vysoké, ani nízké hladiny cholesterolu nikterak neovlivňují žádné závažnější choroby, tedy ani ICHS a rakovinu.

U žen může dokonce dieta s nízkým obsahem tuku zvýšit pravděpodobnost onemocnění ICHS. Zdá se také, že snížení cholesterolu u žen vede ke snížení hladiny lipoproteinu o vysoké hustotě - tzv. snížení příznivé formy cholesterolu, která nás ve skutečnosti proti ICHS chrání.

Protože podobných důkazů neustále přibývá, netají se mnozí lékaři se svými obavami, které vyplývají z téměř živelného snižování cholesterolu. Michael Oliver, ředitel Wynonova ústavu pro výzkum metabolismu při Národním srdečním a plicním institutu v Londýně zdůraznil, že ve všech velkých studiích, až do dneška uskutečněných, chybí rozhodující důkazy, že by nějaké léky byly schopny zachránit lidské životy. A navíc jsou poslední dobou léky na snižování cholesterolu podezřelé z toho, že při dlouhodobém užívání mohou způsobit rakovinu.

Co tedy dělat ? Jednoduchá otázka, ještě jednodušší odpověď, ale už složitější provedení pro ty, kteří chtějí jen spolknout pilulku a být zdrávi - ono se skutečně musí něco udělat. Jsou známá dietní opatření, která mají prokazatelnou schopnost odvrátit srdeční onemocnění a jsou daleko komplexnější než ta, která jen jednoduše omezují příjem tuků. Aby se zjistilo, zda může zásadní změna životního stylu ovlivnit aterosklerózu koronárních tepen, byla jedné skupině pacientů naordinována vegetariánská strava, zákaz kouření a mírné cvičení. Druhá skupina pacientů se nepodrobila této změně životosprávy. Po roce se tepny pacientů vegetariánské skupiny rozšířily o 3%,kdežto u pacientů kontrolní skupiny se o 4% zúžily. Celkem vykázalo zlepšení u 82% lidí z experimentální skupiny, což ukazuje, že komplexní změna způsobů života může bez léků zvrátit vývoj dokonce i těžké koronární aterosklerózy již po roce. V novější studií se pomocí speciálního CT měřily koronární artérie a ukázalo se, že se nemoc po pěti létech zastavila u 99% pacientů.

Další velký omyl, o kterém se ještě musíme zmínit v souvislosti s cholesterolem je, že pacienti, ale hlavně všichni ti, kteří se snaží držet tzv. redukční nízkotučné diety, často konzumují speciálně zpracované nízkotučné potraviny, které mohou samy o sobě přispívat k onemocnění. Většina chemicky zpracovaných nízkotučných potravin je chudá na esenciální mastné kyseliny - jejich zařazováním do jídelničku se vytvoří nerovnováha tuků v organismu, při které se sníží množství "dobrého" cholesterolu a "špatný" se naopak zvýší.

Z těchto nízkotučných výrobků jsou nejnebezpečnější ztužené rostlinné tuky (i když reklama bude pořád tvrdit opak), které se vyrábí ztužováním olejů. To se provádí tak, že se olej zahřeje na vysokou teplotu, pak se sytí vodíkem, přidávají se další "zdravé" chemikálie a další vznikají při samotném procesu. Jsou to např. trans masné kyseliny (TKM), které mají katastrofální účinky na schopnost využívat esencionální kyseliny, které jsou naopak pro náš organismus prospěšné. TKM jsou ještě horší po zahřátí, kdy se změní v něco, co se podobá polymerům v plastech.

Z početných studií víme, že cholesterol v krvi rychle vzrůstá u lidí, kteří se živí TKM. Výzkum 85.000 žen, uskutečněný na Harvard Medical School po dobu více než osmi let zjistil, že ženy, které jedly ztužené tuky, měly zvýšené riziko ischemické choroby srdeční. Epidemie ISCH by mohla přímo souviset se zavedením ztužených tuků do stravy již po první světové válce. Před první světovou válkou, kdy základní součástí stravy byl sýr, máslo a sádlo, se na koronární trombózu umíralo zřídka. Přesto vědci zásadně spojují srdeční onemocnění s živočišnými tuky a tím dávají výrobcům umělých tuků příležitost, aby si připisovali zásluhu na tom, že prospívají našemu zdraví.

Hlavní důvod, proč je medicína celou záležitosti kolem cholesterolu tak popletená je, že neústupně hledá a vyděluje jen jediný faktor, a že lékaři (a tím i většina z nás) velice hrubě podceňují a zanedbávají význam správné výživy. Početné studie ukazují, že pokud se tzv. primitivnější populace začnou stravovat západním způsobem, začnou umírat na srdeční infarkty a jiné civilizační nemoci. Ale hlavní rozdíl mezi tím co jedí není v mase nebo tucích, ale v přírodních potravinách. Viníka musíme hledat v rozsáhlém znehodnocování všeho, co vložíme do úst.

Člověk se ve svém vývoji příliš nezměnil, ale západní strava ano. Jinými slovy - jídlo je věcí moderní průmyslové doby, ale naše žaludky jsou pořád na úrovni doby lovců a sběračů. Moderními stravovacími zvyklostmi by byl jeskynní člověk skolen jako muška.

Současný potravinářský průmysl je velmi velkorysý ve spotřebě steroidů, antibiotik, tranquilizérů a beta-blokátorů. Zemědělci běžně používají pescitidy, herbicidy, fungicidy, dusíkatá umělá hnojiva a podobně. Soudobé průmyslové zpracování potravin rafinuje pšenici a cukr, což u nich snižuje obsah stopových prvků a vitaminů, stejně tak jako moderní způsob skladování, ozařování potravin a přidávání asi tak 3794 potravinářských přísad, barviv, sladidel, látek na úpravu struktury a konzervačních prostředků.

Jelikož je většina dietních doporučení pouze módní záležitostí bude nejlépe, vsadit na některý ze základních stravovacích principů, kterými se řídí mnoho zdravých přírodních národů: Všichni tito lidé se živí čerstvým ovocem a zeleninou, ořechy, obílím, v malém množství (ne u všech národů) čerstvými průmyslově nezpracovanými mléčnými produkty. Jsou zdraví, silní, s dokonalým chrupem a jsou prosti degenerativních chorob, které sužují nás.

Proto kdykoliv je to možné, jezte čerstvé potraviny v přirozeném stavu a vyhýbejte se baleným a chemicky zpracovaným výrobkům - ať již jsou to hotové zmrazené potraviny či trvanlivé pečivo, cukroví, uzeniny, bramborové a obilné lupínky, sladké barvené nápoje atd. A zdaleka se vyhýbejte všem ztuženým tukům. Nejbezpečnější je používat při přípravě jídel panenský olivový olej. O jeho významu pro naše tělo a o jeho léčebných účincích si povíme v některé z další kapitole.

Kapitola čtvrtá

Nebezpečí očkování

Většina lékařů zaníceně věří, že očkování je v historií lékařství jeden z největších úspěchů, který se zasloužil o vymýcení mnoha smrtelných infekčních onemocnění. Tato vášnivá víra dodává zdravotníkům odvahu stále více očkovat a bojovat nejen proti "velkým zabijákům", jako je dětská obrna, ale i proti většině neškodným souputníků dětství, např. proti spalničkám, příušnicím a planým neštovicím.

Spočítáme-li všechny vícečetné dávky v celém navrhovaném očkovacím schématu, mohou mít děti v době, kdy jdou do školy za sebou už asi 20-25 očkování, z toho většinu v prvních měsících života. Jádrem logiky skrývající se za očkováním je teorie stádní imunity - tedy jestliže bude proti určité nemoci očkován dostatek lidí, tak ta nemoc nakonec vymizí. Problémem tohoto typu uvažování je však jeho despotický přístup: Odstranění choroby je v očích medicíny daleko důležitější než zdraví dítěte, které může být očkovací látkou poškozeno, nebo důležitější než právo člověka se rozhodnout, co je pro jeho rodinu to nejlepší. Rozhodnete-li se své dítě neočkovat, budete považování nejen za nezodpovědné rodiče, ale i za nezodpovědného občana celého státu.

Očkování je necitlivý a velice nedokonalý nástroj. Hlavním problémem není ani tak to, že vakcíny nefungují, ale to, že fungují nahodile. Princip očkování vychází z předpokladu, že vstřiknete-li jedinci živé, oslabené nebo mrtvé víry, "ošidíte" tak organismus, a ten začne produkovat protilátky proti určité nemoci, jak to dělá v případě, kdy nemoc chytí přirozeným způsobem. Medicína ale v podstatě neví, jestli účinek očkovací látky vůbec nějaký čas přetrvává. Vše, co mohou běžné vědecké studie dokázat (protože jsou prováděny pouze krátkou dobu), je to, že vakcíny způsobují tvorbu protilátek v krvi. Takže se stane jedině to, že očkovací látka účinně zvýší nad měřitelnou mez protilátky proti jednotlivému infekčnímu onemocnění, ale pouze na krátké časové období. Ale dokonce i když zvýší hladinu protilátek neomezeně, nemusí to mít nic společného s ochranou jedince před nemocí na delší nebo i jen krátký čas.

Ve skutečnosti přítomnost protilátek v krvi nemusí být jedinou cestou, kterou organismus rozpoznává infekci a brání se chorobě. Velký počet lidí, kteří prodělali např. záškrt, nikdy proti této nemoci netvoří protilátky. Jedna zpráva uvádí, že protilátky proti spalničkám se našly v krvi pouze u jednoho ze sedmi očkovaných dětí, které pak tuto nemoc prodělaly - protilátky netvořily ani po infekci, ani po nemoci samé.

Veřejná laboratoř v Londýně zjistila, že čtvrtina dárců krve ve věku mezi 20 až 29 léty měla nedostatečnou imunitu proti záškrtu i v případech, že většina z nich byla jako dítě očkovaná. Tento poměr se ve věkové skupině dárců od 50 do 59 let zdvojnásobil.

Mýtus č.1

Úspěch očkování je pouze domnělý. Jak se zlepšují zdravotnická opatření a hygiena, bytová výstavba, zdokonaluje se výživa a izolace nemocných, tak se radikálně snižují incidence a počet úmrtí na mnohé infekční choroby, ale protože bylo zastaveno očkování, stojí si medicína na tom, že očkovací látky jsou pro vymícení těchto chorob jediným významným činitelem.

Uvedeme příklad: Po roce 1871 odmítlo město Leicester vakcinaci především proto, že vysoký počet nových případů pravých neštovic a velká úmrtnost na ně během roku 1870 přesvědčila obyvatelstvo, že očkování není nic platné. Při další epidemií v roce 1892 se Leicester spolehl čistě jen na vylepšená hygienická opatření a karanténu. Zaznamenal potom jen 19 případů a 1 úmrtí na 100.000 obyvatel ve srovnání s městem Warrington, kde bylo šestkrát tolik případů a jedenáctkrát větší úmrtnost, než v Leicesteru, i když ve Warringtonu bylo očkováno 99% populace.

Také zkušenosti ze Sierra Leone svědčí o tom, že za konec s pravými neštovicemi není zodpovědné očkování. Na konci šedesátých let měla Sierra Leone nejvyšší výskyt pravých neštovic na světě. V lednu 1968 začala v zemi kampaň za eradikaci (fytopatologické opatření ke zničení choroboplodného organismu s jeho rostlinným hostitelem) a tři ze čtyř těžších případu byly zvládnuty správnou diagnózou a izolací postižených lidí, bez jakéhokoliv očkování. O patnáct měsíců později zaznamenala tato oblast poslední případ pravých neštovic.

Na vakcínu proti dětské obrně každá vláda pyšně poukazuje jako na definitivní důkaz, že se hromadné očkovací programy osvědčují.  Nicméně doktor Bernard Greenberg, vedoucí katedry biostatiky na škole veřejného zdraví University of North Carolina se netají tím, že po zavedení hromadné imunizace případů dětské obrny v letech 1957 a 1958 o 50% přibylo a že mezi léty 1958 a 1959 to jíž bylo 80% ! V pěti státech Nové Anglie se počet případů dětské obrny v létech 1954 a 1955 zhruba zdvojnásobil poté, co bylo zavedeno očkování.

Uprostřed paniky kolem obrny v padesátých létech, kdy se vyvíjel tlak na nalezení nějakého zázračného řešení, byly však statistiky zdravotnických úředníků manipulovány tak, aby vznikl opačný dojem. Jednou z takových cest bylo pojmenování staré nemoci novým jménem - místo obrny to byla "vírová neboli aseptická meningitis" nebo "cocksackie virus".

Mnoha očkovacím programům se přičítají zásluhy na procesu, který je přirozenou vlastnosti průběhu chorob - rozšířit se a stáhnout se. Nejenže se vědě nepodařilo potlačit dětskou obrnu a tuberkulózu, ale obě nemoci se dokonce před mnoha léty rozhodly, že opět naberou dech a nyní prožívají svůj návrat - tuberkulóza v mnoha západních zemích, dětská obrna v četných oblastech Kanady a záškrt v Rusku a na Východě.

Mýtus č.2 Choroby, proti kterým se očkuje jsou smrtelné

Velký počet chorob, proti kterým se dnes očkuje, zdravě živené děti s dobrým imunitním systémem skutečně na životě neohrožuje. Ani dětská obrna není ten smrtelně nebezpečný hromadný vrah, který se z této choroby vždy dělal. Ve skutečnosti je většina případu dětské obrny zcela neškodnou infekcí.

Mýtus č.3 Vakcíny vás budou před těmito chorobami chránit

Slabina tohoto tvrzení je v tom, že předpokládá, že vakcíny skutečně zabírají. Podívejme se např. na černý kašel - většina studií jednoznačně prokazuje, že nemoc postihuje zvláště děti, kterým skončilo přeočkování trojitou vakcínou. A ani u nejmenších děti, nebyla prokázána žádná ochrana získaná očkováním. To samé platí i pro tetanus a záškrt. Američany financovaný přehled o vakcíně dokonce uzavřel, že očkovací látka proti záškrtu "není tak účinným prostředkem, jak bychom mohli očekávat". A co se týče tetanu, tak americký poradní sbor, který posuzuje očkovací látky upozornil, že kvalita vakcíny "významně kolísá preparát od preparátu".

K dětské obrně můžeme říct, že se vědci začínají shodovat na tom, že nás zklamala jedna z velkých nadějí, které se vkládaly do používání živé vakcíny. V případě vlastního onemocnění žije virus ve střevech a nezpůsobuje nic víc, než běžnou infekci. Problémy nastávají tehdy, když začne cestovat do krevního oběhu a dostane se do nervového systému, kde se může stát příčinou ochrnutí. Existuje spousta důkazů o tom, že očkovací látka proti dětské obrně selhává. Mnoho ze současných epidemií se vyskytuje více u očkovaných než neočkovaných populací.

Mýtus č.4 Vedlejší účinky vakcín jsou vzácné a většinou mírné

Stejně jako neexistuje nic takového jako bezpečný lék, neexistuje ani bezpečná očkovací látka a právě začínáme zápolit s problémem do jaké míry nám mohou jednotlivé vakcíny uškodit.

Dosud nejvýznamnější a nejrozsáhlejší studie o očkování, provedená Střediskem pro kontrolu a prevenci chorob (CDC), nejvyššího amerického vládního orgánu pro infekční nemoci, byla tiše předána hrstce vědců bez jakékoli publicity či uvolnění pro tisk, a sice na schůzi poradní komise pro očkování dětí ve Washingtonu 9. září 1994.

CDC uvedla 34 závažných vedlejších účinků očkování v celé škále od astmatu, postižení krve, infekčních chorob a diabetu až po neurologická poškození včetně meningitidy, dětské obrny a ztráty sluchu. Záchvaty, křeče a mdloby, které následují po vakcinaci proti spalničkám a černému kašli, jsou jíž jedním z nejběžnějších onemocnění dětského věku a odhadem postihují jedno z 20 dětí neboli 5%. O vakcíně proti černému kašli je už dlouho známo, že je zcela jasně nebezpečná. Ze všech nežádoucích reakcí na očkování, které se nyní hlásí Americkému systému hlášení nepříznivých událostí spojených s očkováním, je převážná většina z nich způsobená právě touto vakcínou. Tento systém byl ustanoven Nařízením o náhradách škod vzniklých očkováním, americkým zákonem, kterým se stvrzuje, že očkování má i vedlejší účinky, a pomocí kterého byl zorganizován systém, jenž poskytuje odškodné jejich obětem. Zní to možná neuvěřitelně, ale bezpečnost látky proti černému kašli nebyla nikdy náležitě dokázána, a přesto byla podána miliónům miminek.

V důsledku mnoha světových studií, které dokazují totéž, vyřadilo Švédsko, Německo a Japonsko tuto očkovací látku ze svých řádných očkovacích schémat. Lékařský institut ohledně očkovací látky proti tetanu ve své studií o poškozených z očkování uzavřel, že tato vakcína může způsobovat vysokou horečku, záchvaty křečí, bolesti, poškození nervů,  smrtelný anafylaktický šok, degeneraci nervového systému a syndrom Guillian-Barre (akutní zánětlivé postižení nervů, jehož důsledkem je ochrnutí končetin a poruch smyslů). Dalším problémem této tzv. "bezpečné" vakcíny je encefalitis a poškození vnitřního ucha. Nebezpečí se zvyšuje podáváním tzv. připomínajících dávek.

Ani vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám nejsou zdaleka bezpečné - vznikají neurologické komplikace, záchvaty křečí, nebezpečí encefalitidy, horečky, bolest očí, únavový syndrom a další.

Hlavní a velice závažný problém vakcíny proti dětské obrně spočívá v tom, že virus se může ve střevě geneticky adaptovat, změnit svou virulentní formu a tak může způsobit paralytický typ dětské obrny jak u svých příjemců, tak i u těch, se kterými přišel očkovaný v poslední době do styku. V současnosti jsou v Británii a ve Spojených státech případy dětské obrny skutečně způsobeny jedině očkovací látkou, a to zejména u tzv. kontaktů - prarodičů, rodičů nebo sourozenců, kteří jsou nějakým způsobem k dětské obrně vnímaví.

Kromě nebezpečí, která vyplývají z jednotlivých očkovacích látek, plynou nejnověji odhalené potíže z očkování obecně z toho, že vakcíny samy přinášejí nová onemocnění. Necháte-li se naočkovat oslabeným nebo usmrceným virem, může to způsobit vývoj virového "mutanta" nebo celkově podnítit jeho rozmnožení v populaci. Na vysvětlení - odhaduje se, že tři procenta novorozenců, kteří se narodí matkám, které byly očkované proti hepatitidě typu B, onemocní pozměněnou formou této infekční žloutenky.

Další problém z mutovanými víry je ten, že se často nedají zjistit při vyšetření dárců krve, takže se tato nová forma hepatitidy může přenášet darovanou krví. A samozřejmě tyto víry mohou nakazit i jedince, kteří jsou očkování. A vymýcení jednoho virového kmene může podnítit rozmnožování jiných jeho forem. Přesně to se stalo s vakcínou proti meningitidě Hib. Další závažná skutečnost, kterou si lékaři uvědomují je, že injekce jakéhokoliv druhu (včetně očkování), může zvýšit riziko vzniku dětské obrny. H.V.Wyat z katedry veřejného zdravotnictví University of Leads byl jeden z prvních, který se zabýval podivnou souvislosti mezi jakýmikoli vícečetnými injekcemi, které se podávají malým dětem, především penicilinu a nástupem dětské obrny. Wyat také věří, že riziko může být kumulativní - tedy, že vícečetní injekce mohou po čase zvýšit nebezpečí, že dítě někdy v budoucnu dostane obrnu. Wyatova tvrzení poskytují látku k zamyšlení o původu velkých epidemií v minulém století, kterým mohlo napomoci zavedení a rozšíření očkování a injekcí penicilinu.

Očkovací látky, zejména proti spalničkám a tuberkulóze, jsou též spojovány se současnou epidemií myalgické encefalomyelitidy (ME), známé jako únavový syndrom, především dětí.

Průzkum lékařské literatury poskytuje zdrcující důkazy o tom, že spousta vakcinačních programů nás nechává v daleko horším stavu, než jsme byli před očkováním.

Po 30 létech způsobila spalničková vakcína úděsné změny průběhu choroby - proměnila ji v chorobu dospělých a těch nejmenších děti a ponechala nás bez dostatečné imunity, kterou bychom mohli předávat svým dětem. Navíc nám nyní zůstal značný počet dětí poškozených očkovací látkou. A to netušíme, co je nám ve skutečnosti skryto.

Generace dětí s nedostatečnou imunitou mohou vyrůst v dospělé, které nemají placentární protilátky, které by předali svým dětem, a ty pak mohou dostat spalničky v kojenecké věku, kdy by měly být normálně chráněny matčinými protilátky. Jedna studie skutečně ukázala, že hladiny protilátek jsou u mladých žen, které už byly očkovány, nižší, než u žen starších.

Místo očkování pro děti, u kterých je větší riziko závažného průběhu spalniček, jsou vhodná méně drastická opatření, než je očkování - podávání vitaminu A. Navíc vitamin A poskytuje ochranu i proti vírům příbuzným víru dětské obrny.

Vůbec nejlepší ochranou pro dítě je však co nejdelší doba kojení. Díky Bohu se už dnes, po několika desetiletích potlačování důležitosti kojení, zase mladým matkám doporučuje své dítě kojit tak dlouho, jak jen to lze. Kromě toho můžete své dítě ochránit před mnoha dětskými nemocemi plnohodnotnou stravou. Plno-hodnotnou stravou se rozumí strava "žívá" - tedy to, co svému dítěti připravíte z čerstvých surovin. Žádné denaturované přesnídávky, hotové kašičky, smetanové krémičky, nic z bílé mouky, žádný cukr a žádné kravské mléko. Taková strava sice ušetří matce čas, ale nenávratně zničí zdraví a imunitní systém dítěte. Lživé reklamy sice tvrdí pravý opak, ale správná a milující matka ví své....

Kapitola pátá

Lékařská věda vymyslela řadu preparátů, které jsou schopné důmyslně přerušit určité procesy - depresi, bdělost, produkci žaludečních šťáv, ovulaci, vylučování hormonů, zánět, bolest atd. Došla k objevu jistých hrubých náhražek pro delikátní soustrojí lidského organismu, jako je inzulín pro lidi s cukrovkou nebo steroidy pro pacienty s Addisonovou chorobou (nedostatečná činnost kůry nadledvin). Medicína zkrátka dokáže jakoby zabránit klíči A, aby nepasoval do zámku B.

Co ale medicína 20. století nedokáže, to je právě léčení. Neznáme jediný lék, který by byl schopný, kromě antibiotik (bližší informace níže), odstranit byť jen tu nejmírnější nemoc. Ve skutečnosti všechny vyvinuté léky, které by měly léčit velká chronická onemocnění, jako je astma, artritis, ekzém apod., v nejlepším případě pouze zmírní některé příznaky, ale jinak většinou ponechávají velmi mnoho lidi v daleko horším stavu, než byli předtím. Je to v podstatě proto, že medicína nerozumí tomu, proč jsme nemocní. Lékaři rozumějí do nejmenších detailů tomu, jak se nemoci vyvíjí, ale jen zřídkakdy tomu, proč začínají.

Zkreslování údajů

Velkým problémem v lékařské vědě je podvádění neboli "překrucování dat". Nikdo přesně neví, jakého objemu podvody v lékařském výzkumu dosahují. I když se zkoušení léku provádí správně, trvá obvykle jen krátce a dokazuje pouze krátkodobou bezpečnost neboli přínos. Farmakologické společnosti dostanou pravý obraz toho, jak bezpečný či nebezpečný lék skutečně je až po té, co jsou léky uvolněny pro trh a sledovány na lidech jako jste vy nebo já. Doktor Sir Wiliam Asscher, bývalý předseda Výboru pro bezpečnost v medicíně prohlásil: "V době, kdy lék získává povolení, víme v případě nové chemické entity opravdu jen velmi málo o jeho případných rizikách". A navíc téměř všechny státy mají nevyhovující systém hlášení nepříznivých události, který se spoléhá pouze na dobrou vůli lékařů, že uznají a přiznají vedlejší účinky léků, které svým pacientům sami podávají.

Antibiotika

Díky práci Alexandra Fleminga se penicilin začal nesměle používat během druhé světové války proti životu ohrožujícím onemocněním (sepse, meningitida, pneumonie apod.). Bohužel 50 let po svém objevu se tento zázrak století stal jednou z nejvíce zneužívaných látek současného lékařství. Je ve velkém rozdáván v ordinacích kdykoli je podezření na hrozící infekci.

Donedávna se soudilo, že zbytečně podávaná antibiotika způsobují jen žaludeční nevolnost nebo alergickou reakci.. Ale přibývající odborná vyjádření dokazují, že opakované podávání antibiotik může natolik poškodit vnitřní rovnováhu organismu, že není vyloučen vznik tak závažných onemocnění jako je cukrovka, rakovina, ME - zánět mozku a míchy a dalších. Jsou známy i případy úmrti s diagnózou - předávkování antibiotiky.

Smutné je ovšem to, že víry se stávají z důvodů lehkomyslného a opakovaného podávání na antibiotika rezistentní (odolné - vzdorující léčbě) a v případě,kdy je jejich podání odůvodněné a jsou jediné, které mohou pomoci, tak již nejsou účinné...

Léky na astma

Přes lepší diagnostické možnosti a stále rafinovanější lékové koktejly, které by měly astma léčit, hromadný výskyt astmatu a úmrtí s ním spojených ustavičně vzrůstá. V současné době je těžké rozhodnout, zda je za umírání pacientů zodpovědné nemoc, nebo "léčba".

ukázalo se, že pravidelné vdechování bet2minetik způsobuje hypersenzibilitu, tedy extrémní stažení průdušek a potencionálně fatální abnormální srdeční akci nebo rozšíření alergenu do vzdálenějších bronchů - průdušek, a tak zhoršení zánětu nebo stažení bronchiální svaloviny na nebezpečný stupeň.

Úmrtí na astma je často zaviněno velmi vysokými dávkami inhalovaných léků. Riziko smrti se dramaticky zvyšuje už jen využíváním 1,4 lahvičky inhalačního beta-minetika měsíčně.

Steroidy

Steroidy rychle dohánějí antibiotika jako léky, které jsou z nabídky léků nejzneužívanější. Steroidy napodobují činnost nadledvin, nejvýznamnějšího regulačního orgánu základních metabolických procesů. Potíž je vtom, že stejně jako antibiotika, se steroidy zdají být zázračnými léky. Dochází k obdobné situaci jako u antibiotik - to, co vyhrazeno pro výjimečné stavy, se nyní používá má ty nejtriviálnější záležitosti.

Nejenže steroidy nejsou zázračným všelékem, ale navíc nedokáži vyléčit jedinou chorobu. A navíc bylo zjištěno, že se může trvale a oslabující poškození objevit už po týdnu od začátku léčby, byť nízkými dávkami.

Stejné, co bylo uvedeno výše, se týká léků na ekzém, hypertenzi, epilepsii, kombinovaných léků na srdeční onemocnění, antidepresiv a mnohých dalších.

Chemoterapie

Jestliže antibiotika a steroidy jsou tanky lékařské chemické války, pak protinádorová chemoterapie je nukleární hlavice. Žádná jiná nemoc není předmětem tak rafinovaných kombinaci chemikálií, jaké byly vymyšleny na léčení rakoviny. Chemoterapie byla poprvé použitá pro léčbu zhoubných nádorů po druhé světové válce, zkoumání yperitu prokázalo jeho schopnost zabíjet živé buňky, především ty, které se rychle dělí, tedy buňky, které jsou ve střevech, kostní dřeni a lymfatickém sytému. Lékaři brzy přišli s myšlenkou, že by mohli yperit použít ke zničení rakoviny., která je tvořena vůbec nejrychleji se dělícími buňkami ze všech. Mnoho látek, které se nyní v chemoterapii používají, jsou příbuzné yperitu - není tedy divu, že jsou tak toxické.

Jedno z nejběžněji užívaných protinádorových chemoterapeutik je cyklofosfamid, který může způsobovat nucení na zvracení, padání vlasů a nechutenství, poškodit krev, srdce a plíce. Další lék cisplatina (Platinol, u nás je registrován jako Cisplatil, Platidiam a Platinex) vyráběný z těžkého kovu platiny, poškozuje nervy, ledviny a sluch a způsobuje epileptické záchvaty. Může přivodit až hluchotu, nevratnou ztrátu pohybových schopnosti, supresi kostní dřeně, anémii a slepotu. Protinádorové léky jsou tak toxické, že ti, kteří lék podávají, si musí nasadit gumové rukavice a bránit se vdechnutí. Tato opatření jsou naprosto nezbytná při přípravě a podávání jakéhokoli protinádorového léku.

Velké množství nejrůznějších studií prokázalo, že vedlejší a následné účinky chemoterapie velice často způsobí u člověka, který chemoterapii přežije, jiný druh rakoviny, a to mnohem těžší než byl předešlý.

Po více jak 30 letech můžeme tedy bezpečně říci, že od dob amerického presidenta Richarda Nixona, který v roce 1971 vyhlásil "válku rakovině", nedošlo k naprosto žádnému pokroku, i když vám onkologové budou tvrdit opak. Zhoubné nádory, které byly nevyléčitelné tehdy, nejsou vyléčitelné ani dnes. Skromné úspěchy dnešní chemoterapie jsou téměř totožné s tehdejšími. Navíc ve většině odborných studií nebyla nikdy zodpovězeny nejdůležitější ze všech otázek - pomůže vám chemoterapie žít déle, než byste žili, kdybyste tuto léčbu nepodstoupili?

Léky na léčení vedlejších účinků

Tak obrovský počet léků, které způsobují tolik nemocí, už nutí medicínu zaobírat se tím, jak bojovat proti nežádoucím účinkům lékařského "léčení". Už jsou i léky proti nutkání na zvracení po chemoterapii a léky působící proti strašným účinkům léčiv používaných po transplantacích. Jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se vymyslí další lék, který bude působit proti účinkům léku, který se užívá proti nežádoucím účinkům toho úplně prvního léku...

Kapitola šestá

Zubní lékařství - neškodné až do doby, než se ukáže, že je nebezpečné

Co byste řekli tomu, kdybyste slyšeli, že si lékaři vybrali jednu z nejjedovatějších látek, kterou člověk zná, neobtěžovali se ji vyzkoušet, pak ji nastálo vkládali do vašeho těla a ustavičně trvali na tom, že neexistuje žádné nebezpečí a že vám to nemůže uškodit?

Amalgam, což doslova znamená "smíchán s rtuti", byl jako zubní výplň objeven na konci 19.století jako levná sloučenina, která měla nahradit zlato, jež bylo velice drahé, a olovo, které bylo považováno za velice nebezpečné. Tehdejší společnosti zubařů sice dlouho diskutovaly, zda mají rtuťnaté amalgámové výplně používat a došly k závěru, že by se měly vyřadit. Jenže amalgám byl proti ostatním materiálům té doby o tolik levnější, že byl zprvu přijat u těch zubařů, jejichž pacienti byli chudí, a navíc byl povýšen na politický problém - takovou plombu si může dovolit každý. V době zavedení amalgámu neexistovalo žádné bezpečnostní testování - nic z toho, co je v dnešní době nutné k zavedení nového léku či léčebného prostředku. A amalgám se ze setrvačnosti a ze zvyku používá dodnes...

Kdyby znalosti, které jsou o amalgámu známy dnes, byly předloženy jakémukoli úřadu pro potraviny a léky v jakékoli zemi, neprošly by ani požadovanými testy na zvířatech, natož na lidech.

Rtuť je pro člověka mimořádně jedovatá látka. Uznávané toxikologické středisko University of Tennessee, které klasifikuje jedy podle jejich letální (smrtící) toxicity pro člověka, hodnotí rtuť číslem 1600, přičemž nejsmrtelnější jed plutonium má známku 1900. Toto hodnocení řadí rtuť mezi nejjedovatější látky, které člověk zná. Když světová zdravotnická organice požádala o názor světové odborníky na toxikologii rtuti, tak ti po prozkoumání vědecké literatury uzavřeli, že největší denní příjem rtuti u lidí pochází z amalgámových plomb. Vypočítali, že člověk denně přijme a zadrží 3 až 17 mcg rtuti ze zubních plomb a jen 2,6 mcg z ryb, mořských produktů, dalších potravin, vzduchu a vody. Doktor Lars Freiberg, hlavní poradce Světové zdravotnické organizace v záležitostech bezpečnosti rtuti a světová autorita v oblasti toxikologie rtuti prohlásil: "Neexistuje žádné bezpečné množství rtuti".

Zubní lékaři přinášejí sami na sobě obrovské množství důkazu o otravách rtuti - pitevní protokoly zubařů ukazují na vyšší koncentrace tohoto kovu v hypofýze s ostatní populaci. Všichni stomatologičtí mají vyšší koncentrace rtuti v centrálním nervovém systému, ledvinách a ve žlázách s vnitřní sekreci. Početné výzkumy dokazují, že rtuťové páry se neustále z výplní uvolňují, zvláště při žvýkaní a při konzumací horkých a kyselých pokrmů. Žvýkání zvyšuje v prostoru úst obsah rtuti šestkrát a samozřejmě čím více máte plomb, tím více rtuti se uvolňuje. Vstřebatelnost se blíží 90 procentům, z nichž se 74 procent zadržuje v plících. A již za deset minut se 30 procent rtuti vstřebané do plic dostane do krve. Dál se velice rychle velké množství rtuti soustředí v játrech a ledvinách, kde působí doslova jak časovaný jed.

Onemocnění, která mohou souviset s amalgámem.

Rtuť a imunitní systém

Zdá se, že rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, jedné z nejdůležitějších složek našeho imunitního systému, což může vést k autoimunitní onemocněním, jako je roztroušená skleróza, lypus erythematodes (chronická zánětlivá choroba), zánětlivé onemocnění střev a pod.

Množství výzkumů a nejrůznější studie prováděné po celém světě potvrzují, že amalgám hraje roli jako příčina nebo zhoršující činitel alergií, autoimunitních chorob a i leukémie. V podstatě se ukázalo, že abnormality v buňkách bílé krevní řady, které se nacházejí take u leukémie, se po řádném odstranění plomb normalizovaly.

Myalgická encefalomyelitis a roztroušená skleróza

Není vyloučen ani vztah mezi otravou rtuti z amalgámových plomb a ME(Myalgická encefalomyelitida) a též roztroušenou sklerózou (RS) a dalšími sklerozujícími chorobami, jako je zhoubné onemocnění ALS. Britský lékař Patrick Kingsley, známý svými pracemi o RS a rakovině, a Hal Huggis ze Spojených států léčili stovky obětí RS a téměř vždy našli důkaz otravy rtutí. Kromě toho mnoho pacientů přecitlivělých na amalgám vykazuje klasické příznaky RS: pocit necitlivosti a brnění končetin, píchání v obličeji, chvění nebo třes rukou a nohou.

Otrava rtutí způsobuje také často nevysvětlitelnou chronickou únavu. Rtuť zasahuje do schopnosti červených krvinek přenášet kyslík - u většiny pacientů, kterým je proveden "oxyhemoglobinový test", je transportní schopnost červených krvinek přibližně poloviční, než by měla být. To vysvětluje, proč jsou chronicky unavení, ačkoli mají normální hladinu hemoglobinu.

Amalgám v těhotenství

Amalgamové plomby u těhotných žen mohou ovlivnit také rostoucí plod. Před několika lety provedené studie dokázaly, že rtuť z matčiných výplní prostupuje přes placentární bariéru a usazuje se v mozku jejího dosud nenarozeného dítěte.Při pokusu s březími ovcemi, kterým bly vložen amalgam do stoliček, byla již po třech dnech rtuť zjištěná v krvi plodů a plodové vodě. O 16 dnů později se rtuť objevila v hypofýze, játrech, ledvinách a částečně také v placentě. Za 33 dnů měla většina mláďat vyšší hladina rtuti než jejich matky. A během kojení měly matky v mléce osmkrát více rtuti než v krvi.

Existují též důkazy, že amalgámové výplně mohou ovlivnit plodnost, padání vlasů, alergie, zažívací potíže, mohou způsobit či zhoršit plísně - kandidózu, candidu albicans (způsobuje např. afty), Alzheimrovu chorobu a další.

Odstraňování plomb

Pokud se rozhodnete pro odstraňování amalgámových výplní, nenechte si odvrtat více než jednu či dvě plomby najednou a další nejdříve tak po čtyřech týdnech, jinak by vám hrozilo nebezpečí otravy jednak výpary, jednak případným spolykanými částečkami rtuti. Důležitá je také vaše příprava před plánovanou výměnou plomb. Měli byste se snažit buď již pomocí půstu (dva týdny, pod vedením lékaře) či pomocí stopových prvků (selen, zinek), nejlépe kombinací obojího, zbavit svůj organismus usazených těžkých kovů. Selen můžete doplňovat i stravou, která obsahuje selen - rýže natural, celozrnné výrobky, česnek, cibule, droždí. Zinek je obsažen např. v pivních kvasinkách, mrkvi, vejci, mořských plodech a pod.

Předem se též dobře informujte o náhradních výplních, abyste si mohli zvolit pro vás tu nejvhodnější. Uvědomte si, že vaše zdraví je jen ve vašich rukou a závisí jen na vašem rozhodnutí...

Kapitola sedmá

Ze všech oborů medicíny je chirurgie pravděpodobně nejméně vědecká. Většina rozhodnutí týkajících se operací vychází více z osobního stylu jednotlivých lékařů, nebo čistě jen z momentální módy než ze střízlivé skutečnosti. Z pochopitelných etických důvodů nejsou operace většinou vůbec zkoušeny v kontrolovaných experimentech a místo toho vznikají na základě okamžité potřeby a pak se je učí další - včetně školících se lékařů - víceméně při práci. To znamená, že se mnoho chirurgů nadchne pro nějakou novou techniku ještě dříve než se dovědí, co vlastně vůbec dělají nebo dokonce zda tento nový postup vůbec pomáhá.

Krom toho chirurgové podceňují základní rizika všech typů operaci bez ohledu na to, jak jsou tyto procedury "rutinní". Akutní operace mají sice daleko vyšší úmrtnost, ale i značný počet plánovaných výkonu přináší s sebou velké riziko. Například lidé, kteří se rozhodnou pro operací šedého zákalu nebo odstranění prostaty, mají šanci 1:20, že do roka po zákroku v důsledku pooperačních komplikací.

Podle třetí Zprávy důvěrného průzkumu v oblasti perioperačních úmrtí (informace dobrovolně dodané více než tisíci chirurgy z celé Britanie o pooperačních úmrti, nastalých během měsíce po zákroku) zemře po běžných operačních mnoho pacientů zbytečně. Anketa zjistila, že úmrtí s následkem žilní trombózy a plicní embolie je všeobecně rozšířeným jevem. Mnohá úmrtí souvisela s předoperační přípravou nebo dokonce samotnou operací, která byla vykonána příliš ukvapeně, nebo bylo při ní pacientovi podáno příliš mnoho tekutiny, která způsobila srdeční záchvat. Značně velký počet úmrtí byl způsoben tím, že chirurg nebyl s operací dostatečně obeznámen! Chyby chirurgů nejsou ničím novým. V Americe se každý rok provede na šest miliónů zbytečných operací a invazivních vyšetření. Každoročně je zde omylem odstraněno 20.000 normálních slepých střev.

Nesmírné množství pacientů se dostává pod nůž skutečně bez opodstatnění. Operaci zbytečně podstoupí většina děti se zánětem středouší, stejně jako ženy podrobující se dilataci a kyretáži (výškrabku děložní sliznice) po dokončeném potratu, hysteroktomii, ale i pacienti s ortokonorárním bypasem. Vytvoření bypasu může některým pacientům ulevit od jejich potíží, ale nikde není dokázáno, že tato operace je skutečně schopná prodloužit život. Vědci ze 14 významných kardiologických pracovišť z celého světa v jedné ze své studii zjistili, že až jedna třetina všech operací je zbytečná a ještě k tomu uspíší smrt pacienta. Americký národní úřad zdraví odhaduje, že 90% amerických pacientů, kteří se této operace podrobí, z toho nemá žádný prospěch.

Chirurgická léčba rakoviny prsu

Velké množství operačních postupů, které se stále užívají, je nejen zbytečných, ale nepochybně i překonaných (kniha L.McTaggartové vyšla v roce 1996 - co se změnilo za uplynulých 8 let? - poz.red.). Chirurgická léčba rakoviny prsu se od předminulého století neposunula dopředu ani o jediný krok. Na zkoumání 8.000 případů nebyly zjištěny žádné rozdíly v přežívání pacientek po jakémkoli léčebném postupu: mastektomie (odstranění celého prsu), lumpektomie (vyjmutí nádoru), kvadrantektomie (odstranění části prsu). Z mnoha důvodů a na základě dalších četných studií se jako nejvíce bezpečná a humánní jeví lumpektomie. Navzdory tomu si však pořád velké množství chirurgů myslí, že čím více odříznou, tím lépe pro ženu, a většině žen s časným stadiem rakoviny odmítají nabídnout operaci, která jim zachrání prs..

Rakovina prostaty

Příliš často sahají chirurgové po skalpelech příliš brzy. To se týká i prostaty. Zásadní fakta dokazují, že konzervativní léčba časného stadia - tzn. že lékař zaujme bedlivý a vyčkávací postoj a využije dalších forem léčby, jako je třeba hormonální terapie a nepospíchá s operací, může být to nejlepší východisko, zvláště pro starší muže. A to především proto, že rakovina prostaty je většinou pomalu rostoucí nádor. Podle pitevních protokolů má třetina mužů západní Evropy nádor prostaty, ale pouze jedno procento na něj zemře. Zejména u pacientů nad 70 let je větší pravděpodobnost, že zemřou se svou rakovinou prostaty než kvůli ní. Existuje spousta důkazů, že většina nádorů prostaty nemetastazuje.

Kromě  skutečnosti, že operace prostaty zřejmě nezlepšují přežívání, může radikální zásah a screening (metody vyhledávání nemoci) "probudit" mnoho další tumorů, které by jinak zůstaly skryty a neškodily by, pokud by jinak zůstaly ponechány neodhalené. V jistých lékařských kruzích jsou též obavy, že radikální zásahy, kterými se léčí rakovina prostaty (i prsu), mohou pouze přispívat k metastazování nádoru. Bylo totiž odhaleno, že chirurgové náhodně rozšiřují rakovinné buňky do dalších částí těla při operování. V jedné studii, která sledovala 14 operací, byly po zákroku nalezeny rakovinné buňky prostaty v krvi 12 pacientů. Pouze tři měli tyto buňky v krevním oběhu už před operací. Podobné znepokojení vzrostlo i v otázce chirurgie prsu, především poté, co se zdá, že operace zvyšuje riziko recidivy nebo smrtí v průběhu tří let po zákroku.

Hysterektomie

Hysterektomie (odstranění dělohy) předčí všechny ostatní operační zákroky svou zbytečnosti. Tři čtvrtiny všech hysterektomií jsou prováděny ženám mladším padesáti let ze značně pochybných důvodů. Ačkoli jediným rozumným vysvětlením pro vykonání této operace je karcinom dělohy nebo nezvládnuté porodní krvácení, čítají právě tyto příčiny pouze 10% ze všech provedených výkonů.  Zbývajících 90% hysterektomií se dělá pro mnoho sporných diagnóz: myomy, endometrióza (přítomnost děložní sliznice mimo děložní dutinu), pokles močového měchýře, změny polohy dělohy, silné menstruační krvácení nebo nevysvětlitelné potíže z cyklem, kterým dávají gynekologové bizarní pojmenování "pánevní kongesce". Přitom méně než 2 myomy z 1000 a méně než 3% nálezů abnormálních buněk sliznice děložní se vyvine ve zhoubný nádor.

U abdominálních hysterektomií (tj. břišní cestou) se nežádoucí reakce vyskytují u více než 40% zákroků. Mezi těmito následky jsou střevní potíže, zadržování moče nebo inkontinence a riziko život ohrožující trombózy, především u žen po menopauze. Třetina až téměř polovina všech žen, které se podrobily hysterektomii nebo odstranění vaječníků, pozoruje snížení sexuální vzrušivosti.Jestliže má žena vaječníky vyoperovány zároveň s dělohou, může čekat velké potíže v přechodu. Ale i když jsou vaječníky ponechány, může vést hysteterktomie k časnému selhání funkce vaječníků a menopauza přichází dříve než je obvykle.

Všechny choroby, které nejsou skutečnými indikacemi pro odstraněny dělohy, se dají léčit šetrnějšími chirurgickými zákroky, léky, dietou, správnou výživou, výživovými doplňky, alternativní medicínou apod.

Krevní transfuze

Krevní transfuze snad znamená největší riziko, kterému je pacient při operaci vystaven. Jak už se to v medicíně běžně praktikuje, jsou směrnice, kterými se lékaři řídí při rozhodování, zda dát či nedát transfuzi, schvalovány na základě nedostatečného počtu vědeckých důkazů. Odhadem třetina až tři čtvrtiny pacientů, kterým je podána krev, je transfůzí léčena kvůli malému objemu krve nebo kvůli špatnému stavu výživy (tedy pro anémii). Anémie z nedostatku železa stojí stále v čele diagnóz, pro které se podává transfůze, ačkoli je to jen zřídka oprávněné.

V lékařských kruzích se už dávno pochybuje o jedné z nejstabilněji zavedených praktik podávání krve před operací a během ní. Transfuze se automaticky provádí u dětí, jejichž porodní váha je menší než 1500g, což je postup, který má jen malé opodstatnění. Kromě špatných indikací pro podávání krve dávají lékaři často špatnou krev. Navíc, což je v lékařských kruzích asi málo známo, nebyly transfuze nikdy podrobeny řádnému vědeckému bádání - tedy randomizovanému, dvojitě slepému pokusu -, které by dokázalo, jestli jsou skutečně alespoň trochu přínosné.

Nárůst výskytu AIDS dodává transfůzím podobu ruské rulety. Objevují se stále nové a nové viry HIV a neví se, co je způsobuje a jak dlouhou inkubační dobu mají (když se to jaksi zjisti u jednoho víru, objeví se další). Testy, které mají zjistit vir hepatitidy C, jsou velmi nespolehlivé. Dále existuje riziko, že z krve chytí pacient virus lidské T-buněčné leukémie - lymfomu (HTLV-1), které je 10krát větší než riziko infekce HIV. Toto riziko prudce stoupá, když si uvědomíme, že mnoho příjemců, včetně novorozenců, dostává krevní deriváty, vyrobené z krve průměrně devíti dárců.

Po prodělané rakovině transfuze velice snižuje činnost imunitního systému, čímž může do určité míry napomoci recidivě. Transfuze během operace zvyšuje riziko infekce. Vedle toho, že cizí krev snižuje šance na přežití, přináší také vedlejší účinky, které si v ničem nezadají s těmi nejhoršími polévkovými reakcemi - od kopřivky přes horečku nebo zimnici až po těžké poškození plic, které může ohrozit život a jehož riziko je vyšší, než se původně myslelo.

Je zde i podstatné nebezpečí vzniku generalizované infekce a život ohrožujících alergických reakcí, stejně jako pravděpodobnost, že se z krve může dostat pohlavně přenosná choroba, jako je třeba cytomegalovirová infekce (CMV).

Jedna studie uvádí: "Neubráníme se biologicky danému (a nyní již i právně uznanému faktu), že krev každého člověka obsahuje rozmanité protilátky, antigeny a infekční zárodky, z nichž mnohé jsou nám doposud neznámé a vědci je musí teprve rozpoznat. Pomazané hlavy konečně pochopily, že "čistá krev" je pouhou fikcí".

Kapitola osmá

Endoskopické operace - Litotripce - Kloubní náhrady - Umělé oplodnění - Hormonální antikoncepce

Stejně jako ostatní chirurgie (a většina těchto metod patří v podstatě mezi operace), byly všechny tyto nejnovější a fascinující technologie přijaty neobezřele, byť s úřední pečetí souhlasu. Jsou prováděny na milionech lidí bez existence sebemenších důkazů, jestli vůbec a především dlouhodobě fungují, a jsou ponechány napospas tomu, aby samy časem ukázaly, zda mají nějaké výhody oproti technikám, které právě vytěsňují.

Není pochyb o tom, že pro mnoho jednotlivců, kteří nemají jinou možnost, znamenají tyto chirurgické zákroky záchranu života. Ale příliš často se stávají prvním a ne až posledním útočištěm pro každého, bez ohledu na to, zda je tato nová technika v daném případě vhodná.

Operace "klíčovou dírkou" - endoskopie, laparoskopie

Operace klíčovou dírkou znamená, že chirurg nařízne břišní stěnu na čtyřech až pěti místech malými řezy a do jednoho z nich zasune zařízení zvané laparoskop. Laparoskop má na konci malou čočku, která přenáší obraz vnitřních orgánů na obrazovku videa. Pak se ostatními otvory protáhnou další trubicové nástroje a operace probíhá prostřednictvím obrazovky. Pokud se má něco odstranit, vytáhne se rankou ven.

Největším problémem této lékařské techniky je, že většina chirurgu se do ní pouští bez odpovídajících zkušenosti. Ale i pokud již zkušení jsou, pořád existuje velké nebezpečí vedlejších účinků. Například pro starší pacienty s nemocným srdcem může  vážnou komplikaci znamenat kysličník uhličitý, kterým se plní břišní dutina, aby se laparoskopu "zviditelnil" jeho prostor (podle jedné studie až 17% pacientů mělo poruchy srdečního rytmu).

I otevřený chirurgie znamená pro metastázování rakoviny velké riziko svým rozšiřováním nemocných buněk mezi zdravé, ale toto riziko riziko se endoskopickou chirurgií mnohonásobně zvětšuje. Operatér nemá dokonalý přehled a kontrolu, a také proto, že se rakovinou napadené orgány a buňky musí protlačit malými rankami - tak se může stát, že nemocné buňky odpadnou a uchytí se na zdravých orgánech.

Navíc většina randomizovaných studií neukazuje žádný rozdíl v pooperační bolesti a délce zotavení mezi touto novou technologií a konvenčním chirurgickým zákrokem.

Litotripsie

Tato nová metoda spočívá v tom, že litotriptor vytváří rázové vlny, které jsou pomocí rentgenových paprsku zacíleny na ledvinové či žlučové kaménky a rozdrtí je. Urologové na celém světě si velice rychle osvojili litotripsi, aniž by ji podrobili řádnému klinickému zkoušení, protože se na první pohled zdá, že je lepší než klasická chirurgie. Množství následně provedených studií jednoznačně dokazuje, že litotripsie ve značném počtu případů poškozuje ledviny. Většina pacientů má problémy s vnitřním krvácením, které se projevuje nepatrnou příměsi krve v moči až po masivní krvácení vyžadující transfůzi. Výzkum dále poukazuje na selháni ledvin, čtvrtinové snížení filtrace, pomocí které ledviny odstraňují nečistoty a zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence. Rozsah poškození nejspíše souvisí s intenzitou použitých rázových vln, ale v každém případě utrpí téměř pětina pacientů nějakou újmu na zdraví (například rázové vlny mohou u mužů poškodit spermie, 40 procentům pacientů se kameny vrátily, 25% mělo srůsty, některým se vytvořily na ledvinách chronické změny a to nehledíme na další obavy, týkající se bakterií uvnitř kamenů, které se uvolní, když se kámen rozpadne).

Nedostatek rozbíjení kamenů rázovými vlnami je ten, že se v prvé řadě nezaměřuje na důvody, proč se kameny v organismu tvoří. Jedna z příčin, kromě samozřejmě nesprávné výživy, jsou předepisované léky - inhibitory karbo-anhydrazy, kterými se léčí například zelený zákal, furosemid u kojenců, některé antiepileptika a mnohé další.

Kloubní náhrady - endoprotézy

Implantace kloubních náhrad je dalším příkladem nové chirurgické techniky zavedené bez řádného testování. Je jasné, že tato metoda, která mění životy mnoha starších lidí, když je z vozíčku vrací k normálnímu životu, je právem považována za zázrak.

Náhrada kolenního a kyčelního kloubů má slušné výsledky, pokud je provedená starším typem vybavení. Analýzy ukázaly, že z operací, při kterých je umělé koleno zacementováno ke kosti, jich je 89% úspěšných a koleno zůstává funkční po více než 4 roky. Přežívá v rekordních 91% i 10 let a v 82% dokonce přes 20 let.

Protože ale i ten nejvyzkoušenější materiál má omezenou životnost, snaží se od 80.let firmy, vyrábějící lékařskou techniku, přicházet na trh se stále novějšími materiály. Problém je ovšem v tom, že tyto materiály jsou vrhány na trh bez jakéhokoliv testování. Zvláštní problém přináší používání titanu nebo směsi titanu, vanadu a hliníku. Ukazuje se, že tyto materiály se chemicky rozkládají a jejich částice se dostávají do těla, přičemž o jejich dlouhodobém účinku se nic neví. Objevují se ale důkazy, že neustálým třením umělých části kloubů o sebe nebo i prostou korozi se vytvářejí velká množství mikroskopických kovových částeček, a to jsou všechno potenciální kancerogeny. Nejlepší je samozřejmě prevence - zdravá strava, dostatek pohybu a odstranění nadváhy. Ale i pokud se již problémy objeví, je v naších silách je zastavit a úspěšně řešit alternativními metodami (povíme si o tom v příští kapitole) a ne jen trpně čekat a nechat to dojít tak daleko, že každý krok je utrpením a pak už nezbývá nic jiného, než se trpně svěřit skalpelu.

Asistovaná reprodukce - umělé oplodnění

Louise Brownové, prvnímu "dítěti ze Zkumavky" je nyní 26 let - a stejně tak je stará i technologie početí ve zkumavce. Protože podíl neplodných páru vzrůstá - poslední odhad říká, že každá třetí dvojce v reprodukčním věku má potíže s otěhotněním, stávají se léky a různé techniky na léčení neplodnosti prvním útočištěm pro bezdětné.

Bohužel až příliš mnoho lékařů nezkoumá v čem vězí skutečná příčina neplodnosti a při prvním náznaku, že dvojce má nějaký problém, hned ordinují léky, které mají závažné vedlejší účinky. Pokud žena otěhotní v průběhu podávání léku, může to ovlivnit průběh těhotenství i vývoj plodu. Trestuhodné je, že lékaři tají tyto vedlejší účinky a omezují se jen na takové symptomy jako je nával horka nebo žaludeční nevolnost.

Sedm let poté, co miliony žen braly některý z léků proti neplodnosti, byla konečně završena první souhrnná studie, prošetřující všechna dostupná fakta. Došla k deprimujícímu závěru, že léky na neplodnost jako clomifen a další, až zdvojnásobují riziko vzniku rakoviny vaječníků ve srovnání s bezdětnými ženami, které tyto léky neužívají. Studie dále varují před plicními a cévními komplikacemi, jako je trombóza žil nebo tepen, která může vyústit v srdeční infarkt, mozkovou mrtvici nebo ztrátu končetiny. Je zde i nebezpečí mimoděložního těhotenství, které se samozřejmě musí řešit odstraněním vejcovodu, což ještě více snižuje plodnost.

A co se týká děti narozených ze zkumavky - i když se narodí živé, je u nich větší výskyt vývojových vad a mají vrozenou slabou imunitu. Pokud se na takovéto nepřirozené zplození podíváme z energetického hlediska, je to logické a pochopitelné. Při ohromné explozi energie, jakou orgasmus nesporně je, dostane plod do vínku ohromné množství energie na celý život. Co ale dostane chudinka ze zkumavky?

U dětí ze zkumavky je mnohonásobně vyšší riziko (někdy až 50%) nejrůznějších nemocí - například mozková obrna, anencefalie (porucha vývoje mozku a lebky) a další závažná onemocnění. Bezdětné páry by měly vyčerpat všechny alternativní možnosti léčby včetně odstranění psychických bloků, kterých si třeba ani nejsou vědomi, a které vyplynou napovrch třeba při kineziologii nebo regresní terapii. Někdy stačí jen třeba změnit výživu a detoxikovat organizmus matky. A v krajním případě je tu pořád ještě možnost adopce. Případy, kdy žena otěhotní krátce po adopci, vůbec nejsou neobvykle - zbaví se totiž stresu z marného očekávání dítěte a tím odstraní blok, který těhotenství brání. Je na rozhodnutí obou rodičů, zda vystaví matku poškození vlastního zdraví, nebo zvolí totéž plus narození dítěte ze zkumavky, anebo nebudou spoléhat na chemii a lékařské zákroky a pro svého budoucího potomka něco udělají sami

Hormonální antikoncepce

Že je hormonální antikoncepce škodlivá, dokázalo již mnoho studií. Studie, které byly prováděny na mladých zdravých ženách a které údajně nezjistily žádné vedlejší účinky, byly krátkodobé. Že ale spousta žen všech věkových kategorií, nejvíce však ženy středního věku a v klimakteriu, trpí nejrůznějšími ženskými potížemi včetně myomů a rakoviny, už nikdo do souvislosti s hormonální antikoncepci nedává... Přesto je neustále předepisována a užívána miliony žen. Proč? Za prvé z nevědomosti žen a často i lékařů, za druhé protože je to pohodlné, a protože neškodná chemická antikoncepce vlastně neexistuje. Je to smutné, ale je to tak, i když mnozí lékaři tvrdí opak.

Je politováníhodné, že velká většina lékařů má neopodstatněné předsudky vůči jiným medicínským systémům. Ortodoxní medicína se vždy nad alternativní způsoby léčby povyšovala a odsuzovala je jako nevyzkoušené a nedokázané. A přitom některé  tzv. vědecké metody jsou v podstatě daleko méně dokázané než mnohé jiné léčebné systémy. Mezi něž patří například homeopatie a akupunktura. Účinnost těchto dvou oborů, spolu s léčením bylinami, byla dokázána v řádných vědeckých zkouškách u mnoha poruch. 
A to se neberou v úvahu zkušenosti ověřené staletími, především když to srovnáte s nicotnými několika léky nebo desetiletími, kdy se uznává většina ortodoxních léků. Mnoho alternativních metod má také velkou výhodu v tom, že umí diagnostikovat a léčit lidi jako skutečné individuality - mohou připravovat léky speciálně pro každého jednotlivce zvlášť a dívat se na jeho tělo, duši, emoce a prostředí jako na něco provázaného.

Čerpáno z knihy Lynne Mc Taggartové - Co vám lékaři neřeknou, kterou sestavila za pomocí týmu dvacetipěti renomovaných světových lékařů. naklad.Alpress

Jak je to opravdu se "zdravým" mlékem a mléčnými výrobky?

Potravinářský průmysl ve spolupráci s některými lékaři nám nekonečně dlouho různými způsoby propagandisticky vštěpují do hlavy, že kravské mléko a mléčné výrobky jsou jednou z nejzdravějších potravin. Skutečně?

Dr.K.A.Oster a Dr.D.Ross, lékaři z Connectitutu, zabývající úskalími se tzv. zdravé výživy, objevili v mléce XO-faktor. Ve své nové knize uvádějí, že ani cholesterol, ani nikotin nejsou první a hlavní příčinou srdečních infarktů, ale všudypřítomné mléko! Zjistili, že mléko obsahuje enzym zvaný xantineoxidaza (XO), který ucpává tepny a vyvolává tak vysoký krevní tlak. Mléko samo o sobě není vůbec vhodná potrava pro člověka, a jeho homogenizace, která se v dnešním mléčném výrobním procesu běžně používá, z něj činí přímo jedovatou nepoživatelnou hmotu. Tento proces (homogenizace) mléko rozkládá na velmi malé kuličky, mikroskopicky těžko rozeznatelné. Tím se enzym XO dostane stěnami trávicího traktu do krevního oběhu, místo aby byl žaludeční kyselinou neutralizován a vyloučen. Tito lékaři tvrdí, že pití homogenizovaného mléka je v podstatě nebezpečnější než kouření cigaret. Trvali proto na tom, aby na mléčným obalech bylo uvedeno stejné varování jako na krabičkách s cigaretami!

Člověk je jediný tvor na planetě, který pije mateřské mléko jiného druhu a navíc i v dospělosti! Je to zpronevěření proti přírodním zákonům, a to s sebou pochopitelně nese samé problémy. Tradice, lékaři a literatura nám vštěpovaly zcela legálně, že právě pro děti je mléko "příjemnou, prospěšnou a potřebnou výživou". O to se mléčná propaganda pokouší ve všech mediích dennodenně! Ve skutečnosti je tomu právě naopak!

Vápník, tuk a cholesterol jsou příčinou mnoha tzv. civilizačních nemocí, včetně alergií. Dále má mléko přebytek proteinů ve formě kasinu, se kterým se naše tělo velmi těžko vyrovnává v důsledků nedostatku enzymu LAB. K tomu všemu jsou jeho uhlohydráty molekulami mléčného cukru, se kterými si dospělí taktéž dovedou jen velmi obtížně poradit, protože po odstavení od matčina prsu postrádají enzym laktosu. Z tohoto důvodu v civilizovaných zemích nejvíce trpí černoši a Asijci, protože vůbec nebyli zvykli pít mléko. Je-li řeč o mléku jako o výborné živině, zapomíná se, že neobsahuje žádné vlákniny a má velký nedostatek kyseliny linolové, železa, niacinu a vitamínu C. Je to skutečně dokonalá výživná látka, ale pouze pro telátko do doby, kdy se mu začínají tvořit zuby a kdy rychle roste, má již rohy i kopyta, ale ještě poměrně malý mozek. V protikladu k tomu člověk roste pomalu. Náš mozek více narůstá a žijeme podstatně déle než krávy! Málokdo si také uvědomí, jak nemocná jsou zvířata chovaná ve velkochovech a že se neobejdou bez léčiv, hlavně antibiotik a bez veterináře. Z tohoto hlediska logicky vyplývá, že kravské mléko lidský život zkracuje: degenerovaná zvířata = degenerovaní lidé! Kde potom zůstává logika a rozum, na které je člověk tak pyšný ?

Tajemství mateřského mléka

Mateřské mléko obsahuje bílkoviny ve formě lehce stravitelných albuminů. Ty jsou v protikladu k těžce stravitelnému kaseinu kravského mléka! Lidské mléko má jen polovinu bílkovin, obsahuje však více přírodního cukru a lecitinu, důležitých pro rozvoj mozku. Také má pouze polovinu vápníku, protože lidské miminko má růst pomalu. Navíc je tento vápník koloidní, tudíž organický a proto lehce stravitelný. Snad nikdo nebude mít námitku proti tomu, že mateřské mléko je stále ještě nejvhodnější výživou kojenců i při současném zamoření životního prostředí, které má vliv i mateřské mléko. Opozice vůči kravskému mléku se rozrůstá. Děti pijící kravské mléko jsou abnormálně větší a trpí nedostatkem určitých minerálií a lecitinu, jako potravy nervů a mozků. Lidé pijící mléko jsou často zahleněni a nastuzeni. Obzvláště jsou náchylní k různým kožním onemocněním. Matky jsou vesměs obětí mylného názoru, že mléko obsahuje vápník potřebný pro výstavku kostí a zubů. Mléko sice obsahuje vápník, ale vázaný na kaseinové bílkoviny, takže tělo je nemůže přijímat a zpracovávat. Kdyby toto předcházející tvrzení nebylo pravdivé, pak by lidé museli mít podle množství vypitého mléka nejlepší kosti a zuby! Opak je však pravdou. Mají je nejhorší! Povinné pití mléka ve škole (vedle cukroví) zcela zničilo vápennou kostru naších dětí! Různé problémy z pateří, klouby  u naších dětí to jen potvrzují...

Jak bezbranná si musí připadat každá matka, která má ošetřovat překrmeného kojence, který má stále rýmu, mléčný svrab a spoustu dalších kožních vyrážek, když už v porodnici ji učili, jak ho má doma krmit kravským mlékem a jeho výrobky, které jsou navíc zcela přetvářeny tepelným zpracováním. Bohužel dětští lékaři kravské mléko dále doporučují jako nejzdravější výživu. A tak matky, které v důsledku nesprávného způsobu života nemohou kojit, krmí své děti mlékem a mléčnými výrobky. Tak "živí" choroby a oslabují životní síly svých dětí. Nemohu než stále varovat a říkat: dávejte kojencům syrové ovoce a zeleninu, které jim chutnají samy o sobě. Kojenci mají podstatně lepší instinkt pro zdravou výživu než matka, která mléčnou propagandou ztratila veškeré schopnosti posuzovat stravu přirozenou.

Škody způsobené na dětech se nedají ničím napravit. Matky se proto co nejdříve musejí důkladně seznámit se zákony přírody. Proč mohou naší nejbližší příbuzní z říše zvířat - opice, kojit 3-5 let a my "přecivilizovaní lidé" pouze několik týdnu a někdy vůbec ne? Skromně žijící národy, nepřijímající mléčně výrobky, vykazují stabilní kosti a zdravé zuby. Vezměme si příklad z říše zvířat: kolik "zdravých" mléčných výrobků ve všech možných obměnách používají při svém krmení? Vůbec žádné. Proto také nemusejí navštěvovat zubaře a nemusejí se podrobovat operacím kyčlí.

Mléko není pro dospělé!

Mléko je potravou pro kojence a telata. Od třetího roku věku, tj, od odstavení od matčina prsu, máme my dospěli veliký nedostatek těchto dvou enzymů: Laktosu a labu (syřidlo). Laktosa je potřebná k tomu, aby byl mléčný cukr stravitelný a lab, aby se kaseinové bílkoviny daly štěpit. Nejsme proto schopni mléko správně strávit. Vedle obilí (především pšenice) je mléko nejmazovitějším výrobkem, který nejvíce způsobuje zácpu a největší alergické problémy. Žádné zvíře v přírodě nesaje mléko jiného zvířecího druhu. Jsme to jen my, lidé! Za zahlenění hrtanů, zápaly plic, nachlazení a pod. "vděčíme" mléku, které pijeme a mléčným výrobkům, které ve velkém konzumujeme.

Ukázka z knihy  Nejzdravější výživa - Šokující pravda o vaší stravě: Helmut Wandmaker

Jak je to opravdu se "zdravým" mlékem a mléčnými výrobky? (2)

A jak je to z vápníkem?

Vápenaté látky sice nutně potřebujeme pro naše kosti a zuby - ne ovšem vápník z mléka, který náš organismus neumí zpracovat a zužitkovat (navíc při svém vylučování spotřebává vápník náš!). Mimoto je dnes každý mléčný produkt několikrát tepelně zpracován, čímž se organické minerální látky z mléka stávají anorganickými a mrtvými. Můžeme je proto skladovat pouze jako jedy přidané k již uloženému smetí.

Kromě toho schází v kravském mléce velký protihráč vápníku - hořčík. Nehodící se vápník z mléčných produktů se usazuje  na tepenných stěnách a místo aby přispíval k vytvrzení kosti, vyvolává tvrdnutí tepen. Proto je mléko bohaté na vápník škodlivé, jelikož nám způsobuje předčasné zkostnatění a zestárnutí! Nemělo by se také zapomínat, že i vysoký obsah cholesterolu v mléčných výrobcích přispívá k nebezpečnému kornatění tepen. Ve spojení s vysokým obsahem bílkovin jsou naše játra soustavně přetížena a onemocní. Cholesterol je však pouze jednou z látek, která je v našich usazeninách obsažena. Hlavní látkou je mrtvý, anorganický vápník, který náš organismus není schopen zhodnotit. Pochází z mrtvé vařené stravy a z minerálních vod.

Mléčný svrab a neurodermitida nejsou bezdůvodně v první linii nemocí vyvolaných konzumací mléka a mléčných výrobků. Doporučení nastávajícím matkám, aby pily hodně mléka a vytvořily si "velké zásoby" je kardinálním omylem, protože z tohoto mléka nedostanou žádný upotřebitelný vápník. Zamysleli jste se někdy nad tím, z čeho má vápník a ostatní živiny kráva, když žere jenom trávu? Hlavní příčinou našeho nedostatku minerálií je výživa bohatá na chléb, maso a jiné vařením umrtvené produkty, jejichž organické substance byly rozvařený a tím se staly neupotřebitelnými.

Zdravé zuby a pevné kosti si můžeme uchovat pouze zvýšeným přísunem syrového ovoce a zeleniny a několika ořechy (asi 30g mezi jednotlivými jídly) a salátem. Zkažené zuby a paradentóza mají také svou příčinu v mrtvé stravě, především v chlebu a obilí. Vznikající kyselina z této mazové výživy rozrušuje sklovinu, což nikdy nezpůsobí organická kyselina ze syrového ovoce a zeleniny!

Nikdy bychom neměli zapomenout na moudrost našeho těla: organismus vápník přijímá pouze tehdy, když ho potřebuje a ne když mu ho připravíme. Čím menší je jeho dávka, tím lépe jeho příjem funguje. Čím větší je nabídka, tím menší je příjem! Nedostatek vápníku vegetariánů neužívajících mléko nebyl dosud zjištěn. Člověk podstatně lépe zužitkuje vápník z rostlin tak, jek to činí sloni a žirafy a jejich podstatně mohutnější kosterní hmotou. Zvířata přesně vědí, že po odstavení od matčina prsu pro ně mléko již není dobrou stravou. Pouze člověk zůstává na prsou přilepený a jen on pije mléko, jen on vaří a jen on bere léky.

Brát tablety vápníku?

V této souvislosti bychom měli ještě jednou zdůraznit, že pravě západní průmyslové země, které konzumují mléko a mléčné výrobky ve velkém, měknutím kosti trpí nejvíce! Kdyby byla konzumace mléka biologický správná, neměli bychom proto mít nejstabilnější kostní systémy na světě? Houževnaté, rostlinami se živicí národy jako Huncové, kteří vůbec nepijí žádné mléko, dokazují, že se v posuzování "zdravého" mléka zásadně mýlíme! "Na vápník bohaté" mléko se spojí s vařenými produkty, které nadělují měkké kosti a křivá bolestivá záda!

Mléko a vápenaté tablety nejsou odpovědi na měknutí kosti!

Intenzivní výzkumy, které před několika lety probíhaly na klinice Mayo v Rochesteru v Minnesotě (USA), daly několik odpovědí, které mléčnou výrobnou produkcí vápníkových tablet otřásly do základů. Pani Dr.Lawrence Riggsová, která tyto výzkumy vedla, zjistila, že ženy, které pijí mléko, nebo berou vápníkové tablety, či oboje, nemají větší příjem vápníku než ženy, které mléko, výrobky z něj nebo tablety vůbec nekonzumovaly! Naopak: ještě více se měknutí kosti vyvíjelo u těch, které samy užívaly 2000mg vápníku ve formě mléka, mléčných produktů či tablet!

Nesčetné výzkumy v různých částech světa potvrdily, že chemické prostředky - anorganické tablety vápníku, jsou nejen naprosto zbytečné, ale navíc zatěžují organismus. Lidský organismus totiž anorganické minerálie nedokáže přizpůsobovat a zužitkovat! Naproti tomu však nutně potřebuje všechny látky a vitaminy v organické podobě! Syrové ovoce a zelenina, jakož i ořechy a semena, je dodávají v přebohatém množství a správném přirozeném složení.

Žádná laboratoř světa nedokáže přírodu napodobit

Jakmile ovoce či zeleninu uvaříme, vrací se zpět do anorganického stavu a minerálie, které naše tělo nutně potřebuje, se tak stanou nepotřebnými. Tyto "vařené" molekuly se najednou staly naším genům cizí a svádí s těmito falešnými látkami, na které náš organismus po tisíce let nebyl zvyklý, zoufalý boj. Výsledek takového boje je nedostatečný výkon, nemoci a předčasná smrt!

Příčinou negativní vápníkové bilance je též naše kyselinotvorná strava. Kyselinotvorné jsou všechny zvířecí produkty, všechny mléčné produkty s výjimkou neutrálního másla a všechny obilné výrobky s výjimkou prosa. Dietici doporučují výživu, která je z 80% zásaditá a musí být syrová. Dále se doporučuje správnou výživu doplňovat vydatným spánkem a především uměřeným slunečním svitem, který je ve spojení se stabilní výstavbou kostí absolutně a bezpodmínečně nutný (vitamin D).

Kolik vápníků vlastně vůbec potřebujeme?

Dostáváme ho z ovoce a zeleniny skutečně dost? Již uvedené srovnání s velkými obratlovci, kteří svou monopotravu milují a nemají příliš velký výběr jako my lidé, by nás mělo uspokojit! Ale přece se od nich nemůžeme učit! Jsou to to přece, bohužel, jen zvířata! Biologicky však nad námi mají ohromnou převahu a my je přesto bezstarostně zabíjíme, abychom získali jejich "výživné látky", které oni získávají z rostlin! Navíc jsou zvířata milionkrát zneužívána a trápena při různých pokusech, jen aby si člověk udržel své vydobyté zvyklosti! "Vychytralí" lidé soustavně tvrdí, že oproti zvířatům jsme schopni myslet. To je právě ta naše zhouba. Už jsme tak přihlouplí, že nejsme s to rozeznat zásadní nebezpečí hrnce na vaření. Neztratili jsme pouze instinkt, ale také rozum, protože hrnec na vaření ochromuje i mozkovou činnost a výkonnost!

Na závěr uveďme citát Dr.Walkera (dožil se 116 let v plném zdraví a duševní svěžesti díky syrové stravě), který ve své knize Nepřístojnosti mládi napsal: "Jedna sklenička čerstvě vylisované karotkové šťávy obsahuje více vápníků než 12,5Kg vápníkových tablet z lékárny!

Ukázka z knihy  Nejzdravější výživa - Šokující pravda o vaší stravě: Helmut Wandmaker

P.S.: Zkoušeli jste už někdy udělat z homogenizovaného mléka tvaroh? Vyzkoušejte si to. Nechte otevřenou krabici s mlékem 4-5dni v teple a pak uvidíte co z toho vznikne za HNUS... Proč je asi na těch krabicích od mléka napsáno: PO OTEVŘENÍ URYCHLENĚ SPOTŘEBUJTE ?!!?